LÁSKOU K MOUDROSTI

 (hudba k poslechu -http://youtu.be/gJj1Xtdt8ZQ)
Přestože člověk stále více odcizuje svým vývojovým zákonům a pokukuje po světle hvězd, váže ho se zemí sňatek "hieros gamos" co by hluboké pouto trvající v samotné jeho podstatě. Vezměte třebas biblického Jóba. Měl všechno. Moc, majetek, postavení, uznání, pocty. Měl vše, co lze nalézt v podlaží hmoty, v MÍT. Pak přichází onen známý výrok: "Mezi tebe (rozum) a ženu (intuici) položím nepřátelství". V hebrejštině se "nepřátelství" řekne JÓB. A to je metafora, kterou mnoho lidí dodnes nepochopilo. Není nepřátelství mezi mužem a ženou. Je jen rozdílná forma ženství a mužství, které je v člověku, tom opravdovém člověku již spojeno v podstatu, v JEDNOTU DUCHA. I když jinak hmotně vyjádřenou, a to mužem a ženou. V prosté BÝT. Bez velkých emocí, beze zbytečných slov, bez oslav a bez vnější pozornosti. Tedy pro vnějškově zaměřenou osobnost člověka a jeho současného životního stylu vlastně něco naprosto nepřijatelné. Místo, kdy se život stává peklem moudrosti, kterou jsme až dosud za moudrost považovali.
Všichni svým životem postupujeme jako hadi. Kývavě ze strany na stranu. Z jedné kůže do druhé kůže. Svlékáme své návyky, zlozvyky a své špatné i dobré stránky. Prostě yang a yin. Měníme se. Or bead Or. Ale vždy jen kůži za kůži. To proto je všude na světě s tímto naším neustálým přerodem spojena symbolika hada. Kolik hadů jsme už zabili v panické hrůze poučeni předky, že hadi jsou TI špatní? A přitom nám jen had přináší své = naše vlastní poselství. Až svlékneš poslední kůži, staneš tím, čím se máš stát. Plodem. Jablkem. ČLOVĚKEM.
Naše práce na sobě, která nikdy nezačíná a nikdy nekončí, protože trvá stále a je stálá, je přijít v lidské podobě k tomu stromu poznání. Slovo kůže "or" vysloveno v hebrejštině "iver" znamená "slepý". Poslední kůží našeho těla bude světlo. To, které už je v nás a musí jen projít naší lidskou tmou, aby se spojilo ve jménu božím v nás. Proto hledáme svá jména a jejich význam. Hledáme Boha v nás.
Ne vždy však naše osobnost umí odhodit svou kůži, aby ukázala nahotu naší lásky. A ne vždy je naše láska ve své nahotě přijata těmi druhými i námi samotnými. A tak se zdá, že ten, kdo hledá Boha, prožívá v tomto stádiu svého lidského dobrodružství stav zdánlivé regrese, návrat k jakési pustotě a prázdnotě svého vývoje. To odpovídá počátečním veršům Bible, kdy "byla země pustá a prázdná".
Každá změna kůže je změnou našeho vědomí a inteligence. My sami ve svých krocích teď nenalézáme zrovna nějaký směr či smysl. Nějakou jednoznačnost. Vždyť čím blíže k Bohu říkávali moudří, mělo by být vše jasnější a tady je zatím pravý opak. Vše je ve větším chaosu než jsme si představovali. Vždyť nás učili že Bůh je řád a jistota. A tady je skoro neurotická změť energie tropící si, co chce. Skoro jako člověk, že? Řešení? Myslíte si, že vám ho řeknu? Jak, když toto je poslední kůže? Poslední nesdělitelná zkušenost. Zkušenost překračující hranice veškerého chápání. Které jsme schopni svým vnímáním postihnout. To, co je šílenství v očích lidí, je boží moudrost (Hagia Sophia).
A zde sestoupí člověk do ohně bytí, které žhne plameny, které před námi nazvali pekelnými. V nich shoří pochybnosti o našem původu a o věčnosti. Tak člověk dospívá až k svému jádru. A to když se ROZUM jako inteligence, po proměně spojená ženská intuice a mužská logika spojí v jednu MOUDROST, která se jako POZNÁNÍ usídlí v srdci.
A žádná lidská moudrost, to je totiž jen ta naše malá přízemní vypočítavá malichernost, nám nikdy nedovolí odložit poslední kůži a skočit do tmy sebe, aby jsme se v ní stali svědky zápasu a svatby nás s naším vlastním Livjatanem - drakem pekelným, který hlídá náš vchod k bráně Bohů. A tohle SRDCE tohoto draka musíme v sobě přijmout a OBEJMOUT JE, aby se tím otevřelo naše srdce, které se tak stane odlévací nádobou tavby našeho kamene mudrců. Jeho přetavení z kamene uhelného, do zázraku zvaného ČLOVĚK. Směřujíce k tomu místu, kde se všichni stáváme svým JMÉNEM. V dobré víře (En bon foy). S láskou MZZ
.................
"Blahoslavení lidé čistého srdce, neboť ti spatří Boha." - JK
.................
na motivy knihy Symbolismus lidského těla - Annick De Souzenelle, vydalo nakl. Malvern, 1991, Praha - www.malvern.cz