Na ostří

Láska se prý objevuje znenadání. A jen člověk, který je vůči ní otevřený, je na ni připravený. Otevřený = přijímající vše. My se často dostáváme na hranu, když se smějeme, mi muži ženám jejich cyklu, tomu jak se opakuje jejich zrod, tvoření, život a smrt. Menstruace žen nám přitom, jako vše neznámé, nahání hrůzu a my ji maskujeme přiblblým smíchem, když si vyprávíme "bezva vtipy". Neuvědomujeme si při tom to, že žena nám umožňuje každý měsíc svého života nechat odejít to, co nás má či mělo opustit. Ať chceme nebo ne, jsme s ženou, kterou milujeme svázáni i tímto krevním poutem. 



A ano ovlivňuje to psychiku. Všech kolem. Žena je v této době schopna ponořit se do takových hloubek sama sebe, že mnohdy sama netuší, jestli ještě vyplave a protože to ví, potřebuje nějakou jistotu kolem sebe. Kolikrát jsme ji však my muži svým ženám poskytli? Kolikrát jsme ji jen tak prostě vzali za ruku? Říká se, že život pochopíme jen tehdy, najdeme-li svou Druhou část. My ji máme, jen si ji pomáháme vzájemně uvědomovat. A vše v životě probíhá v cyklech. Naše cykly námi skutečně prožívané jsou ty, co nám umožňují opustit naši minulost. Nevěřím, že opatření mnoha přírodních národů, kdy ženy doslova "vyháněli" z vesnice na její okraj byla správná. Naopak, domnívám se, že byla jedním ze základních stavebních kamenů rostoucí společenské síly muže, která se převážila v to, co jsme my muži nebyly schopni se svými ženami sdílet. Strach, smrt, zuřivost, nenávist a opovržení. A hodně lidí se nemiluje právě proto, že je ve hře jejich života příliš mnoho věcí, příliš mnoho jejich minulosti. 

Té, které bysme se přirozenou cestou spolu se svou ženou mohli v cyklech prostě zbavovat. Ano, temná strany ženy je i naše temná strana. I my muži máme svou vnitřní Kálí, která dokáže zuřit, není-li ovládána láskou. Láska nás totiž neomezuje, ale rozšiřuje naše obzory. A my v nich můžeme vidět jasněji to, co je mimo nás a ještě jasněji ta temná místa ve svých srdcích. Vnímejme své ženy, když ztrácí cyklicky svůj život pro nás a pro všechny kolem nich a dávejme jim najevo, že jsme s nimi. Nic víc možná ani nepotřebují. Jen si při tom uvědomujme, že tak naše ženy čistí i náš prostor. A tak potom, když učiníme krok novým směrem a chtěli bysme si při tom podržet něco z minulého života, budeme nakonec dovedeni na ostří. A rozerváni vlastní minulostí. Protože láska se nemusí jen tak prostě objevit. Protože láska se může i vyvíjet. MZZ