PLAMÍNEK NESPOKOJENOSTI

Budete-li ve svém srdci hledat, najdete tam něco, co vám umožní pochopit: jiskérku rozčarování a nespokojenosti, kterou lze rozfoukat do požáru, jenž spálí celý ten iluzorní svět, ve kterém žijete a tak se vašim užaslým očím odhalí to království, ve kterém jste po celou tu dobu žili. Byli jste už někdy znechuceni životem? Na útěku před strachem a tísní, unaveni vlastním žadoněním a bezmocně vyčerpaní z toho, jak s vámi neustále smýkají lpění a závislosti? Cítili jste někdy tu naprostou nesmyslnost vašich snah vystudovat, pak si najít dobrou práci, a začít vést nudný rodinný život nebo začít prožívat extrémy a bouřlivý život, o který se vám postarají věci a závislosti, za kterými se tak bezhlavě ženete? Je nutné uvidět, že nic vně vás vám nemůže přinést trvající radost. A když tohle vše ucítíte, pocítíte taky strach. A ten se může změnit ve vztek, agresi a zuřivost nutící vás vzepřít se všemu, protože máte pocit, že když se tomu poddáte, že budete ztraceni. Ano, budou ztraceny vaše tzv. zkušenosti, vaše náboženství, vaše kultura a vše, co vašemu vnímání vmanipuloval svět kolem vás. Najednou vidíte to, co se vás dotýkalo jinak, v jiném světle. Vše po čem srdce dříve toužilo - pochvala, moc uznání, bezpečí, bohatství - najednou uvidíte jako naprosto bezcenné. Nepleťte si ale tu posvátnou nespokojenost s bezmocností a zoufalstvím, které někdy lidi doženou k neuróze, šílenství či sebevraždě. To není žádná mystická životní síla, ale jen sebedestruktivní pud nevědomé neurózy. Nepleťte si lásku s nářkem těch, kteří si stále na něco stěžují. To nejsou mystici, jen otravní hlupáci, kteří agitují za zlepšení vězeňských podmínek, místo, aby se pokoušeli dostat z vězení na svobodu. Většina lidí, když cítí tento plamínek nespokojenosti v svém srdci uteče a omamuje sama sebe horečnatou honbou za prací. Nebo společenským vyžitím s přáteli či tuto nespokojenost investují do veřejné a sociální práce, činností zaměřené na druhé, na reformy, do tvůrčích činností (literatury, hudby, filmu). Jenže pomůže jen vzpoura. Ne ta vnější. Vzpoura srdce. A ačkoli plní elánu, jsou tito lidé vlastně mrtví. Spokojeně si totiž žijí v říši mrtvých. A hledají své "posvátné" poklady. I když nemají ani ponětí, co to ten poklad vlastně je. Že je jím třebas srdce toho druhého. Toho, kdo vás a koho vy můžete milovat. MZZ