VŠECHNY CAR-COOLKY JSOU BOHYNĚ...

V tantře jsou ženy ať jsou jinde jakékoliv prostě ztělesněním Bohyně. Jsou absolutní ženou, matkou vesmíru. Nad těmito slovy se mnozí muži jen pousmějí. Možná jako stylistický symbol. Řekneme: "Nepřehánějte! Bohyně? Možná tygřice a ještě chvíli!"

Vnímat ženu jako božský aspekt všehomíra je prvkem nejen k Maithuně, kde je však často zneužíván tzv-nými. "gurui", a to aby si oni jen normálně zašukali, ale taky hlavně k výchově východoasíjských můžu, kteří se měli vůči ženám převychovat. O tom, jaké je postavení žen ve společenstvích východní Asie by se dalo polemizovat do nekonečna. Ti, kdo tam jezdí, vám řeknou zase to svoje. Každý vidíme jen to, co chceme vidět. Realitu spatříme málokdy. A to je ten zásadní prvek, protože je podobný tomu, co nás Evropany & Evropanky vlastně vede k tantře. Nechceme vidět realitu života. Chceme věčnou zamilovanost. Román-tiku.

Milenci ve všech kulturách ztělesňují jeden pro druhého krásu a dokonalost. Vznášejí se v kouzelném světě, kde je vše úchvatné. Vidí však ti, kdo jsou zamilovaní "skutečnost"? Každý známe dvojice, kde se např. krásná, mladá a inteligentní žena zamiluje do muže, co není vůbec krásný, ani mladý a už vůbec ne bohatý. Co na něm vidí tak úžasného? My z vnějšku mnohdy vidíme, že není zajímavý ani vzděláním, spolehlivostí, důvěrou, natož pak i charakterem. Ale to ona nevidí. On pro ni ztělesňuje "Šivu". Je pro ni ideálním mužem. Je pro ní ideální, ale iluzí. Jednoho dne ho vdaná a vystřízlivělá uvidí "takového, jaký je". Dvojice se propadne do všednosti. Vyřeší se to buď konečným rozchodem nebo odevzdaností systému "nějak to dožijeme". Božští milenci se nějak vypaří. Stačí, když sice laskavě, ale pevně řeknete Evropance, ať prosím vynese odpadky. To v romantické představě žena nedělá. A kritizovat, no fuj... Z hlediska praxe vnímala ta žena, zamilovaná žena, v tom muži jeho nejvyšší realitu. Jeho podstatu. Ok. Jenomže si jaksi nepovšimla té konkrétní, i když dočasné tělesné osobnosti. A nebo se nechala pohltit osobností natolik, že přehlédla realitu jeho jádra? Nevíme. Výsledek je stejný = nerozlišila to, co ji vlastně přitáhlo k jejímu "vy-vole-nému". A tohoto momentu využívají skoro všechny sekty. Firmy, korporace. V tom dohnat své "ovce" k závislostem. Proto jsou to vlci v rouše beránčím. A my protože nám stačí flaška a to, že nás někdo pohodlněji sveze na naší životní cestě přehlédneme i to, že řídí vlk, co?

Ale to my sami sobě jen zaměňujeme svou vlastní povrchnost a dočasnost za hloubku a pravdu skrytou pod zevnějškem. Proto se už několik let učím systém a pořádáme kurzy 3 AXIS VISUAL LANGUAGE (https://www.facebook.com/PEI.3AXIS.VISUAL.LANGUAGE/events). Abych viděl. Jak praví jedno přísloví: "Do druhých můžeš nahlédnout vždy jen do té hloubky, do jaké vidíš sám v sobě." A v tom to je, my si nikdy neuvědomujeme své pravé tělo, nahé, natož oblečené, kde se mísí duchovní a tělesné a které bylo naprogramováno už v genech a následně chováním našich rodičů. Toho, co nám předali jako svůj dar. Včetně stylu v oblékání a líčení. V dobré víře. Myslíte si, že si dělám srandu? Ne, podle těla, naneseného make-upu a oblečení odhalíte spolehlivě mnoho informací. Na rozdíl od dosud vydaných knih a kurzech o neverbální komunikaci, které jsou svým charakterem spíše překladovými slovníčky jednotlivých vizuálních znaků do běžného jazyka, je 3AXIS ucelenou metodou, která se zabývá vizuální komunikací jako systémem pravidel – je „mluvnicí“ nonverbální komunikace mezi námi lidmi. Ale my jsme pořád jako malé děti, odmítáme přijmout své rodiče v sobě. Jsme přeci tolik jiní! Jiní? Hmm.

Co když bychom žili od početí a i to by se odehrálo "správně" v ideálním prostředí až dosud úplně harmonicky? Projevilo by se to dokonale v našich genech. A byly bysme skoro nadlidmi ve srovnání s tím, čím jsme dneska. Mýtus o Šivovi a Šakti obsahuje právě veškeré kosmické možnosti zatavené do živé hmoty. To je úplně v pořádku. JDE O TO UZNAT BOHA V KAŽDÉM ČLOVĚKU. To je jedním a možná, že hlavním cílem tantry. Říká se, že sex je náboženství pro nevěřící. Pokud je spojení dvou lidí pro ně samotné v jejich srdci obřadem, je to náboženství jako každé jiné. Řekl jsem v srdci - tady jen varování, ne každý obřad, který někdo vydává za obřad, je obřad. Pořád platí, že lidské "já" by si možná jen rádo normálně zašukalo, ale neví jak, tak z toho udělá obřad. A ani tantra není zárukou pravosti lásky. Té romantizující lásky.

LÁSKA je UMĚNÍ MILOVAT někoho dalšího s vědomím toho, jaký ten konkrétní člověk vlastně je = jak chodí, jak i smrdí, prdí, kouše si nehty, má třeba špíčky na pupíku, malou ruku nebo křivý zub = to vše je láska. Milovat někoho dalšího. U nás samotných nám výše zmíněné chybičky jaksi nevadí, že? Milovat je schopnost rozpustit své ego, svou osobnost pro někoho jiného. To je láska. Dokonce ta nejvyšší. ŽIJE Z UPŘÍMNÉ TOUHY LIDSKÉHO SRDCE....a bez iluzí. A ty ostatní ať dál zahaluje závoj jejich nevědomí. No možná už je čas přetnout jeho závoj. Proto se v historii Grálu vyskytoval rytíř Percival. Jeho jméno byla jen slovní přesmyčka - pierce the veil. Přetnout závoj. Nesedět a tupě se modlit. Ale vstát a mečem svého vědomí protrhnout ten závoj nevědomosti, co nás stále obklopuje jako pohádkový les.. Aby ta očekávána svatba vnitřního muže a ženy a jejich následná proměnu v JEDNOTU DUCHA a TĚLA = ČLOVĚKA mohla vlastně vůbec proběhnout. Ne abysme se mohli milovat JAKO skuteční lidé. Abysme se mohli milovat. A tím se stát člověkem. S láskou. Tak už z té motorky slezte, karkulky... MZZ

PS: A platí to i v sexu. Aúúúúúúú.....
.................................................

hudba: http://youtu.be/4ZIzvI9hiS4

na motivy knihy Tantra, André Van Lysebeth
 — vSpiritual Image.