SEXUALITA je touha tvořit RADOST našeho BYTÍ

Vlastní sexuální energie v nás možná vzbuzuje rozpaky, protože se cítíme provinile za to, jak jsme ji používali v minulosti a nebo čistě proto, že jsme tolik sexuálně založeni. Máme pocit jako bychom neuměli zvládnout svou pozornost nebo neuměli říct ne. Někdy k probuzení sexuality stačí dotyk. Čímkoliv. Obrazem v mysli nebo tělem či pohledem. Však by to byl asi pěkný zmatek, kdyby za námi šel každý tvor opačného pohlaví, včetně koček a psů, který by reagoval na naši pudovost. Až pokročíme na své cestě dál, můžeme cítit svou energii jako cosi, co nám dává dar pro nás i našeho partnera. Dar originálnosti. Tvorby. Originálnost je ctnost v úplně novém užití věčných pravd, podrobených nejvyšší kontrole, v souladu s duchem, a řekl bych především se srdcem. Nárůst této energie je nezbytná součást našeho posunu k vyšším oblastem vědomí v našem vztahu. Takže nejsem zásadní odpůrce kundaliny. Jen je třeba ji umět používat. S respektem. S mírou, která odpovídá síle jenž reprezentuje. Pak je nám k něčemu, ne k ničemu. Ona je obsažena v každičké, i když malé radosti. Třebas té tak zprofanované, té sexuální.

Všechno stvořil jeden Bůh. Myšlenku na sex i radostný sex sám. A sex si často zakazují ti, kteří nechtějí mít radost. Oplétají ho množství příkazů a zákazů, až běda. My sami jsme blbci, když jej nepoužíváme k tomu, aby nám odhaloval naše srdce k radosti, ale především naše mysli a následně i těla k bolesti. A skutečně milujícím člověkem se stáváme jen tehdy, když se svého milého dotkneme srdcem. Pravda je však taková, že dotknout se můžeme i srdcem v dobré víře, ale tam, kde bují jen zloba a strach, často není pro takový dotyk místo. Nejen penisem či vagínou, či erotickou pomůckou se dotýkáme v sexu. Mozek bysme měli používat před sexem, ne během něj. K tomu abysme si určili, zda jsme chtěli jen víkendové zahýbáníčko nebo jdeme-li ke vztahu na celý život. A bacha, mnoho lidí si sice lakuje svou veřej narůžovo a tvrdí, že právě oni jsou ti, kteří touží po splynutí duší a těl v jednotu. Hmm, ve skutečnosti jsou jednoduše závislí na hormonu štěstí a potřebují pro své klidné tělesné fungování orgasmus, tedy uvolnění tělesné energie. Uspokojení. A nepřiznají si to nikdy. K tomu, aby fungovaly potřebují uvolnění. Dostávají ho od partnera (případně několika partnerů), který jim dá svou silou možnost překonat tu hranici, která je od jejich nitra oddaluje. Pak se však na něm stávají závislými. A naším partnerem na celý život se stane osoba (případně ty osoby), která nás nejlépe uspokojí. A takový je náš reálný život. Žijeme spolu proto, že spolu nechceme být přítomni sexuální extázi nás dvou, ale protože potřebujeme mít sex. My totiž tak často potřebujeme, až se jednoho dnes spotřebujeme. Neznám mnoho žen, skoro žádnou, které by si dokázaly otevřeně přiznat svou přirozenou sexualitu a dokázali tento pomyslný kolotoč energetického vampýrismu překonat. Buď vlastní prací na sobě a nebo spoluprací s partnerem. Který tu od toho taky je.

Protože výsledkem tohoto vzájemného nepřiznaného a vnitřně nepřijatého překonávání hranic je vztek, souboje, bolesti a závislosti. Mluvím o ženách, muž má svou sexuální funkci trochu jednodušší. Muž je celkově jednodušší, pokud nedospěje. A ano, muž je evolučně nižší bytost než je žena. A proto by měl v prvé řadě dát možnost nechat vyrůst té vnitřní ženě v sobě, aby ji mohl láskyplně obejmout a dotknout se následně zceleným srdcem srdce své fyzické ženy. Jinak je to jen souboj vagínek a penisků grin emoticon grin emoticon grin emoticon bez lásky. Proto je většina sexu dnes pouhá onanie dvou jedinců v jednom místě a prostoru a bez lásky. Protože energie, kterou potřebujeme k tomu tzv. proklamovanému otevření se partnerovi, už nám bude celkově chybět. Většina žen v sexu není spokojena. Protože není uspokojená. A nejde přitom jen o orgasmus. Jde hlavně o celkový pocit po sexu. Protože si neuvědomí, že otevření jejich srdce a uvolnění jejich sexuality, s použitím energie partnera, jeho taky něco stojí. A pokud energii sebe sama dám druhému na otevření bran, už většinou není síla tou branou projít. Aspoň pro toho jednoho. Pokud partner může dávat a vyrábí v těle nadprodukci energie je vše ok. Ale když nemá? Jde většinou takováto žena jinam. Bez ostychu, bez skrupulí a s mnoha esoterními výmluvami usnadňující jí její rozhodnutí zasouložit si jinde.

A tak si, ale neužije ani ta žena. Sice se zase na chvíli uvolní, to ano, ale získanou energii, která je bez přítomnosti její vnitřní mužské části vedena v jejím těle ne jedním (jednoznačným = mužským) směrem a to do srdce, tak tuto získanou sexuální energii právě díky tomuto nesměřování v sobě fyzicky zcela zničí. Nezušlechtí jí v sobě nepřemění a nevrátí ji partnerovi. Tato energie pohltí sama sebe. Tolik lidí se dnes snaží o splynutí myslí a těl. Ale zkusily jste se někdy někoho v sexu při něm samotném dotknout partnera srdcem? A víte proč ne? Protože když to uděláte, vyvoláváte sílu, která je mocnější než kundaliny. X-násobně. A tato síla vás spoutá s tímto partnerem do jednoho svazku navždy. A to ruku na srdce, nikdo z nás vlastně nechce. Všichni máme sice pilnou pusu prohlášení o srdci, bezpodmínečné lásce a tak dále. Když však máme onu bezpodmínečnost fyzicky poznat a spojit se s někým na celý život, couvneme a své srdce zavřeme. Tolik se nám do ztráty své tzv. "nezávislosti" zase nechce, že? No a pak tedy tuto energii nepřijmeme srdcem. Výsledky jsou strašné. Tisíce a miliony zničených srdcí. Roztrhaných touto energii. Nebo máte pocit, že strmý nárůst infarktů a srdečních chorob po druhé světové válce, a to převážně u mužů je v naší civilizaci globální náhoda?

Tedy nespojíme-li se srdcem nemáme nic. A proto je taky většina mužů i žen po sexu ráno zase stejně nevrlá jako před ním. Nic vlastně nedostali, i když se ten druhej trouba tolik snažil. Nespokojenější jsou ženy. To protože, ženy nemají v pořádku svého vnitřního muže, který by jejich energii uvedl do jejich srdce a následně odtud do srdce partnera. Muži zajišťují v energii sexuality směr. Ženy znásobení této energie. Sexualita je totiž proud energie vedený v cyklické smyčce od srdce k srdci a slouží k podpoře fyzické i duchovní vazby mezi partnery. Perpetuum mobile není utopie. Ale pokud se máte rádi mozkem i tělem, avšak nepřipojíte do koloběhu energie srdce, veškerá snaha je zbytečná. A nepřepojíme ho právě proto, protože se bojíme dát se. Odmítáme se oddat. Bez podmínek. Zcela. Navždy.

Prosím vás, když tuto techniku použijete, mějte na paměti, k čemu ji používáte. Používejte ji hlavně na partnerech, u kterých si budete aspoň trochu přesvědčeni, že mají aspoň náznak chuti být vaším partnerem nastálo. Jinak totiž můžete toho druhého taky zabít. Už nikdy totiž možná nic podobného nezažije a v nastalé hrůze z toho, že už se tak nestane, se uzavře depresivně do sebe a skončí svůj život v osamění. Na to, že toto osamění pramení z neochoty jeho vlastního srdce nebude brát zřetel a bude obviňovat všechny a všechno za svoje selhání při rozhodování se, co s ním. S tím heart emoticon.

A proto moje dnešní rada nezní: milujte partnera i při sexu svým srdcem a budete v tvorbě vaší radosti úspěšní - je tu totiž tak malá konkurence...

Moje rada zní: dobře si rozmyslete, komu dáte svou energii heart emoticon v sexualitě. Není totiž tou nejnižší částí lidské energie, ale tou možná nejvyšší. Je lepší si totiž blbě zašukat než mít na svědomí život někoho druhého, ale s "láskou". MZZ

PS: ptáte se, jak to srdce, co mne skutečně miluje, vlastně poznáte? Snadno. Stačí si vzpomenout na jeho dotyk. Očima a rukama. Pokud v partnerových očích a dlaních cítíte tlouci jeho srdce, jste na správné cestě být věrný sám sobě, to jest vnímat své srdce v tom druhém...

hudba: soundtrack filmu Akce Bororo - http://youtu.be/zc_pEbqpdyg