CESTA LÁSKY

Láska je to, co dává křídla. Slýcháváme to často, že? Abychom mohli opustit tu pozemskou říši plnou toho, co nás omezuje a svazuje? Tedy ono to neomezuje nás, ale naše s námi nesjednocené ego, To nepřijaté a odstrkované ego, to které děláme, že nemáme. A tak se naše pravá podstata - já podstata, která se svým vlastním obalem = egem stále bojuje, něco jako kdyby se mezi sebou prali kabát a svetr s košili, kdo z nich vás více a lépe hřeje; dostává dále od těchto malicherných pozemských půtek. Vzdaluje se od hmoty. A tak se naše láska dostává do nadoblačných výšin, odkud je jen krůček k romantismu a dennímu snění o lásce, které nám pak zabírá někdy i celý den. Vlastně i facebook je takový. Všichni tu mluví jako princezny, ale na ulici jako ty dlažky. Všichni postují koťátka a pejsky, ale na útulek pro ně dvacku nepošle skoro nikdo. Všichni mají v sobě bezpodmínečnou lásku, která v pozemském pojetí vypadá jako nákupní seznam na sobotní lov v Lidlu. Tedy toho, co chci, aby vůči mě ten druhý dodržoval, že? Prostě ani nevíme, co láska je.

Že je to jen vnímání reality, takové jaká je. Bez omezení. Jenže jsme hmotní. Vše má svůj počátek i konec. Jsme hmotou stejně omezení, ale jen do té míry, do které si svá omezení připouštíme. A když už v té hmotě existujeme, nikoho nenapadá v ní skutečně být přítomen. Utíkáme do svých paralelních světů stvořených z minulosti či vysněných svou budoucností, domnívajíce se, že se tím od hmoty odpoutáváme. Ale je-li náš svět tvořený především fotony, pak jsme si jen neuvědomili, že je stejně nehmotný, jako ty ostatní, do kterých utíkáme v domnění, že v nich bude líp.

Možná je někdy lepší sklapnout křídla a jít. Najít si v tomto světě svůj směr a jít za ním. A až posléze letět. Uvědomit si, že cesty nejsou rovné, ale všechny nás vedou k cíli. Naučit se v lásce chodit. Ne po ní šlapat. A uvědomit si, že láska je ta síla, co nás vede po té nejvíce efektivní dráze k cíli. Jako každý foton ve vesmíru si vybírá tu nejlepší dráhu pro svou existenci. I my bychom si měli sundat křídla svých polétavých snů a zkusit stavět pevné mosty ke svým srdcím. Ani ne tak pro ty ostatní, ale především sami pro sebe.

Jen schopnost milovat sebe nás činí zdravými a těmi, kdo mají stabilní mysl a emoce. Teprve potom jsme připraveni pokročit k hlubším aspektům lásky. Ale než se s ní dostanete k jádru vaší duše a posléze i k jádru vašeho bytí, potřebujete vyčistit mnoho blokád ve vašem fyzickém, emocionálním a mentálním těle. To je klíč. Otevírat se a čistit se. Pro lásku. Aby energie, jejíž je láska hybnou silou, v nás mohla volně proudit. Pokud se vydáte na cestu lásky před tím, než uděláte výše zmíněné věci, můžete se zaseknout v některých emočních či mentálních procesech, které zničí váš energetický systém stálým přísunem strachu a opakováním převzatých vzorců. Můžete a nejen obrazně skončit tak, že budete trávit tisíce hodin tím, že se pokusíte mentálně (to jest svou myslí, považující ji za střed sebe i svého vědomí) mentálně a pak i fyzicky zpracovávat svůj duševní zmatek, který způsobuje ten chaos a amok uvnitř vás. Nepovede se vám to bez lásky k sobě.

Úkolem lásky není naplňovat vaše štěstí či likvidovat pocit osamění, ale tím, jak teče skrze vás, vás vede k hledání spojení, integrace a nacházení své životní rovnováhy. To nečekejte od partnera. To jediné vám přinese láska. Přenese a propojí vás do větších hlubin vašeho fyzického, karmického a spirituálního světa. A když postupně vzbudíte lásku uvnitř sebe sama, začnete ji i používat v denním životě, to abyste otevřeli naplno svůj lidský potenciál. To jsou křídla, která vám dává láska. Je na vás zda-li se z vás stane skřivánek, který svým zpěvem rozveseluje každou duši a tak předává radost lásky všem dál a nebo Ikaros, kterej si jen blbě slepil pár pírek a teď momentálně letí kolmo na zem si zase nabít tu svou egoistickou držku. Láska je cesta, to ano. Ale není tím, kdo na ní rozhoduje, kam zamířit. K tomu nám Bůh dal duši, srdce i rozum. Jo a taky oči, nos a uši. A partnera k tomu, abychom se o něj opřeli, když budeme na cestě unaveni. S láskou. Ale dokud neuvěříte a nesjednotíte opět, co život kolem roztříštil v sebe, nemůžete potkat na své cestě ani životního partnera, natož pak v životě najít lásku. Protože křídla vám dá láska jen tehdy, když se sami stanete láskou. S láskou. MZZ
..........................
LEGION 22: Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu - pak vejdete do království. (Mk 10,13-16; Ef 2,14-16)

OBRAZ JEDNÉ CESTY k shlédnutí ZDE:http://youtu.be/AYWKc-RDsBg