Spiritual image aneb jsem zahradníkem...

Můj děda byl zedník. Stavěl a budoval a to, co postavil přes x-lety dodnes stojí. Ale taky byl zahradník. A úžasný. Vypěstoval mnoho krásných květů, které těšili mnoho lidí ve chvílích smutku i radosti. A já jsem se vždycky bránil být zahradníkem. Skoro jsem tu práci tam nenáviděl. Nevnímal jsem, co za množství užitečných věcí mi dala. Bolavé ruce, ohnutá záda, trpělivé plení záhonků, nošení vody a zalévání. Když nyní dělám s lidmi na tvorbě jejich image uvědomuji si, že vlastně nedělám nic jiného než co mě učil můj dědeček, i otec. Dělám zahradníka. A to nejkrásnější, co můžete pak od lidí kolem slyšet je tohle: "Víš jsi taková trochu jiná, taková krásnější". Co s tebou ten Zachar dělá. Hm, no stříhá květy, prohrabuje se kořínky, učí odstraňovat plevel, nanáší ochranné prostředky, taky se květiny musí pravidelně zalévat, stříhat suché stonky, jéje toho je...  

Neznám mysticko-křestaňské estoerní tradice; mahajana a hinajana jsou pro mě dva vozy a jeden je prý větší; sufi bylo sprosté slovo, jako že jdu pomalu do kopce; Buddha se mi motal s Rámou i s ramou; nestudoval jsem zenové teorie; možná jednou, dvakrát jsem praktikoval zazen a mé myšlenky mi létaly stejně zběsile jako vyplašené vosy, nestudoval jsem nikdy u žádných mistrů, nevedl sáhodlouhé disputace či rozhovory s pomazanými i promazanými mistry, ani nenavštěvoval ctné školy.

Učit se spitirualitu ve škole? Áááá, nevím jestli se dá něco bez lásky naučit, nebo to jde jen pojmenovat? Pojmenuj to, co je a ve chvíli, kdy otevřeš ústa je už všechno pryč. I když na druhou stranu, když to, na co myslíš s láskou, s láskou i vyslovíš a tím tomu dáš život, tak se to projeví i ve tvých činech, dáváš pak ve všem, co děláš svému životu lásku. V dobré víře. A dobrá víra není jen heslo na erbu. Je to živá spiritualita. Pokud ji žijete.

Snad životu nerozumím ani kapánek, a tak tu teď pěstuju jen tuhle svou zahradu lásky.

Jdu naslouchat k vodě jejím vlnkám, vnímat zpěv ptáků, kteří zpívají jenom tak, jdu se dívat se na stromy, které dávají stín v parném létu - prostě jen tak. Beru s láskou vše, co by vnímání, prožívání života, každým okamžikem, každou buňkou těla.

A je mi úplně jedno, sedím-li doma v tiché meditaci nebo jedu tramvají za klientem, mysl je mysl a kdo sedí na miskách vah, tomu se jen motá hlava.

Vlastně ani nevím, proč něco nazývat názvem spiritual image, stejně tak to mohu nazvat má zem, mým životem, štěkajícím psem a nebo jen poletujícím papírem...jsem to, co jsem. Zahradníkem. A z vás udělám jen to, co chcete. Vždycky v dobré víře. Krásně. S láskou.