ZAUJETÍ

Život je často jako cesta za nějakým cílem. Stejně tak se jí v dnešní době stává spiritualita. Je to jako získávat bobříky odvahy. Mám radost, když je nějaký uloven. No, ale život není jako ohňové metody růstu. Zvládnout jednu věc a pak postoupit k další. Proces života je jako dech. Nepřetržitá spirála poznávání. A tak zatímco oheň nás učí, jak jako zapomenout (shořet, nicméně vždy zůstane popel) a tak když se nás něco ošklivého znovu dotkne, pak se toho řádně lekneme, protože jsme si naivně mysleli, že už je to přeci pryč, tak voda nás učí plynout se vším společně.

Meditujeme-li např. jde to taky dvěma způsoby. Ohněm a vodou. Buď můžeme soustředit svou mysl na jeden bod či předmět a nebo se nechat vědomě vtáhnout do děje. V tom prvním případě meditující sice dosáhne svého, ale nevidí pro jeden bod vše ostatní, unikají mu souvislosti. V druhém případě se nemůžete naprogramovat jen na to pozitivní, voda jako meditační nástroj nás může zanést i k hloubkám, kde spí to, co jsme už nikdy nechtěli znovu poznat a zažít. A tak se vám mohou i v meditaci bolestně otevřít prahy nového bytí. Bolestně...no jak se to vezme, pokud se z nich nechcete zbláznit, musíte se stát energii, která není ani pozitivní, ale ani negativní, jen tou neutrální.

Tao věří, že lidé mohou změnit sebe. Tím, že za sebe přijmou zodpovědnost. Mohou své emoce, hlavně ty nižší rozpustit. A nechat je plynout a neutralizovat, to jest zbavit se předurčení svou rodinou a svým okolím. V Číně tyto traumata nazývají "vnitřními démony". Když se noříte do jádra svého bytí, doslova proměňujete démony svého nitra do své duše coby prázdnotu. A tím je vlastně činíte svobodnými. To je ta největší nezávislost ze všech. To by se dnes hodilo mnoha lidem, jejichž představivost zanáší vnitřní části mysli člověka zkušenostmi a vzpomínkami, které jsou jako, ale nemají žádný reálný základ. Lidé dnes používají meditaci a cvičení jógy nebo či-kungu jako relaxaci a náhradu prášků proti nespavosti, bolestem a depresím. Stát se tak mentálně a fyzicky uvolněnými je prima, ale pokud v tom všem chybí ten princip nejvyšší, nedosáhnou tito lidé nikdy své vlastní spirituality. A ten nejvyšší princip je uvolnit sám sebe do středu svého bytí.

Pokud prožíváme emoce a hlavně ty negativní, pak za "pomoci" těchto vnitřních démonů nemůžeme nikdy sami sebe dostat dál. Protože na své emoce musíme aspoň nějak reagovat. Všichni máme své emoční příběhy, které jsou více či méně děsivé. A proto by všechny techniky práce s myslí, relaxace i meditace měly pracovat s rozpouštěním těchto vnitřních démonů, aby se uvolnily a uvolnily tak i ve vašem těle místo tomu, co je v něm třeba více - životu.

Zaujetí životem je radost, která vzniká přímo v srdci, nikoliv mysli. Mysl nás sice pohání, to ano, ale zanechává nás uvnitř vyschlé a vyhořelé, v marné potřebě boje za to uspět a nebo mít pravdu. Láska je zaujetí ducha zažít život. Bez ohledu na to, co nás k němu přivedlo. Láska není zbožštění života s druhými či v druhém. Láska je zaujetí patřit stejně tak Bohu jako sobě či druhému člověku. V dobré víře. MZZ

PS: v angličtině se zaujetí řekne absorption. Znamená pohlcující, vstřebávající neboli přijímající. Až když svůj strach přijmete, můžete z něj ve svém srdci utvořit lásku. A láska je to, co je to neutrální v nás; láska není ani dobrá, ani špatná. Láska prostě je. Energie boha přivedená do hmoty. Chcete žít s láskou? Tak prostě žijte.

hudba: http://youtu.be/Q9IicCu5QPg