PURE AS SNOW

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč žijeme pod umělými maskami? Proč se neustále přetvařujeme a bojíme se být tím, čím stejně jsme? Aby se neřeklo? Aby neutrpěla naše "důstojnost" či spíše naše role? Kolem nás je mnoho agrese a násilí. A my s ním neumíme zacházet. Maska je pak pro nás dobrá věc, totiž někdy zase naopak zaručuje dostatek odstupu a my nejsme až tak osobně namočeni v tom všem kolem. Někdy je to potřeba, zvláště když se noříme do těch nejodpornějších stínů, které jsme v sobě i kolem sebe poznaly. To protože v nich objevit ty dary, které nám mají přinést poznání, budeme muset hledat hodně dlouho. Mnohdy léta. A co víc. Musíme jimi, tedy těmi stíny projít. Skrz naskrz. My sami.

Je to sice sekunda, ale zůstat sekundu uvnitř atomového jádra není pro život asi taky ta nejlepší legrace, co? V té vteřině se rozhodujeme, zda se s tou naší "zlou" vlastností budeme chtít identifikovat. A to je to, na co si musíme dávat pozor. Je lehčí získat vhled do svých stínu a udržet si odstup od pokušení nechat ty stínové vlastnosti projevit. To období, než jsme schopni integrovat je do naší osobnosti, to budeme žít v napětí. V napětí mezi tím, co jsme byli ještě před pár minutami, nebo co jsme si mysleli, že jsme byli a tím, co jsme následně uviděli. A tíhu toho nově objeveného elementu budeme pociťovat do chvíle než její sílu kreativně zapojíme do tvorby našeho života.

A to bez hrozivých společenských důsledků z toho, že zjistíme, že např. máme rádi nespoutaný agresivně prožívaný sex. Sexualita je totiž pevně svázána právě s agresivitou. Akorát k ní taky potřebujeme ty "správné" hráče. Partnery, kterým se dá věřit. A to my ve svých vztazích příliš neděláme. Neusilujeme o důvěru. Vědomí usiluje o důvěru. Stín usiluje o intenzitu. A dost často nás ukecá, že? To neznamená, že se kvůli tomu schoulíme do sebe a budeme všechny ostatní podezírat jen z toho jednoho. A nejhoršího. Tím totiž umožňujeme zase tomu jejich stínu, aby se přesně tak zachoval. A aby si s tím naším zahrál svoje hry. Jediné, co s ním můžeme udělat, je buď jej znovu a znovu odmítnout, až nás jednoho dne tato pečlivě skrývaná strana naší osobnosti překvapí a společensky či partnersky zničí a nebo ji využijeme v náš prospěch.

Některé temné stránky stínu jako je znásilnění či zneužití pro nás pro nikoho nejsou příjemné. A je mnoho z nás, kdo víme jací jsme uvnitř a nebo to pozorujeme na těch milých a klidných lidech kolem nás. Oni se Vomáčkovi zabili, děte, takoví to byly milí lidé... Jsou to naprosto příšerné aspekty stínu, který jsme v sobě mnohdy objevili nebo nás potkali. Těžko se nám chce věřit, uvidět v tom jen tu "čistou" energii nezpracované agresivity. Kdo v sobě objeví násilníka anebo oběť, způsobí mu to většinou šok. To, co se kdy v životě stalo, se už nedá změnit. Jediné, co můžeme změnit, je náš postoj k tomu, co se stalo. Ani ty nejtěžší tresty nezabrání stínům v opakovaní zločinů. Vytěsnění pryč nikdy nepomohlo a nepomáhá. Přijetí toho, co se stalo, je to, čemu staří Řekové říkávali "metanoia" neboli nejhlubší lítost. To je to, co dokáže člověka změnit. Protože jedině akceptace neboli přijetí toho, co se stalo, nás ochrání, protože vede ke změně myšlení a tím i změně chování a tím i změně jednání nás i druhých vůči nám.

Na počátku je to děs. Jak by mi přijetí tohoto mohlo dělat radost, říkáme si? Jde o to nezůstávat v minulosti! A nenahlížet svým zrakem na své partnery negativně, jako na potencionální prostor, kterému se za vše musíte pomstít, protože když říká, že vás miluje, tak taky musí vydržet i tyhle "vrtochy". Jde o přístup. Pokud v někom vidíte od počátku vztahu agresi a negativitu ze všech svých nepřijatých zranění, nemůžete ho vlastně ani vidět takového, jakým opravdu je. Může být i plný lásky. Ale nemůže vám sundat vaše brýle. Nemůže zničit váš očistec svou láskou. To je naivní představa. Může jen trpělivě zkoušet nacházet cesty k tomu, co je ve vás milování hodné. Do té doby, dokud tam něco k milování hodné je. Brýle si musíte umět sundat sami. A nezůstávat žít v negativitě představ taky.

Partnerovým jediným úkolem je pomoci vám odstranit všechno, co vás odděluje od reality toho, čím už jste a co už v hloubi duše víte. Tomu se říká milovat. Ani nejtěžší tresty nezabrání stínům v opakovaní zločinů. Je na nás zda budeme dál pokračovat v partnerských vztazích plni napětí a negativity a tím se staneme i spolutvůrci a spoluviníky jejich smrti. Bez lásky. MZZ

hudba: PURE AS SNOW - https://youtu.be/co5gy_2uOEY