BÍLÁ MAŘENKA & ČERNÁ JEŽIBABA

Vnitřní rozpolcenost partnerů je často výrazem konfliktu mezi dvěma tendencemi působícími v lidské duši: na jedné straně stojí láska a poddajnost, na druhé neschopnost lásky a neústupnost ústící v touhu ovládat druhé a manipulovat jimi.

V obou případech je na počátku vždy touha po spojení s druhým člověkem: v prvním případě otevření se silou lásky, ve druhém silou donucení. Láska uvolňuje a otevírá možnosti dalšího růstu. Mocenský tlak jakýkoliv, ať je majetnický, emocionální, sexuální, ekonomický, atd. – vyvíjený na druhého člověka je sice rovněž projevem touhy navázat s ním vztah, ale takový, který ho znevolňuje a znemožňuje mu žít svůj osobní plnohodnotný a uspokojující život (feministky teď laskavě slezte dolu ze stromu poznání, aby to jednak nežuchlo a taky abyste v době vegetačního rozpuku neničily větve)..

Žen se většinou v určitém období života zmocňuje paranoia, když si myslí (tedy nic exaktně ověřeného) svou myslí, že začínají tloustnout. Nesnášejí bílé pečivo, ale shánějí to tmavé. Bílé maso najednou nešmakuje... atp. Archetypově se děsí své nečinnosti, kterou pro ně nesymbolicky, ale hmotně představuje tuk. Chtějí hned, aby se partner zapojil do všech možných či spíše nemožných aktivit, které začnou horentně vymýšlet. Aby se všeobecně zhublo. Nutí všechny kolem být pořád v pohybu. To proto, aby náhodou ten tuk, ta zdrclá energie nebyla náhodou výsledkem jejich vlastní nečinnosti. Partnerům se to chvílí líbí. Chvíli. Pak odpadnou a vrátí se k své matce, což ta je samozřejmě nadšená. A vy jako jeho žena jste od této chvíle vždy až na druhém místě („Mám odpovědnost za svou matku a za tebe.“).

A kdo vyhrál? Velká matka Anima v ženách. A muž je s matkou, která ho samozřejmě náhodou, jako z udělání nutně potřebuje. Žije především pro ni, převážnou část svého času tráví s ní, a nikoli se svou životní partnerkou. Ženy to s otci mají zrovna tak. Když žijí doma, aby matku bránily před jeho neurotismem a neurvalým násilnickým egoistickým chováním. Sami se v životě stávají kořistí freudovsky motivovaných násilníků. Proč? Protože jsme jako lidé nedokázali dospět.

Vztah dítě a rodič je důležitý, ale není to role ne na celý život. Jen na dobu určitou. Na celý život je totiž role, k níž jsme tímto vším odmítli "dospět". Role muž & žena. Anima & animus. Spojení během posvátného sňatku v jednotu protikladů. V sobě. V člověka. Ukazovat sami sobě sebe navzájem a věnovat se svým mužům a ženám, vnitřním i vnějším není snadné. Ale je to jediný vztah, který má smysl. Většina žen netuší, že svým chováním vůči mužům slouží Ježibabě chaosu, pardon Velké matce, velké Bohyni, Kálí až mě šálí, ale je o sobě bytostně přesvědčena, že je nezávislou a svobodnou ženou. V duši této ženy tak vznikne rozštěp mezi dvěma dílčími osobnostmi, které o sobě vzájemně nevědí. Ta bílá paní je milé sladké děvče, jakoby celé z marcipánu, ale kdesi v temném zákoutí její duše se skrývá černá žena Ježibaba, Kálí, Lilith, Chaos nevědomí, která si žádá podíl na jejím životě, alespoň formou občasné daně nebo rituální oběti, neboť jen takto se může potvrdit její dominantní postavení, aspoň to je vám milé dámy zevnitř nalháváno.

A dál je to jako v pohádce o Jeníčkovi a Mařence. A pak je to nakonec sama Mařenka, kdo svými bílými sladkostmi krmí až do ztloustnutí svého Jeníčka, a když příliš nebezpečně „ztloustne“, přenechá ho Ježibabě, aby si ho upekla a snědla. Odsoudila ho po právu trpném většinou od stolu i od lože. V této kritické chvíli se cítí být pouze hodnou Mařenkou, protože ona přeci jasně ví, co je dobře a co ne; a o zlé černé Ježibabě chaosu v sobě nechce vůbec nic vědět.

A aniž si to naše blbá Mářka uvědomuje, udržuje mužské komponenty své duše v trvalém područí a ponechává na Ježibabě, aby je čas od času vždy znovu trochu „zneškodnila“. Je pro ni nepředstavitelné, že by měla nějakému Jeníčkovi doopravdy „pod-lehnout“. Znáte to ne? Hit posledních let. Individualita, svoboda, nezávislost. Jupí. Je mi vás dost líto milé dámy. Skáčete na lopatu svému vlastnímu nevědomí. Své vlastní ježibabce. A ta s vámi slitování nemá. Stejně ho pak nemáte vy se světem kolem. A šup do pece. Cílem vašeho Ježibabkovského nevědomí je udržovat své partnery v trvalé emocionální závislosti (sexuální stránka má v tomto případě podružný význam, byť je v tomto směru bohapustě ženami tvrdě zneužívána). Tento cíl si však bílá a vymaštěná Mařenka v důsledku zmíněného rozštěpu osobnosti není s to uvědomit, a proto jej vytěsňuje nebo přenáší na druhé ženy, u nichž dokáže s pozoruhodnou "jasnozřivostí" rozpoznat údajné „čarodějnické“ rysy. A ty Jeníčku, hybaj od nich.

Je otázka, jaký – nejspíše drsný až otřesný – zážitek může bělostnou Mařenku přimět k tomu, aby se přestala na jedné straně nevědomě ztotožňovat s Ježibabou a na druhé straně se od ní v kritické chvíli distancovat a odmítat odpovědnost za její činy. V každém případě má možnost v průběhu vztahu uplatňováním své dominantní role nahlédnout, že obětováním Jeníčka obětuje své vlastní mužské schopnosti Animy, bez nichž se nedokáže tvůrčím způsobem žensky projevit, ani se stát svébytným člověkem. Hrozí jí, že zůstane již navždy zakletou pohádkovou bytostí. Tak si můžete milé román-tyčky vybrat. Chcete být Růženka šípková nebo žába s korunkou?

Psychologický a existenciální úkol, který na Mařenku od samého počátku čekal, spočíval v tom, že se v zápase o svou nezávislost na archetypu Velké Matky a o svou vlastní životní cestu musí spojit s Jeníčkem (svým Animem, tj. se svými mužskými vlastnostmi), postavit se jednoznačně na jeho stranu (v jeho roli přítele nebo manžela) a v přímé konfrontaci se vzepřít své matce nebo nositelce její role. Klíčem k řešení „Mařenčina syndromu“ je LÁSKA.

Ovšem ta skutečná, ne ta hraná: Mařenka se vymaní z moci Velké Matky, tedy svého Nevědomí jen tehdy, cítí-li k Jeníčkovi opravdovou lásku, protože jen tak mu dokáže dát přednost před malátně sladkou závislostí na Velké Matce. Teprve když je schopna milovat druhou lidskou bytost, dokáže přijmout i svého Anima a zcelit se v integrovanou osobnost. To, co po ní zlá Velká Matka požaduje, je podílet se na likvidaci Jeníčka, čili na radikálním potlačení právě těch sil, pomocí nichž dokáže Mařenka vzdorovat mocenským nárokům sebepožírající Velké Matky.

Tam, kde Mařenka těmto nárokům podlehne, nemůže již nic ohrozit nadvládu Velké Matky a její symbiózu s dcerou. Ta k ní zůstane navždy psychicky připoutána (česky ulítne navždy do nevědomí, např. s guru Járou nebo i jiným duchovním imbecilem, popřípadě se v 35 - 45 letech stane hipíkem a bude čekat na podpis Tomáše Kluse) a ztrácí tak schopnost žít vlastním, autentickým životem. Pupeční šňůrou, která takto nebyla nikdy přestřižena, pak matka (chaos nevědomí) odčerpává životní energii své dcery, často až do pokročilého věku. Do její smrti. Zemře na energetickou nedostatečnost. A to naučí své děti. Kluky, aby zůstaly klučíky a dali se lépe manipulovat a z dcer Eviných, původně nevinných, udělá saně. Ne na sníh, bohužel.

A i když tu babu nakonec společně proženete pecí - doporučuji jako návod video v příloze, popřípadě celý film, pak je třeba vědět, že tyto archetypické postavy, stejně jako bohové, nikdy neumírají!! Jen prodělávají metamorfózy – proměny své podoby a svého postavení v hierarchii mocenských sil vás samotných, nebo-li mění jen místo svého působení. Prostě stejně se zase nějaká ta ježibába či ježidědek vyskytne. A vy jim musíte určit jejich místo. Vykázat je ven z baráku dokáže nejsnáze váš vnitřní Jeníček - Animus. No, ale když jste si ho vlastnoručně upekli, co?

Proto i proto si buďme partnery, i proto se potřebujeme. Jeden proti všem...zvládne všechno maximálně u Marwela v hračkářství amerických romantických komiksů. Bacha na ně. Archetypy tvarující podobu veškerého života a vytvářející strukturu lidské psýché jsou nesrovnatelně mocnější než individuální Já. Přímá konfrontace s těmito (božskými) silami, jak to vyplývá z mnoha mýtů a pohádek, je téměř nemožná, neboť přesahuje meze lidských možností. Jednou z nich je spolu+práce dvou srdcí spojených obyčejnou lidskou láskou. Na ty je totiž každá pohádka, Bůh a taky každý mýtus krátký.

MZZ na motivy eseje Rudolfa Starého o Jeníčkovi a Mařence


▬ hudba: https://youtu.be/vR0dzB69Cu8



▬ link na ukázku z filmu: Jeníček a Mařenka - lovci čarodějnic: https://youtu.be/fhuSK1icYcQ