Proč může žena muže považovat za trotla?

Nevím, jak to přijde, ale někdy v životě se muž zastaví a řekne NEVÍM. V tu chvíli většina žen zpozorní a začne si ho podezíravě prohlížet. Něco není v pořádku. Protože muž, který neví, není v pořádku. Z hlediska většiny žen.

Muži jsou jednodušší než ženy. Věří v to, že se má držet dané slovo, milovat a nezrazovat jeden druhého i v normálním životě a ne jen v romantických seriálech. Nemohou se prostě přátelit s lidmi, kteří jim říkají svině, a to ani na facebooku. A jsou jednodušší nežli ženy v tom, jak směřují ke svému cíli. Jdou totiž přímo. Vychází to z jejich mozkové funkce hledat nejrychlejší cestu mezi dvěma body. Ženy prehistoricky vzato zase více vnímají vlnovky a mezi dvěma body jsou na rozdíl od mužů schopni najít i dvě cesty, kruh :). Vzato čistě matematicky je ideální soužití mezi muži a ženami v tom, když ženy řeknou své plány a nechají muže jeden z nich vybrat. Ono totiž většinou najdou intuitivně ten správný. Žena se většinou zahltí množstvím možností a selže. V rozhodování o směru.

V současné společnosti je mnoho žen většinou vychováváno jako muži. Žijí v mužském světě, mají právo si myslet, že je muži vykořisťují a že decimují jejich ženskost jen na rozdílnost pohlaví v posteli a v oblečení na ples. I když ani to už dnes není to, co to bývalo. :) Obojí. :) Většina žen odkojená školskou docházkou a mužským přehlížením, které začíná tupením otcem, pak ostřením prvním sexuálním stykem, většinou silně násilně vynuceným, to dotupí jako matky, když svým potomkům předávají namísto lásky, soucitu a jemnosti, spíše pravdu, individualitu a svobodu. což ty poslední tři jmenované jsou silně závislé právě na tom, jak se ony dotyčné samostatně rozhodují.

Neznám ženu, která by na rovinu řekla, že se neumí rozhodnout. Většina jich chytře číhá zpoza rohu, když by se totiž ukázalo, že partnerovo rozhodnutí bylo špatné, pak mohou vzít dráhu a ještě mu vesele z bezpečné vzdálenosti vynadají za "jeho" špatné rozhodnutí. Ale ten hlavní šprýgl přijde tehdy, když postavíte ženu v oblasti rozhodnutí vedle sebe do rovnocenné pozice. Většina žen je sice vychovávána, v tom, aby byla samostatná, byla svým způsobem něco jako chlapi, byla tedy stejně rozhodná a silná, ale v okamžiku největšího rozhodnutí se o tom, jaký zvolit další směr, zvolí vždy špatně. Nerozhodnou se sami a nechají za sebe rozhodnout partnera Proč?

Inu, všichni hodnotíme. A ženy mají hlubší paměť nežli muži. Dokáží si pamatovat ne snad více věcí, ale jejich paměť je konstrukčně řešena jakožto systémová, chcete-li kontextová, česky všeobsahující. Příklad, když řeknete okno, muž se zeptá max kde je a jak je velké, nadprůměr zda-li není dvojité. Žena si k tomu dodá ještě zvuky, vůně, emoce, které zažívá, když ho otvírá, prostě všechno. To je celkem velký balík informací. No a protože chlap je dle vyjádření žen často balík, mají pravdu, protože on si vzpomene, leda na jedno okno a to v něm ani neví, kde se to tenkrát tak moc ztřískal. Paradox, protože je chlap blbější, umí se rychleji a efektivnější rozhodovat, protože se nezatěžuje takovým množstvím informací jako má k dispozici mozek ženy. A to jsem ještě vynechal odstavec na tři strany normopisu A4, kde by se popisovalo, jaké emoční stavy jsou s oknem procítěny ve všech útrobách ženiny mysli a někdy, světe div se i těla.

Nesmějte se, když jsem se onehdy při kurzu, který děláme o sexualitě, zeptal jedné účastnice, kde konkretně prožila svou poslední sexuální zkušenost, kterou se tam tak veřejně chlubila, zahrnula mne množstvím historek od vše vybuchujícího vesmíru až po šimrání Boha na uzdičce jeho předkožky; ale kde konkretně se to odehrálo v jejím těle - aspoň na decimetr čtverčný to určit, to mi jaksi ani neukázala. Když jsem se zeptal, jak je to možné v 36 letech, kdy si jako tantrička doslova dle svého vyjádření "prošukala" celý svět, nic nepamatuje ve svém těle, byla tak paralyzovaná, že jsme museli nasadit krizové kapky a pak ještě vodku. Neunesla totiž to, že se nikdy nerozhodla skutečně tělesně přijmout svou sexuální zkušenost a to přímo ve svém těle. Jo, jak říkal starý Lao´c, a to je nějaká doba: "jestliže svou znalost a zkušenost neumíš ukotvit v svém těle, k čemu ti potom je? K pýše tvého rozumu?"

Takže pánové, prostě jde o toto. Přijdete jednou na křižovatku. Máte spolu nějakou cestu za sebou nebo před sebou a to je vlastně jedno, pamatujte si, že vždycky musíte vypadat, že vy víte, kam máte jít. Jakmile se zeptáte na cestu ženy, okamžitě vás opustí v domnění, že jste troska a vyvrhel lidstva, který neumí najít ani v noci cestu na záchod. Mimochodem a víte, co je ten paradox? Jo jistě milé dámy,  část těch mužů je tam omylem, protože oni skutečně nevědí. Pak nemá cenu s nimi stát na křižovatce dva roky a čekat, kam se pohnou. Ideální je, když to neví ani žena, ale chce, abyste ji vy někam posunuli :). Ideální sranda pro trojskou válku. Z vás udělá debila a ještě najde plno obdivovatelů, kteří se do vás pustí v rámci jejího svatého tažení za čistotu krve :(. Chraň nás Panna Mária.

No jde o toto, přijdete do místa, kde žena potřebuje poradit. Ona tedy poradit nechce, ona už dávno ví, kam chce jít, to by jinak dvě hodiny po tom, co se s vámi rozejde, nebyla tak spokojená a v klidu s někým jiným a jinde. Odmysleme si i tyto semetriky, které chtějí jen využít dopravy na další křižovatku a další směr si samozřejmě vybírají sami již za účasti někoho dalšího, stejně hloupého, jako jste byly před půl rokem vy. To nechme taky stranou. To je celkem vzato jejich volba a vypovídá o nich. Nikdy nechtěli skutečně být s někým. Vždy chtěli být jen sami se sebou. Jo myslím, že se tomu říká být sám sebou. Právě proto, že je to stupidita, jelikož to už od doby svého zrodu jste. Vy všichni.

Prostě se soustřeďme :). Jsme na křižovatce. Otázka je kam. Jít. No a muž jako jeden z dvojce zvážní, a protože mu záleží na tom, co jeho partner/rka chce, tak se zeptá. Zeptá se konkrétně, co si představuje, jaké má úmysly a je ochoten svou cestu třebas i podřídit partnerovým návrhům. Tak tam chvíli čekají. Nic se neděje. Stále čekají. A stále se nic neděje. Po chvíli mlčení, řekne žena neuvěřitelně ironickým tónem: "nóooo?". Muž mlčí, jelikož se jí zeptal na její názor a chce jí dát prostor. No a v tuto chvíli jste se pánové stali trotlem, který neví, jak dál. Gratuluji. Tedy trotlem pro ni.

Ve většině ženských mozků v té chvíli proběhne již zmiňovaný střet mnoha informací a pak se objeví jen vztek s jasnou větou: "co to po mně kurva vlastně chce"? Většina žen sáhne do mozku, do svého nejmilejšího orgánu, protože kdyby se rozhodovali tyto dámy srdcem, tak už by byly dávno za křižovatkou, a v něm si uvaří neuvěřitelný smyšlenkový guláš ze všech předchozích zkušeností z chlapy. Mimochodem, opravdu legrační je, že jsou v úplné jiné situaci než kdykoliv před tím, kdy byly, ale stejně se rozhodují na základě získaných životních zkušeností, které jim před tím byly jaksi k prdu, když to dopadlo z jejich pohledu, vždycky blbě. Jinak by totiž zůstali s tím posledním trotlem a nebyly by tady a teď v této situaci znovu. Výsledek? Ani jeden muž jejich života, otcem počínaje jim nikdy nedal možnost postavit se mu na roveň, tak proč by s tím zrovna tenhle teď asi začínal? Jakoby slyšeli zpívat svou matku, většinou také zarputilou obhájkyni ženských práv proti mužskému despotismu. No a hymna zkušeností valících se z mozku udělá to, co udělá. Spustí nedůvěřivost, zlost, vztek na ztracený čas biologických hodin a jedno s druhým vám to nahází na hlavu. A jde si.

Vy jste nyní sami, protože po tomto se milá rychle adaptuje na další cestu a najde si rychle dalšího budulínka, dej mi hrášku, povozím tě na ocasku a jede se dál. Vy si jen uvědomujete, že jste dal oné bytosti zvláštní dar. Prostou možnost sdílet v tu chvíli vše spolu. Komunikovat, tvořit, i hádat se, ale jemně a pro něco. Jedna z mála možností vašeho života, která by mu dala směr, po kterém jste vy všichni vždy toužili. Skutečně toužili?

No a vy pánové. Máte možnost dělat ze sebe blbce a vždy určit směr, který však bude jen náhodným tápáním v realitě. Uděláte-li to však s dostatečnou mužností a přesvědčivostí (tzv. machismus), pak za vámi, i když ji vlastně budete celý život lhát, půjde jako ovečka a bude chroupat trávu a dělat beéé. Ono ji sice časem dojde, že jste blbec a že vůbec nevíte, kam a za čím směřujete, ale to už bývá pozdě. A nebo ze sebe nebudete dělat blbce. Pak, ale na křižovatkách budete většinou sami. Většina žen - dívek si totiž romanticky najde rytíře, co je zachrání = určí jim směr a ony se raději budou celý život potlačovat, aby pak mohli dcerám nenápadně po straně vyprávět, jak to je ve skutečnosti s těmi muži tsts...

Žen ♥ žen, takových, které by si v tu chvíli uvědomili, že stojí na křižovatce proto, že jim jejich partner dal svou důvěru a veškerý svůj respekt vůči jejich osobě, těch mnoho není. Velikost muže spočívá v tom, říct nevím, když nevím a zbytečně si nevymýšlet. Mluvit a žít pravdu, což je nakonec ten správný směr chůze k Bohu. A velikost ženy spočívá v tom, to pochopit, přijmout a říct v té nejtěžší chvíli mužova života: "víš, vlastně není důležité, kam jdeme; důležitější je, že tam jdeme spolu". Protože i smrt je jen další křižovatka, kterou musíme projít. Ale jít k ní spolu, tomu už se dá říkat láska.A žijete-li jí někdo, pak vám Bůh oběma žehnej.

MZZ