CETILETÍ

Jací jsou ti dvacetiletí? Začínají se pomalu pokládat za dospělé a samostatné osobnosti, už ne úplně závislé na rodičích. Potřebují experimentovat a zjišťovat jací vlastně jsou, co mají a co nemají rádi. Co potřebují a co ne. No někdy, když nedospějeme a nestaneme se dospělými = rozhodnutými nést za své emoce = projevy svého chování a jednání plnou odpovědnost; někdy se i jako 65-letí chováme stále jako dva-cetiletí.
I se stejně pokoušíme oblékat a líčit i česat. Jde o pocit nezávislosti. A tento pocit nezávislosti je základním předpokladem navozování intimity ve vztazích. A intimita je to, co nám umožňuje se poznat. Jako dvacítky jsme pouze nenasycení a hladovějící. Hledáme ne vztah, ale jen někoho, kdo by nás nasytil. Jsem jako děti. Svou energii a splněním potřeb samozřejmě. A že si to "své" plnění a naplnění řádně představujeme a vysníváme, že? Romanticky!!! Do hmoty otiskujeme svoje projekce a partner je nucen, chce-li s námi žít, žít a být tím, čím je, jen podle nich. Mnoho z nás přivádí svého "milého" na pokraj zhroucení, vyčerpání nebo smrti. Svou "láskou" = nenaplněnými potřebami. Touhou po vášni. Zvláště mnoho dnešních žen, které ze závazků vztahu vycouvají pro svou vlastní neodpovědnost. Pro svou chuť zachovat si svou cetiletost. Nezestárnout. A podlehnou touze uvíznout navždy ve své pasti vášně = sexuality těla. Ztotožňují se svým tělem. Zbožňují své tělo. Jsou závislí na svém těle. Možná někdy poznají vášeň. Pro tělo. Pro nic víc, nemějte iluze. Láska v tomhle stádiu je jenom byznys. Šup sem, šup tam.
Co když v rámci hieros gamos najdou partneři společnou melodii a rytmus? Co když poznají sexualitu svých duší? Jejich vzájemný dotyk je plný slasti, jako dobré jídlo. Ale zde máme mnohá tabu, která nám nedovolují se nejenom slastně se dotknout např. sami sebe v masturbaci, ale ani partnera nebo třeba jídla. Vše je považováno za špatné. Všimli jste si vůbec někdy, jak spolu úzce souvisí stravování a sexualita? Jak když lidem kolem předhazujeme např. jejich tloušťku, nám ve skutečnosti vadí jejich vnější projevy = ego? Jak k jídlu a stejně tak i k sexu přistupujeme agresivně. Jíme i sexujeme rychle, hltavě a výkonově. A pak stačí něčí jemný dotyk, který najde váš bod G, mimochodem jsou celkem 3, a vaše stravování je jaksi, vy víte kde...ano, my nechceme sdílet a prožívat svou slast, a to ani z jídla. Jde totiž o možnost, jak nás poznat a pochopit do velké hloubky našeho bytí. Ale to znamená dospět, nezůstat věčným cetiletým. Slast také uvolňuje emoce, proto se ve vztahu v této fázi většina z nich zasekne. Moje rada, začněte spolu více vařit.
Ale k nejvyššímu bodu sexuality, k čiré radosti a radosti z naplnění sebe samotného coby informace (in formá z latiny znamená, že to, co je důležité existuje uvnitř této formy...) nedojdete jen pouhým rozhodnutím. Stát se připraveným na skutečnou intimitu radosti = života bez napětí - to musíme být s to se uživit se a uvařit si my sami. Musíme být schopni se sami naplnit radostí. Jen tehdy nás může potěšit nakrmení partnerem. Sdílení radosti. Spolu. To je nejvyšší stupeň lásky a taky nejvyšší stupeň sexuality. Sexualita stavu, kterému se říká extáze. Stavu bytí, který netrvá vteřiny, ale může trvat celý další život. To je orgasmus, který nikdy nekončí. Esoterici tomu říkají osvícení. Já tomu normálně říkám věčnost. Troufnete si na něco takového? K tomu vede jediná cesta. Dospělost. Přijetí odpovědnosti za své touhy a potřeby, včetně těch tělesných a sexuálních a jejich naplnění.
Dříve se rozvádělo manželství od stolu a od lože. Ano, čtete dobře, stůl byl důležitější než postel. Tu zvládne každej oslík. Ale stolovat společně, to už bylo umění. Stůl totiž odráží tzv. PRACOVNÍ REALITU VZTAHU. To jest jak spolu ti dva jedinci jsou schopni SPOLUPRACOVAT. I při tvorbě a následné konzumaci pokrmu. Naplňující nás v posvátnosti okamžiku tím, co nám chybí. Vyrovnáváním energií našeho vztahu. Až tehdy nacházeli tantrici v tom druhém svého Šivu či Šakti, svého Boha. Jídlo je daleko větší posvátnost ve vzájemnosti vztahu, než se dneska domníváme. A taky proto jde tolik vztahů a nejen sexuálně do šíči, či šaktidele, protože spolu lidé nejedí, nestolují. Ani spolu už nesouloží. Jen si ohřejí v mikrovlnce zbytky. A přesně takové jsou i naše vztahy. Jsou to ojebané zbytky toho, čím by mohli být, když bysme se na ně nevykašlali. Jsme totiž líní o ně pečovat. Jsme líní ve vztahu komunikovat a tvořit ho společně svou prací. A myslíme si naivně jako správní cetiletí, že všechno spraví láska. No, když vám praskne pneumatika u auta, pak láska vám ji nezalepí. Ani nevymění. Natož, když rupne kondom.
Chcete-li skutečně to, čemu se říká vztah, je totiž jedno kolik vám je let! Jde o to pochopit, že ta pravá intimita ve vztahu, je chuť hlubší a bohatší radosti DUCHA. Jde o možnost SKUTEČNÉ někoho poznat a být jím taktéž poznán. Posvátnou možnost. Jedinečnou. Ale právě zde milé dámy, neulpívejte na formalitách...Netvařte se jako jedinečně. Buďte jedinečné. Staňte se originální. Až z toho jde strach, co? A při tom může vzniknout touha vejít až do hloubky partnerovy duše tak, že vám to oběma dá úplně automaticky láskyplně výlučný vztah. Výlučný = jen mezi vámi. Vaše vzájemná intenzivní radost vyloučí cokoliv zvenčí, to abyste se měli čas soustředit na svoje in-formá. Kolik těch opravdových vztahů byste pak chtěli zvládnout najednou? To už nemůžete být pořád cetiletí. Už můžete být jen tady a teď. Jde o to se pro něco rozhodnout. Buď chci opravdový vztah a pak jdu najít jeho hloubky (i s vědomím toho, že se mi to nemusí podařit a zraním se) a nebo jen kloužu po povrchu, protože se na tu hloubku prostě necítím. Netvrdím, že to poznat lásku tímhle způsobem (jít skrze vztah k sobě samému) je ta jediná správná cesta. Jde totiž přes stůl a přes lože. Na rozdíl od spousty motivačních programů osobního rozvoje a tréninkových campů v tramtárii se tato odehrává v realitě vaší kuchyně a ložnice. V tom, čeho se tak děsíme, že? V běžném, úplně obyčejném životě. A radost a láska a naplnění z nich nám chybí právě proto, že jsme se odnaučily důvěřovat svým smyslům, svému srdci a svým myšlenkám.
Protože rozhodnutí si přiznat tohle vše, to je jediná chvíle, kdy má vaše duše tím, že se otevře poznání, šanci růst. Žvanit o kroku směrem k nekonečnu umíme všichni. Vy máte a vždy jste měli ho možnost udělat. S láskou. MZZ
PS.Tomášovo evangelium a jeho podobenství o životě s jídlem:
LOGION 7. Ježíš řekl: Blažený je lev, kterého pozře člověk, takže se lev stane člověkem, ale zavržený je člověk, kterého pozře lev, takže se člověk stane lvem. (1Pt 5,8) - No tak vegetarián Ježíš asi nebyl, co?
LOGION 14. Ježíš jim řekl: Jestliže se postíte, hřešíte. A jestliže se modlíte, budete odsouzeni. A jestliže dáváte almužnu, uškodíte svým duchům. Když půjdete do nějaké země a budete putovat tamější krajinou a přijmou vás, tak jezte, co vám předloží a uzdravujte jejich nemocné. Neboť to, co vchází do vašich úst, vás neposkvrní. Avšak to, co z vašich úst vychází, to je to, co vás špiní. (Mt 7,15; Mt 15,11; L 10,3-12) - potřebujeme méně slov a více významů v nich.
LOGION 22. Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království. Řekli mu: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu - pak vejdete do království. (Mk 10,13-16; Ef 2,14-16)
Kdy byste měl chuť se o sexualitě opravdu něco skutečného dozvědět:https://www.facebook.com/events/459700954183224/