JEDNOZNAČNOST VERSUS MNOHOZNAČNOST

Osobní rozvoj, hlavně v esoterní oblasti ducha, je od druhé světové války nebývalý a je to dobře. Ale, přinesl sebou potichu jednu věc, která nás ničí více než jaderné pumy. Jde o náš vztah k jednoznačnosti a mnohoznačnosti. K vyjádření sebe sama vůči druhému. K naší lidské komunikaci, která se v čase stává nelidskou.

Víceznačné chování je vlastní od přírody samicím, tedy ženám. To je biologický fakt. Trhala plody a vnímala barvy a podle nich určovala jedlost plodu pro tlupu. Jednoznačnějším prvkem býval muž. Uměl podle pohybu a tvaru zjistit směr pohybu zvěře a vyvolat útěk nebo lov. Víceznačné chování se ve verbálně projevuje, tak, že jejich nositelé jsou schopni barvitě a kreativně líčit hodiny své pocity. Např. nebo přebíhat od jednoho regálu k druhému. A neumět se rozhodnout, co to vlastně chci koupit. Jednoznačně rozhodnutý přijde, koupí jen to, co je, nevymýšlí si, nesmlouvá. Mimochodem i proto nás k tomu společnost konzumu tlačí reklamou, co to dá.

Od druhé světové války jsou ženy nuceny společnosti k jednoznačným rozhodnutím. Vdej se do tolika let, Měj aspoň dvě děti, abys byla jako matka spokojená. Udělej si vysokou školu, nauč se to a to, aby lidi viděli, cos dokázala. Celý náš život se stal jednoznačným vyjádřením něčeho. Něčí spokojenosti. Ne naší osobní spokojenosti. Cizí. Musíme rodičům deklarovat svou spokojenost s dárky na vánoce pod stromečkem a partnerům zase spokojenost s tím, jak vaří a jaký byl poslední sex úžasný. To, že dárky jaksi nikdy nepoužijeme, jídlo se nedalo ani psovi a sex stál za nic, o tom se jaksi nebavíme. Místo upřímné a normální komunikace, kdy bychom museli hledat víceznačné roviny k řešení našich neshod, jsme se naučili jednoznačně lhát. Vydávat svou lež za pravdu. Prostě se vždycky milujeme stejně, tak co z toho najednou děláš cavyky. Ty někoho máš? Jednoznačná osoba se s vámi bude hádat do krve o svou pravdu ve jménu čehokoliv. A když neuspěje, jde a odejde pryč. Je to jednoznačné a jednoduché. Není důležité, proč se hádá. Jemu je to jedno, hlavně když mám pravdu já! Rozvod je náš český národní sport až jsme kvůli tomu světu pro smích.

Mnohoznačnost nás oproti tomu pohltila hlavně posledních pár let. Hlavně chceme být spokojení. Asi proto, že nejsme uspokojení jinde... Ulétáváme na sezeních ve vzývání různých vlčích žen běhajících v noci v lese nebo různých spirituálních kruhů, sem-tam se někdo přiotráví houbičkami nebo blbě namíchanými bylinami v čarodějných směsích, o meditacích či spíše vyhultacích se radši ani zmiňovat nebudu. Prostě můžeme si vybrat z tisíců možností. A rozhodně i těch skvělých a dobrých. Ale vážně, co preferuje mnohoznačná osoba? No nejednotu, chce raději několik řešení současně, jasně dává ochotu ke kompromisům - což působí na jejich protějšky, jak hadr na býka. Chci se s tebou domluvit, se pak stává soubojem, spíše o to: "chci, abys akceptoval jen můj názor". Ale navenek se to prodává jako soucitná láska. Ke mě. Ke komu jinému!!! Ani Bůh už se tam chudák nevejde. A co je sranda, mnohoznačnost, nám poslední dobou ničí právě muže. Stávají se z nich oddaní borci, co jedí rozemletou biorawfoodtrávu, dívají se do několik pozic při cvičení najednou, při tom stačí ještě poklidit a pomoci ženě v jejím nelehkém úkolu žít. Prostě se nám prohodily role. No na první pohled si řeknete hurá. To je vyrovnání rolí a prostě nám to všem půjde dobře, jsme prostě lidé Nového věku.

Ani omylem. Víte, co udělá většina mnohoznačných chlapů, když je jejich květinka nasere? No dost vandalsky jim jednoznačně pošlape zahrádku. Znal sem maníka, co mlel diamantovou sutru zpaměti, ale když ho partnerka nevybíravím způsobem nevědomě prudila, tak ji sutra nesutra, dost nesoucitně rozbil hubu tak, že ji přizabil. A obráceně jakbysmet. Kolik se toho napsalo o tom, jak ženy svou jako jednoznačností přivádějí muže na pokraj duševních a fyzických sil. Prostě podstata se schovat dá a mnoho lidí to i úspěšně dělá. Ale nejde to do nekonečna. Žena se umí rozhodnout a umí jednat rázně a jasně i s chlapskou rozvahou, ale to jen taková, která přijala toho muže uvnitř sebe samé, která vnitřně dospěla do spojení s mužem. K hieros gamos. K vnitřnímu sňatku. Do toho, že toho muže chce. Ona sama ho chce. A muž zase chce ženu, s veškerou její přirozenou mnohoznačností. Zkrátka musíme se ve vztahu naučit roli toho druhého.

Jenže jak, ve společnosti, která preferuje jednoznačnost? Jak se naučit být více ženami? Dnešní ženy se staly po druhé světové válce jen dalšími mužskými dělníky v opuštěných továrnách, odtud, vyšla generace matek, které své ženství zaprodala pohodlnosti konzumu a pud mateřský zaměnila za pud vlastnický. V čem je problém, co to tady plácáš, vždyť jednoznačný je jasně ten, kdo žije ve vědomí a tím je to dané, to je skvělý osobní rozvoj. My tvrdily. Myslím, vím, poznávám, vciťuji se celou svou bytostí, tedy jsem. No, jenže Bůh není jednoznačný. Jednoznačné jsou jeho projevy, ty ano. V jednoho Boha věřiti budeš... Ale Bůh sám o sobě je ze své podstaty nepochopitelný, neuchopitelný, nepopsatelný, nesdělitelný = nevědomý = nejednoznačný. Jo, Bůh je ve své podstatě ženská. Ale mluví a jedná jako chlap. Jde o androgynní bytost. A androgynní znamená že, jde o bytost mající značné množství projevů chování a prožívání, vlastností a rysů osobnosti mužských (maskulinních) i ženských (feminních). A člověk je stvořen k obrazu božímu. Kniha Genesis, verš.27 = "Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu". Ale podle tohoto konceptu, člověk existuje jenom v páru.

Upřímně? To je asi to, co nás na tom všem nejvíce sere, že? Jelikož jsme všichni jednoznačně nastavení, stačily bysme si sami, že? Co s tím druhým? Starat se o něj? Poslouchat věčně, ty jeho békání o to či onom? Co po mě kurňa vlastně ten člověk chce? Jsem všichni muži i ženy možná už moc jednoznační. Zaklínáme se modlitbami a soucitem, ale ve skutečnosti chceme, aby s námi ti druzí jen a jen souhlasily. Další názor a další možnosti jsou považovány za známku slabosti až drzosti - to podle toho, jak vehementně je prosazujete. Několik možností nás oslabuje, protože silný může být jen ten, kdo se dokáže soustředit teď hned, do jednoho bodu. To nás učí. A tím nás ničí. Protože pak pro mne můj partner není tím, pro koho dýchám, pro koho žiji, pro koho bije mé srdce. Je vždy jednoznačně až po mě. Není mnou - zároveň. MZZ

PS: Jsem mnohoznačný muž, kreativní člověk, fotím, píšu básničky, pracuji pro muže v netradičních oborech, jsem skoro, jak ženská. A tak u mnoha lidí budím důvěru a to od pohledu, většina se spoléhá na to, že se se mnou snadno domluví = ze svého pohledu mne lehko ovlivní. A ano, já si i nechám představit mnoho variant. A z nich umím vybrat tu jednu správnou a vyhovující variantu. Proto jsem tak dobrý vizážista i stylista, i trenér v těchto oborech. Protože jsem taky chlap. Jednoznačný chlap. Protože se umím rozhodnout. A stát si za tím. A proto možná spousty lidí štvu. Promiňte. Jsem prostě jen člověk.

HUDBA: http://youtu.be/Py_-3di1yx0

WWW: http://www.witcher-wizard-wanbli.cz/2015/01/jednoznacnost-versus-mnohoznacnost.html

děkuji za použití obrázku z publikace - Tak mluví tělo - systému 3AXIS Visual Language - autor PhDr.MUDr. Miroslav Krejčíř - http://knihy.heureka.cz/tak-mluvi-telo-jedinecny-system-vizualniho-jazyka-3axis/
 — v PEI - 3 AXIS VISUAL LANGUAGE