HOSTIE LÁSKY


"Hochu, tělo je hostií lásky. Posvátnou. Bereš jej přeci do rukou i úst?" mi kdysi řekl jeden benediktýnský mnich sedící na lavičce v zahradě u svého oblíbeného pramene. Mě bylo tehdy 25 let a díval jsem se na něj pohledem, co mi může povídat on o těle a tělesné lásce...haha. I jemu hráli pobavené jiskřičky v koutcích úst. Pak se rozpovídal o naší roli, o lidském já, co je osobností, jak je spojená s tělem a hlavně s nevědomím. A taky o boží podstatě, o vnitřním já a o jiskře Krista v každém z nás. Nyní čím dál častěji na to vzpomínám. A taky na to, jak řekl, že: "Většina z nás by sice chtěla být hostií, ale už málokdo chce být i hostem". A tak mnohdy při sexu hostíme jeden druhého v tělech bez ducha, protože ten spočívá v našich vymodlených představách. A taky mi došlo, proč mu říkávali opat chuligán. A taky to, že dokázal milovat podstatu člověka natolik pevně a sevřít tu mou jiskru ve svém srdci, že jsem pochopil, jaký je rozdíl milovat se ve vědomí přítomnosti ducha a v nevědomém těle. A tak od té doby, když se miluji a nebo i šukám, vyberte dle libosti, prostě na to, co činím myslím. Svým srdcem. To aby se projevilo v těle, to, co mi tehdy řekl: "Jsi hostií, tak buď i hostem. S láskou." - MZ

Photo by Wingate Paine (1915-1987)

Music by Enigma - http://youtu.be/gaDq3MWNNa0