DOSAŽENÍ

Někdy nás vyděsí vlastní chuť. Na šunku, na chuť se flákat, na naprosto nemravný sex. Všechny chutě jsou součástí naší duše. Zkusme třeba ten zatracovaný sex. Žena se v kontaktu s mužem uvolní a její vzrušení a chuť stoupají. Najednou se ozve varovný signál v hlavě, že tohle se přeci nedělá. A´t už tam ten signál dal kdokoliv, pokud jej přijímáme jen jako pojistku, vracíme se k tomu, že nejsme my sami tím, kdo ovládá své tělo, ducha i mysl.

Jde jen o příkaz. Který jsme z vlastní pohodlnosti přejali. Např. my pánové jsme navyknutí poslouchat to, co jim žena (vychází z archetypu matka, protože muž pokud nemá patologicky změněnou mysl nemůže ublížit ženě, která mu dala život) řekne. Víte, tedy kde v současnosti dochází v intimním kontaktu muže a ženy k největším chybám? Ženy, když nepřijmou v srdci svou stinnou stránku sexuality, spočívající hlavně v tom přiznat si, že chci ještě a dále a hlouběji :), myšleno je samozřejmě duchovní splynutí, jak jinak; pak se v určité chvíli zarazí před již zmíněnou příkazovou bariérou vlastního mozku. Zakřičí na vás, abyste pánové přestali. A to se netýká jen intimních reakcí, to samé je pak i u nákupu bot, když jim říkáte, aby si už proboha vybrali...

Prostě zakřičí, bouchnou pěstí nebo jinak fyzicky, slovem to totiž hlava projevit moc neumí, vám velmi silově naznačí, abyste přestali? No a to je problém! Ono se to většinou domáhá, abyste přidali. Protože pokud nepřekročí s vaší pomocí onu barieru, nejsou spokojené. Uspokojené je přesnější výraz. Naučit se rozeznávat, kdy je to opravdu stopka a nebo kdy pobídka k tomu přidat vaši další dávku energie, k překonání nějakého bloku, to je celoživotní pokus muže pochopit ženu.

Řešení je jednoduché. Vytvořit mezi oběma komunikační linku, která jim umožní společně tyto věci diskutovat, a nacházet řešení. Ženy totiž rády zapomínají na to, že při tom, když nás vykopli z ráje, jsme si z toho jablka hodnocení, viny a studu ukously obě strany, muži i ženy. Takže je fér, když spolu budeme komunikovat do hloubky duše spolu. Ne jen jednostranně udílet příkazy. Ovšem spolu opravdově a normálně komunikovat. Ne jen jako s "láskou".

Hodit odpovědnost na druhého a řvát na něj z ticha své zraněné duše naprosto protichůdné rozkazy vede jen k tomu, že se vám buď zadře motor a nebo srdce. Zkuste si to milé dámy představit, co to je vyměnit u auta motor. Jeďte někdy do autoservisu a podívejte se. A nebo si dojděte do IKEMu. Stačí si tam sednou na chodbu v čekárně plné lidí s transplantovaným srdcem a poslechnout si jejich osudy. Poslechnout si svým srdcem, co vám řeknou ta jejich. Uvědomíte si, že transplantovat se dá skoro všechno. I srdce. Ale dobro, soucit a láska v něm transplantovat nejdou. MZZ

PS: možná je to, čemu říkáme láska jen dosažení komunikace mezi dvěma, s pochopením toho jednoho.