Singles... Svoboda nebo neschopnost přizpůsobit se ?


Lidí žijící „singles“ neustále přibývá. Pomalu a jistě se to stává fenoménem dnešní doby. Tento fenomén má však několik skrytých atributů, které nám rozhodně nejsou ku prospěchu. Ano modernímu politickému systému se to hodí. Singláci platí větší daně, více pracují. V podstatě se dá říci, že pro společnost více otročí než páry, které mají rodinu. Přirozeně. Paradoxem na tom je fakt, že singláci si myslí, jak jsou svobodní. Ale zdání klame. Lidem, kterým vyhovuje žit sám, mají většinou velký problém si najít stálého partnera. Dělit se o své soukromí, ubrat si ze svých aktivit, přizpůsobovat se druhému člověku atd. Je v tom kus sobeckosti člověka, který se nechce dělit ať je to cokoliv. Chce pouze brát od toho druhého, využívá ho jen ve chvíli kdy on sám „chce“. 

Slovo láska je pro takového člověka stejně vzdálené, jako řízení auta pro blechu. Láska je dávat a neočekávat. Ne brát a užívat. Proto nejsou singles svobodní. Je to jen zkomolená interpretace slova svoboda. Singles je neschopnost přizpůsobit se, je to svázání mysli svým vlastním já. Je to stav kdy nejste ochotni k sobě připustit něco zvenčí. Z psychosomatického hlediska si takový člověk zadělává v budoucnu na velké problémy. Jak v osobním životě, tak ve svém zdravotním stavu. Kde je tedy ta svoboda? Přirozeností lidského rodu je žít v párech, komunitách, nebýt sám (i Facebook je tak úspěšný právě kvůli komunitě). Zkuste se zeptat někoho ze starých lidí, kteří zůstali sami, jaký na to mají názor. Jestli se jim žije samotným dobře či nikoliv. Neschovávejme tedy slovo singles za něco free, svobodného nebo úžasného. Je to nemoc mysli člověka nepřizpůsobivého, sobeckého. To jen naše malicherná mysl nedokáže vidět věci skryté, na první pohled neviditelné. Není to nic proti singles. Jen zamyšlení nad produktem dnešní doby… 

Mějte krásné pondělí, Pavel