NEVÍM

Vždycky o něco usilujeme. Možná je naše snaha přiblížit se k sobě navzájem, brzděna našimi potřebami mít něčeho víc a taky být někde jinde. Než zrovna tady a teď. Neznáte to? Tu nemoc, kdy je všechno jiné lepší, nežli být zrovna v tomto okamžiku tam, kde jste? Pořád máme tendence dělat vše "správně", i když nevíme, jak to správně vlastně vypadá. Tak, co přestat uvažovat nad tím "co když" a začít něco dělat? Konat můžete hned, protože každý váš pohyb, každá vaše okamžitá reakce na pohyb těla, srdce i mysli z vás dělá člověka. Ale být jím to vyžaduje se toho, o čem jsem na počátku se vzdát. Jedině tím se svěříme do rukou onoho tajemství, které má na starosti náš vznik a umožníme také jemu konat. Vnímat sebe sama jako jeden celek v naprosté spravedlivosti? To je to sjednocení, ke kterému mnozí jdou celý život. Aniž si kdy povšimli, že je celou tu dobu s nimi. Důvěra v to, co nám dalo do vínku prvních devět měsíců života, kdy o nás bylo naprosto do nejmenšího detailu postaráno, by se měla nechat zrát dále.
Osobně se domnívám, že ani s počátky tzv. prvních civilizací tak 3000 let nazpátek to stejně jako dneska nikdo moc nebral vážně. I tehdy se bažilo především po uspokojení a dnes tomu není jinak. Nota bene ještě, když jste muž. Muži mají prioritu ve vytyčování tras, směrů, to činí mužská polovina mozku i u žen. Ale pánové zkuste přijít k ženě a říct ji po pravdě, když se vás zeptá, jak jste to myslel s tím rozkvětem pracovní činnosti... a vy ji odpovíte, že "nevíte". Vy sice jste odměněn pocitem vnitřního klidu, že víte, že jste tu jen hostem, který bude vždy zaopatřen, ale pro obecnou realitu se stanete předmětem psychologického zkoumání, co by subjekt, kterému chybí motivace a lidově budete označen za ignoranta. Když muž vymění usilování za dosažení je zle. V téhle společnosti, které se tváří esotericky, jak snad žádná jiná na zemi, je bohužel většina naprosto jiného názoru.
Žít spokojeně bez obav lze i bez toho, že vím, jak to bude zítra. Protože to nevím. Ale dovolit si to NEVÍM i žít, to už je něco. Není zítra a do té doby se může vše úplně změnit. Vyčistit mysl není snadné, vyčistit si ji od toho neustálého popichování světa kolem. Tady je pro partnerství nové generace výzva všech výzev. Dostat se k sobě natolik blízko, že uvěříme ve svět, v tao, ve vesmír a v Boha a taky v sebe. V to, že spolu můžeme zvládnout více než sami a rozděleni. Naše mysl nás neustále žene vpřed, hledá o co bychom usilovali, nutí nás hnát se za slávou, hledat tím jen životní rutinu a cíl. A naproti tomu říkají staří mudrci pravý opak. NAUČTE SE OPROSTIT SE OD MYŠLENEK NA TO, CO TU TEĎ NENÍ.
Jedině tak splynete s dokonalostí vesmíru, v němž žijete. Nic jiného ke štěstí nepotřebujete. To, ale musím věřit tomu, že vše už je dokonalé. Já, svět i můj partner. S láskou. MZZ