OBRÁTIT

To, že se za obviněními vznesenými vůči druhým lidem se vždy skrývá vlastní stín, to už víme. V okamžiku obvinění dáváme svou odmítnutou, ve sobě nepřijatou vlastní černotu na bedra těch, za kterými křičíme své dobře míněné urážky či dobré rady. Tím se ale sami poutáme k negativitě a nedáváme si prostor obrátit směr. Směr obvinění vznést proti sobě, protože to je paradoxně to jediné, co nám může pomoci k našemu růstu. Zastavíme válku stínu mezi sebou a druhými lidmi, partnery především. A když u tohoto kroku vydržíme, pak i nadobro zmizí. A jak proměnit výčitky a obvinění, jenž vůči někomu máme k vlastnímu růstu?

Začneme obracet. To, co vidí za jména, tomu říkáme zájmena. Zájmena jsou jeden z nejstarších slovních druhů. Jsou zvláštní tím, že nic nepojmenovávají a nemají věcný obsah, ale odkazují k jiným slovům v textu. Mohou tak ve větě zastupovat podstatné jméno, přídavné jméno nebo číslovku. Zájmena tvoří v podstatě uzavřenou skupinu slov a jejich počet se nemění. Rozeznáváme několik druhů zájmen. Když se jedná o náš vztah k druhým, pal zde platí ta, která nazýváme přivlastňovací. Přivlastňovací zájmena jsou uzavřenou skupinou zájmen, která vyjadřují přináležitost někoho nebo něčeho k někomu nebo něčemu. Mezi přivlastňovací zájmena řadíme slova můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj.

Každou výčitku můžeme hrou se zájmeny proměnit v její pravý opak. Např. věta: " Já se ti musím přizpůsobovat"! Velmi známá výčitka, znáte ji, že? Ale, když se řekne A, mělo by se říct i B. To stará lidová moudrost. Obraťme to tedy na: "Ty se my musíš přizpůsobovat"! Hmm, a co na to obvinění říkáte nyní? Jo každý máme možná právě proto, někdy pocit, že nedostáváme to, co bysme si přáli a o čem sníme. A, že se musíme přizpůsobovat je z našeho úhlu pohledu přeci vždy pravda. A na jeho/její výčitky nereagoval/a z jeho/jejího pohledu uspokojivě, což vedlo k napětí a výbuchu. To není nic pěkného, ale je to realita, kterou jeden z partnerů nyní prožívá. A tak proti ní bojuje, přichází s dalšími a dalšími výčitkami a hledá si kolem další spojence. Většinou stejně nespokojené pitomce. Ano, jenom pitomec totiž pokračuje v boji tam, kde jasně vidí, že se bojovat nemá! Naopak, vše se zatvrzuje a všichni hledají podporu u stále širších lidových vrstev a revoluce je hotova.

Ale hovno revoluce. Je to jenom to, co s vámi udělá, váš vlastní stín. Jedině jemu jde o to, abyste byli nespokojeni, jedině z toho stín žije. Nebo jste snad viděli stín v srdci, které by bylo v pokoji?

No tak. Jděte. Jděte vy hrdinové. Vylezte ze svých pokryteckých skrýší samolibosti a domýšlivosti. Vylezte do první linie útoku a vypalte salvu - Musím se ti přizpůsobovat!!! A rychle přeběhněte na druhou stranu fronty a poslouchejte. Slyšíte? Už letí. A za chvíli dopadnou do vašeho srdce. Ty vaše láskyplné granáty plné nadšení z moci vlastního stínu = Musíš se mi přizpůsobit!!! Bomba, co?

Jen málokterý partner po takovémto šrapnelu udělá to, co by se dělat mělo. Začne okamžitě něco měnit v sobě. A namísto toho, aby se k vám zachoval špatně, pronásledoval, vás, urážel vás, šťoural se hnidopišsky v ráně, přišel na to, že bojovat mezi partnery je na prd. Přestane a začne vám namísto toho ze sebe dávat to, nejlepší, co umí. V tu chvíli a ten okamžik. Dám, ti to nejlepší, co je ve mně. Přívětivost je jako bumerang. Vrací se vždy k tomu, kdo ji jednou hodil. A stejně tak i pohrdání, negativita či zlost. Neničí vás boj s partnerem, ale vědomí toho, že to, co děláte, je vlastně volovina. Nebo píčovina. To podle pohlaví.

Jediný háček spočívá v tom, že ten, kdo se cítí být uražen, je logicky v právu a věří, že může reagovat tak uraženě, jak to jen šlo, by měl reagovat právě  vlídností a soucitem. To je totiž to místo, kde můžete překročit svůj stín. Dlouhé řetězy vin a obvinění, které nás doslova znehybní, onemocní a paralyzují. Odplata, krevní msta, vina násilí mužů na ženách a obráceně taky se mohou táhnout celé generace a jsou mnohdy nevědomě předávány z pokolení na pokolení. Neptejte se teď jak, jde to.

Ale ano, i v tomhle v našem začarovaném kruhu násilí a výčitek můžeme obrátit směr. Jedině, když překročíme svůj stín, můžeme se oba zachránit. Jo jistě, např,. nespoutaná (dosud) žena se musí pokořit a být přívětivá, milá, přátelská a vstřícná. A to i přesto, že partner může ještě zpočátku reagovat podle původního zadání. Asi proto se říká: "moudřejší ustoupí, že"?
A my bychom měli ustoupit od souboje s druhými, to abychom sami sobě dali prostor k tomu pochopit, jak úžasné bytosti jsme. Když převezmeme za svůj vlastní život odpovědnost. A to do svého srdce. Protože tím, že se učím dávat lásku a radost tomu, koho miluji, se učím milovat všechny. A dávám li radost tomu, koho miluji, dávám ji všem. Tedy i sobě.

Můžeme si toho mnoho dát. My muži svým ženám, svým lepším polovičkám, svým princeznám = svým ženským polovinám naší duše, jungovým animám. A naopak naše ženy mohou přestat svými výtkami zasahovat sami sebe = své vnitřní muže, své vnitřní hrdiny, své krále a prince v jejich hledání směru..

Obraťme se k sobě. Dávejme si sami sebe sobě navzájem. Vystupme z pastí stínových výčitek do světla života. Naplněného odpovědností za sebe sama. Projekce má k tomu, co potřebuje širokou dálnici z vašich iluzí. A pravda, ta sleduje jen úzkou cestu džunglí, kterou se musíte prodírat s mačetou v ruce. A až tady pochopíte, co je to milovat. Když se až sem za vámi vydá ten člověk, který vás má rád a jenž by se nikdy nevzdal těch procházek s vámi, tou vaší džunglí. ♥ MZZ

hudba: Mater Mea by Djivan Gasparyan - https://youtu.be/2WNmRVCFJt8