Když usínám, říkám si, co jsem chtěl ještě říct. Někdy je to potřeba mého ega bohapustě žvanit a někdy zase pokus vyjádřit zájem o dotyčnou osobu, věc či děj. Dnes je to můj zájem o to popsat způsob, jak v sobě najít svůj blok ledu.

Taoisté říkávají, že špatná energie v těle je pocit jako blok ledu. A my, pokud jsme schopni ho najít a rozpustit neboli odhodit to, co je v nás to falešné, poznáme tak, že to, co zbude, je to pravé. Špatná zpráva pro ty, co by se chtěli zbavit těla úplně - i po meditaci vody vám zbude hlava, taky srdce a poštěváček nebo pánské přirození a to včetně análního potvoru. :)

Prostě pokud nemáme hmotné tělo v němž se mohou bloky energie projevit nemůžeme je identifikovat. A když je neumíme identifikovat, neumíme postoupit dále. Nemůžeme. Jsou cca 4 identifikační znaky, podle kterých lze poznat blok energie v organismu. 

1. SÍLA. Každej průměrně praštěnej občan planety Země touží po tom být silný. nebo jste snad někdy viděli v TV reklamu na slabost? Většinou ne. Podsouvá se nám, že v tomhle světě, když je člověk slabý je neschopný a k ničemu. A my si projevy síly často zaměňujeme s projevy ega. Toho části naší osobnosti, individuality, která má na starosti právě tento kontakt. Tao nepoužívá slovo ego jen k označení síly. Tao říká, hlas ega a síly, kterou sebou nese my slouží k tvorbě světa, takového jaký ho chci mít, bez ohledu na překážky, jenž budu muset podstoupit a překonat k jeho dosažení. To tvoří také velký zpětný tlak na srdce a celkový stres v těle. Obzvláště umínění lidé si mnohdy připadají ti nejsilnější, že? 

Tao říká, pokud svou sílu máš, potom si ji nevšímáš. Obecně to znamená, že když se vše daří, cítíte se dobře a přirozeně. Energie v těle totiž protéká hladce. Pokud sílu cítíš, pak se již přepínáš. A není to jen posilování s činkami. Když se lidé při kreativní tvorbě upnou všechny své myšlenky na nápady, na to, co zrovna tvoří a jsou přesvědčeni, že jen toto je jediná pravda, taktéž jednají z pozice síly. Otázka tedy zní: “Kde vyvíjíš v životě velké úsilí? V jaké oblasti přetěžuješ tělo? V jakých životních podmínkách jsi pořád přetížený?, rozčílený a frustrovaný?

Pokud je tedy přítomen pocit síly je systém v nerovnováze. Rovnováha je, když není přítomen žádný po-cit. Tím se dává možnost tomu, aby se tady a teď, v nás, zpřítomnila LÁSKA. Aby vystoupila ze stínu, kam ji zdůrazněním pocitu síly zaháníme.

2. NAPĚTÍ. Slovo, pocit, tělesný stav skoro vždy související s bojem. Hledá hodnocení. Hledá nadřazenost jednoho nad něčím jiným. Rozčílení je příklad vyjádřeného napětí. A většinou na naprostou blbinou. Nebo zase někdy něco porušilo hranice na kterých ty osobně lpíš a ty chceš, aby to vše zůstalo neporušené. Dvě síly táhnou zcela v opačném směru. Zatímco rozčílení ven je projevem energie jang, je potom deprese projevem energie jing. A stejně hluboce zraňující a silná jako vztek. 

Ale dokážeme se zastavit a nahlédnout do sebe dovnitř a vnímat, zda naše vnitřní napětí v sobě nese závist (jang) nebo zármutek (jing)? Co tedy způsobuje napětí v těle? Co je za tím protichůdným tahem, který způsobuje, že jsem tady, ale chci být tam? Chtěl bys být tímto nebo jiným člověkem? Nepřehlížejme boje, které se odehrávají v našem těle. Některé svaly mají tak jemné uzlíky, že jim je napětí sváže ve vzájemně opačném směru. A srdce je vlastně taky jen hladký sval, že? Možná, by stačilo si jen dovolit vnímat své napětí a připustit ho. Nicméně mu nedávat prostor, aby nás ovládala a spouštělo následné emocionální reakce. 

3. NĚCO NENÍ V POŘÁDKU. Náš vnitřní svět je stejně hluboký a obrovský jako ten vnější. A my si neuvědomujeme obrovské množství obcházek, zatáček, objížděk, slepých uliček. Třebas v děloze jsme zachytili vše, co se dělo s naší matkou. pak jako děti, když jsme neuměli použít jazyk. Pak je toto vše v nás naštosováno a my ani nevíme odkud to pochází. Asi i z toho pramení u některých jedinců touha po rodinných konstelacích. Prostě pokud na matku někdo křičel nebo jen prožívala stres z čehokoliv, prožívali jsme jej s ní. A to stejné platí i pro její spokojenost či orgasmus. Tato situace nás vzrušila, případně rušila. Nastavila senzory našeho vnímání jinak. Citlivěji. V mozku jsou milióny spojení, synapsí. A tyto zážitky jsou spojeny s tzv. rohem hojnosti, to jest útvarem, který zachytává vše, co z našeho pohledu není tzv. “v pořádku”. Něco o čem jen podvědomě cítí, že není zcela v pořádku se stane součástí tvých skutečných zážitků. A když my lidé neumíme určit, co nás zneklidňuje, začneme se cítit frustrovaní nebo bezmocní a to nás vede k útěku do područí mocných sil. Drog, chlastu, silnějších a tedy i intenzivnějších zážitků tak, aby jen přehlušili to, co nás zneklidňuje. A po tom, co zbude, bude už jen deprese. A proto je nutné, ne jen dobré, tyto pocity umět prožívat v sobě a odhalovat je ve vědomí, i když se nám zdá, že nevíme odkud přicházejí. Evolučním paradoxem je, že tyto pocity, které vzbuzovaly strach ze síly, bolesti a napětí světa kolem se přepíší do našeho podvědomí, do území našich stínů tak, že my nevědomky kopírujeme jejich dráhu mnohdy více než polovinu života.

Vědomá přítomnost v tom, co cítíme, to je klíč. Někteří lidé mají vše, co by z pohledu druhých měli mít mohli a co by chtěl mít každý a přesto se nezdá, že to nějak pracovalo k jejich prospěchu, že? Máme úžasnou paměť, uzavřenou hluboko v systému těla. A ta absorbuje vše, stejně jako Bůh. A my jsme jen jeho odrazem v hmotě. Do slova. Osobně se domnívám, že Eden byla zahrada klidu a pokoje, kde nebyl povolen boj proto,že se zde zrodilo vše. Zrod a k němu je třeba klid. Některé kultury mají dodnes pro budoucí maminku obydlí postavené kousek mimo běžný chod vesnice. Starají se o to, aby k ženě docházely jen poklidné energie a láskyplné prostředí přijetí. Aby energie, která tvoří budoucí dítě byla taktéž poklidnou. Aby v okamžik porodu, kdy je systém vystaven tlaku proběhlo vše hladce a výsledkem pak byl živý a citlivý jedince, který se nemusí bát pocitů, že něco není v pořádku a on neví co to je.... :(

4. STAŽENÍ. Náš svět se dělí na lidi, kteří žijí a na ty, kteří spí s otevřenýma očima, které žijí ve svém nevědomí. V světě zvaném “májá” či “pierce the veil”. probudit se do reality života můžeme jedině s láskou. S uvědoměním si její “síly” v našem životě. Síly bez síly. Úsilí bez úsilí. Wu-wej. Konáním bez konání. Ten, kdo se probudí, zjistí záhy, že v jeho životě chybí napětí. A to je také důvod, proč se mnoho lidí i po několikeré zážitku osvícení, opět vrhne do svého “spánku”. Je to jistota a z ní pramenící klid, který si dovedou připustit. 

Ego, stres, strach ze života - to je stažení. uzavření svalu a tepny a zmenšení přívodu krve a kyslíku a živin k orgánu. Skoro všechny nemoci jsou vlastně jen uzavřením těla. Jak tomu všemu předcházet? Jak si pomoci se životem? A tím i těm druhým? Soustřeďujme svou pozornost na tyto bloky. Zkusme chvíli sedět, můžete tomu říkat meditace nebo sedět u stolu a řídit auto a přitom pozorovat tělo, jak se chová. Naučme se rozeznávat jestli něco není zcela v pořádku. Vaše uvědomění vstoupí do pevné hmoty energie tělesně se projevujícího bloku, který je většinou jako zmrzlý kus ledu a tímto postupem jděte směrem dovnitř = nasměřování vaší energie pozornosti, až pak místo blokace změkne. Taje. Taková je síla lidské pozornosti. Až dosáhnete centra blokace. Tím změníte blok ledu na vodu. Jak zmrazená energie pluje tělem, vy se nenechte strhnout proudem a zůstávejte na témž místě. 

Pak pomalu z onoho bývalého bloku, z jeho středu rozšiřujte vědomí tak, aby se stalo součástí těla čchci, to jest rozšiřujte svůj energetický prostor, aby přesáhl vaše fyzické tělo mimo vaši kůži, tak cca 10 - 15 cm od povrchu těla. Tím přeměníte vodu na plyn. Neboli energie, která byla dosud ve vašem těle v pasti se uvolní. A plyn opustí blok vašeho těla a rozplyne se do prostoru. Bude-li chtít. Tato rozpouštěcí a meditační technika MUSÍ být doprovázena pocitem. Nikoliv zrakovou představou v těle, se zrakem často pracuje vizualizace, ale to jde o meditaci ohně. Vnější rozpouštění a meditace vody není vůbec o vizuální zkušenosti; jde o CÍTĚNÉ VNÍMÁNÍ energie v těle, stejné jako když držíte v ruce kostku ledu než se rozpustí. 

MZZ na motivy knihy Bruce Frantzise - Tao vysvobození, nakl. Fontána 2011

hudba: Jiří Schelinger - Šípková růženka - https://youtu.be/gpnYdXV4uxs