ZÁHIR

Záhir je lpění na všem, co přechází z pokolení na pokolení, co nenechává žádnou otázku bez odpovědi, zabírá všechen prostor, nikdy nám nedovolí vzít v úvahu možnost, že se věci mění. Všemocný Záhir jako by se rodil spolu s každou lidskou bytostí, nabýval na síle v průběhu dětství a vnucoval pravidla, která se od té doby mají dodržovat: Lidé, kteří se odlišují jsou nebezpeční, náleží k jinému klanu, chtějí naše území naše ženy. Musíme uzavírat manželství, mít děti, množit se. Láska je malá, vystačí jen pro jednu osobu, a pozor! Nezkoušejte tvrdit, že srdce je větší, proklejí vás. V manželství si smíme přivlastnit tělo a duši partnera.

Musíme vykonávat práci, kterou nesnášíme, protože jsme součástí organizované společnosti, a kdyby všichni dělali, co se jim líbí, svět nikam nepokročí. Musíme kupovat šperky. Ztotožňujeme se tak s naším klanem, stejně jako piercing vyznačuje odlišný klan. Máme být vtipní a ironický se vyjadřovat o lidech, kteří projevují své city - pro klan je nebezpečné, aby někdo z jeho členu ukazoval, co cítí. Je třeba co nejvíc omezit slovo "ne", protože ostatní nás mají raději když říkáme "ano", a to nám umožní přežít v nepřátelském území.

To, co si mysli druzí, je důležitější než to, co cítíme. Nikdy nevyvolávejme skandál, mohlo by to vzbudit pozornost nepřátelského klanu. Budeš-li se chovat jinak, klan tě vyžene, protože bys mohl nakazit druhé a rozložit, co se tak těžko zorganizovalo. Stále musíme přemýšlet, jak nejlépe přebývat ve svých jeskyních, a pokud to neumíme, pozveme si návrháře, který nám je vyzdobí, abychom ukázali druhým, že máme vkus.
Musíme jíst třikrát denně, i když nemáme hlad; máme se postit, když se odchýlíme od vzorů krásy, i kdybychom hladověli. Je třeba se oblékat podle módy, milovat se s chutí i bez chuti, zabíjet ve jménu hranic, přát si, aby čas rychle plynul a my byli brzo v penzi, volit politiky, stěžovat si na drahé živobytí, měnit účes, chodit na nějaký náboženský obřad v neděli nebo v sobotu nebo v patek, podle toho, o jaké náboženství jde; tam prosit o odpuštění hříchů, pyšnit se tím, že známe pravdu, a pohrdat jiným klanem, který uctívá falešného boha.

Děti musejí kráčet v našich stopách, jsme přece starší a vyznáme se ve světě. Vždycky musíme mít univerzitní diplom, i když nikdy nenajdeme uplatnění v oboru, který nás přinutili vystudovat. Učit se věci, které nikdy nebudeme potřebovat, ale které kdosi prohlásil za důležité. Nikdy nezklamat rodiče, i kdyby to znamenalo zřeknout se všeho, co nás uspokojuje. Hudbu poslouchat potichu, mluvit potichu, plakat v ústraní, protože já jsem všemocný Záhir, ten, jenž určil pravidla hry, rozchod železničních kolejnic, představu úspěchu, způsob milovaní, důležitost odměn."

Paulo Coelho