UMĚNÍ VĚDOMÉHO DÝCHÁNÍ A JÓGOVÁ TERAPIE


Celý náš život, zdraví a psychická i fyzická pohoda jsou na dýchání závislé. Existuje ale propastný rozdíl mezi dýcháním, jež nás pouze udržuje při životě, a dýcháním, které náš život s každým dýchacím pohybem utváří…

Dech plyne a proudí rytmicky naším tělem od okamžiku narození po celý náš život. Když se zklidníme v jógovém sedu a uvědomíme si vnitřní rytmus dechu, dokážeme za jeho pomoci propojit a přivést do souladu svou mysl, tělo, emoce i ducha.

Vědomé dýchání nás spojuje s nebem i zemí a otevírá nás nekonečnému zdroji vitální energie, kterou nám nabízí sama Příroda. Každý výdech může uvolnit tělesné, nebo duševní napětí, každý nádech přivádí výživu a dodává sílu.

Lze tak vědomě uvolnit napětí v těle, následky stresu a obnovit stav vnitřní svobody, kdy jsme v míru sami se sebou. Lze se naučit, dovolit dechu aby plynul sám svým přirozeným tempem bez jakýchkoliv zásahů nebo manipulace.

Dýchání je spíš nečinnost, spontánní střídání nádechů a výdechů, než aktivní „činnost“. Dech bez omezení, tak může plynout uvolněně a svobodně v souladu se svou přirozeností.

Dýchání je jeden z důležitých pilířů jógové praxe. V té jógové praxi se klade veliký důraz na vědomé dýchání. Přijímáme jím nejen energii, která nás vyživuje. Pokud provádíme jógové asány, aniž bychom si plně uvědomovali svůj dech, okrádáme se o rozměr, který by se dal přirovnat k tomu, že se díváte na film, kde sice vidíte nějaké obrázky, ale nerozumíte jim.Je to právě dech, který nám umožňuje například procítit gravitaci, která má nezanedbatelný vliv na naši existenci. Svaly tak nebudou působit proti ní, ale naučíme se pohybovat a uvolňovat se v souladu s její silou.



Koncentrací na uvolněný dech, lze rozeznat, kde v kterých částech těla je ztuhlost- neprůchozí zatížení. Neschopnost změny. Při cvičení se díky propojení dechu a gravitace může napětí uvolnit a sladit tělo s přirozeným prostředím, že se objeví pocit lehkosti a volného prostoru. S pomocí dechu se i na pohled obtížné jógové pozice stávají snadné, tělo se zbavuje napětí a získává pružnost. Svaly se lépe protáhnou a uvolní, klouby se stávají ohebnějšími – vše se nalaďuje na své přirozené rozsahy a funkce. Ásany prováděné v souladu s dechem nikdy nejsou bolestivé, není v nich vypětí a při jejich zaujímání nemusíte používat nadměrné úsilí.

Dýchání představuje přirozený proces, který probíhá zcela automaticky. Přesto jej ale ovlivňují emoce a pohyby těla. Nad svým dechem máme určitou míru vědomé kontroly, i když přestat úplně dýchat nám může připadat velice obtížné. Většinu času si rytmus a proudění svého dechu neuvědomujeme. A možná se ptáte proč mu teda věnovat takovou pozornost, když to funguje „samo“.

Možná vás to překvapí, ale většina populace má špatné dechové návyky, stejně jako různé druhy tělesné nevyváženosti, které na první pohled nezkušeného oka nejsou tak zjevné. Mnozí zdaleka nevyužívají celou svou dechovou kapacitu.

Dýchání přímo souvisí s našimi pocity a s tím, JAK používáme své tělo. Schopnost normálního přirozeného dechu je omezená a narušená špatným držením těla – ztuhlými rameny, propadlým hrudníkem, nebo i vychýlenou páteří či pánví. Ustálené tělesné napětí způsobuje špatné dechové vzorce a i naopak, špatné dýchání, může ukotvit tělo do neharmonického krunýře. Z bludného kruhu se lze dostat, když si uvědomíme JAK dýcháme. Mnozí si ještě pořád myslí, že dýchání je plícní záležitost, je to veliký omyl, v nich se pouze uskutečňuje výměna. Jejich fungování ovlivňují pohyby hlavních „dýchacích“ svalů hrudního koše.


Patří k nim bránice, a mezižeberní svaly. Veliký vliv mají i pomocné svaly, ale to už je na další kapitolu o vlivu a součinnosti svalů a vyžaduje si hlubší poznání anatomie.
Plíce jsou závislé na prostoru, který se pomocí svalstva utváří při stlačování a rozpínání hrudního koše. Zodpovědnost plic za nádech a výdech považuje většina lidí a bohužel i některých lékařů téměř za samozřejmost. Přitom je to ale právě bránice, která skutečně řídí proces dýchání. Je to sval kulovitého tvaru, který hraje při dýchání klíčovou úlohu. Je jedním z nejdůležitějších článků lidského těla. Tvoří dno hrudního koše a strop břišní dutiny. Nad bránicí leží srdce a plíce a přímo pod její spodní vrstvou se nacházejí játra, žaludek a slezina. Pravidelné pohyby bránice, které určují základní rytmus našeho dechu, můžeme vnímat. Při dýchání se bránice pohybuje střídavě nahoru a dolu. Když vydechujeme je bránice uvolněná a v klidu, zatímco při nádechu se stahuje a pracuje. Výdech je tak přirozeně delší než nádech a následuje po něm krátká pauza. Bránice si tak může odpočinout i více než půl doby jednoho dechového cyklu. Takto by měla pracovat po většinu života člověka.

Dnešní člověk však žije více nádechem a skoro permanentním stažením důležitého břišního orgánu. Rytmický pohyb bránice neustále masíruje orgány ve svém okolí a zajišťuje jejich správné fungování. Znamená to, že i rytmus dechu ovlivňuje krevní oběh, trávení a další tělesné funkce. Bránice také úzce souvisí s kostrou člověka a jejími pohyby. Její svalová vlákna se zepředu a ze stran upínají k nejníže položeným žebrům. Bederní část bránice odstupuje od páteře vazivovými obloučky (zvanými crura), které směřují až ke kyčelní kosti. Jedinečnost bráničního svalu spočívá v jeho účasti na téměř všech volních i nevolních tělesných funkcích, ať už fyziologických, posturálních, nebo psychologických.

Stahování bránice a svalových vláken při nádechu má za následek stlačení a sestup bránice. Tento mechanizmus způsobuje roztažení hrudní dutiny v okolí plic s pomocí mezižeberních a pomocných svalů hrudníku. Vznikne tak vakuum, které způsobuje to, že do plicních sklípků vniká vzduch, aby se tlak v plicích vyrovnal. Proto, abychom se nadechli, nemusíme vyvíjet žádné vědomé úsilí. Pokud dbáme na správné držení těla a zdravou kondici svalů bude se hrudník rozpínat správně a vytvoří dostatek místa pro přicházející vzduch, který bude moct bez úsilí naplnit všechny sklípky.


Když se bránice uvolní, uvolní se taky mezižeberní svaly a tím dojde ke stažení prostoru hrudní dutiny. Zvyšuje se tlak na objem plic a vzduch je ze sklípků vytlačen. I výdech závisí na držení těla. Když je fyzický postoj vyvážený a mysl uvolněná a klidná, opustí výdech tělo zcela bez námahy a tělo je zbaveno všeho, co nepotřebuje. Když se s takovým výdechem plíce vyprázdní, bude následující nádech hluboký a uspokojivý.

Tento samovolný očistný proces je přirozeným jevem. Uvolnění svalového napětí umožňuje otevřít se svým pocitům a schopnosti vyjádřit je. Pokud se bránice pohybuje bez překážek cítíme se zdraví a spokojení. Stažená bránice, nebo bránice s omezeným pohybem, kvůli stažením na jiných částech těla, které je následkem zadržování emocí nemůže plně rozvinout dechový potenciál a je důsledkem nízkého toku energie, který neumožňuje naplnit tělo vitální energií.

Lidi podvědomě zadržují bránici v napětí zadržováním, nebo potlačováním emocí. Pokud je sval bránice stažený, rozděluje tělo na dvě poloviny, které pak nejsme schopni vnímat jako jeden celek, a brání přirozenému plynutí našich pocitů. Bránice v takovém stavu funguje jako náš osobní obranný štít proti pocitům, kterými se nechceme zabývat, a zároveň snižuje naši citlivost a schopnost prožívat radost a potěšení. Když zadržujeme nebo potlačujeme své emoce po mnoho let, ztratí bránice svou pružnost a stane se jakousi pokličkou, pod kterou své pocity schováváme. Může se jednat o velmi intenzivní emoce a tyto potlačené pocity nám brání prožívat věci pozitivně a otevřeně projevovat radost. Dýchání je v takovém případě plytké a ve svém obsahu omezené. To podporuje špatné držení těla, dle kterého lze rozpoznat emoce, které tak nevědomě vyjadřujeme ven.

Mnoho lidí si své zablokované city ani neuvědomuje a nízká hladina energie a mělkost citového prožívání se pro ně stává běžným stavem, na který si zvykli. Většina z nás se s podobnou zkušeností, ať méně, či více intenzivní za různých okolností setkala.

Když začne takový člověk cvičit jógu a naučí se volně dýchat, ztuhlá bránice se začne uvolňovat a zadržované emoce pravděpodobně vyplují napovrch. Zablokovaná energie se znovu rozproudí a lze se tak vědomým způsobem oprostit od emocí, které se uvolní. Potlačené pocity mohou být zpočátku velmi intenzivní, zvláště pokud jsme je v sobě nosili dlouhou dobu. V takovém případě je nezbytné, aby člověk jenž provází procesem této emocionální očisty byl zároveň osobností, která je schopná poskytnout první pomoc „vnímavého terapeuta“. Tento proces může být jako lavina, jenž časem opětovným vědomím že jde jen o prožitek, ztrácí svou sílu, až se nakonec vytratí a nastoupí pocit ohromné úlevy. Člověk se stane spokojenou bytostí a bude si užívat pocitu vnitřní jednoty. Když se tímto způsobem osvobodí od všeho, co ho tělesně nebo duševně zatěžuje, je schopen plně využívat posilující vitální energie, která do něj proudí při každém nádechu. Může se vám tedy stát, že při jógové praxi se vám bude chtít brečet, nebo vás zaplaví vlna nějakých emocí. Moje vlastní osobní zkušenost i zkušenosti s klienty, které jsem doprovázela cvičením mě přesvědčily, že důležitá je tady důvěra v moudrost svého těla, pokračování ve vědomém dýchání a plné prožití a vyjádření pocitů.
Pokud taková situace nastane, pomůže se stočit na zemi do klubíčka s pohodlným polštářem pod hlavou a přikrýt se teplou dekou. Dovolte svým pocitům, aby mohli vámi bez omezení procházet, a nebraňte se pláči, když se vám bude chtít plakat. Přítomnost milého člověka, který s vámi soucítí, vás může uklidnit. Pokud jste však sami, uvědomte si, že nejde o nic jiného, než o pocity, jež byly dlouhou dobu uzamčeny uvnitř vás, a že se tedy nemáte čeho obávat. Na zemi vnímejte oporu, kterou vašemu tělu poskytuje Země jako matka, odevzdejte se přítomnosti a příliš o tom, co se děje neuvažujte. S největší pravděpodobností se vám po takovém uvolnění velice uleví, pokud nebudete lpět jinou emocí než přijetím na příbězích, které s tímto vytanuli v mysli. Země vám může začít připadat jako houba, jenž vstřebává veškeré napětí, které odchází z vašeho těla a výměnou za to přijde klid a bezpečí. Potom přijde okamžik pochopení a prozření, kdy se budete moci jednou provždy oprostit od emocí, jež se ve vás ukrývaly. Tento akt porozumění vám umožní poznat lépe sebe sama. 

Pokud se vydáte na tuhle cestu vědomého dýchání, při provádění si vždy dopřejte dostatek času na zpracování, buďte trpěliví – stavy se budou opakovat, ale časem se to změní, emoce se ustálí a vy budete moct klidně sedět a dýchat a budete se moct věnovat dalším dechovým cvičením, které nepředstavují náhradu přirozeného dýchání, ale pomáhají vytvářet více prostoru pro nový rozměr, který sebou vědomé dýchání přináší…


 Martina Dja-Dja - Prema Shakti Yogini