SEDM TVÁŘÍ TEMNOTY

Na začátek jeden citát z bible: "Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo." - (bible, Žalmy 139:12)

"Svět se vyvinul ze základní hmotné podstaty (prakrti) a je obdařen třemi vlastnostmi (guna); jsou to sattva (dobro, ctnost), radžas (vášnivost) a tamas (tma, zlo), které skládají povahu prakrti jako třípramennou šňůru. Vnímáme je jako vlastnosti veškerenstva, jež prostupují všechno - lidi, zvířata, neživé objekty i jakoukoli činnost a dění. Převažuje-li sattva, dává vzniknout pravdě, dobrotě a kráse, radžas násilí, hněvu a činorodosti a tamas zlu, hlouposti a neštěstí." - (D. Zbavitel, Starověká Indie 2.)

Bojíme se tmy, Pošetilí a hloupí, důvěřující autoritám, které tmu prohlásily za zlobu a neštěstí. Stejně jako radost ani krása nevznikají kvůli nějakému prvku, ale kvůli nám lidem, tak i tma, dostane svou hrůznou tvář, vždy jen díky nám, lidem. Ta slova rozdělující člověka na části jej skutečně fyzicky rozdělují, protože tvoří předpojatost. Nejsou popisem. Snaží se přiřadit k tzv. popisu i význam. A tím tvoří naše bloky. Pravý popis nevkládá významy. A prvotní význam slova guna, byl tendence. TENDENCE znamená sklon, směřování neboli záměr, nikoliv stálé určení, ale několik možností fungujících zároveň zároveň. Ani slovo o tom, jakého jsou významu. Tendence je možnost učinit i tmu dobrem a lásku tím, co zabíjí.

V systému 3AXIS® popíšu jednu lidskou tvář na konci každá ze tří os, kterými definujeme náš fyzikální svět. Čili máme tu celkem šest tváří, coby boží výstup. Jedna tvář, jeden popis, který v sobě,může se tato rovina prolínat se skládá ze 4 různých směrů - z nich vzniká rovina. A v ní se zjevuje hmota. Jeden hmotný výstup se skládá ze čtyř, nejméně čtyř různých částí, aby byl definovatelný a objevitelný v tomto světě. Tedy skládá se z 5 prvků, ale to sem nyní netahejme.

Opravdu nic není ve zlé tmě a nic není jen chaosem, pokud ji my sami nedáváme přednost před láskou. Proto mne děsí tma. Ne ta vnější. Byl jsem ponořen v tmě chaosu skoro 48 hodin, když jsem chodil Slovenskými opálovými doly. A nic. Nic se nedělo, žádné boje, výčitky, stesky strasti. Nic nepřicházelo, nic mne neohrožovalo. To mne tam ve tmě tolik neděsilo. Děsí mne temnota vnitřní. Temnota lidského srdce. Z ní pochází veškeré zlo člověka. Z níž pochází vůle zapudit druhého jen proto, aby se ukázalo světlo v které věřím. Já věřím. Světlo je věcí pýchy. marnivosti a touhy ovládat a panovat všemu kolem, světlo je synonymem MOCI. Ďáblové z temnot světlo nepotřebují. A my bychom se měli děsit především člověka, který má tmavé myšlenky. To je ´dábel, který k tomu páchat zlo ani tmu nepotřebuje.

Zvířata se tmy nebojí. Neděsí je. je to součást přirozenosti. Člověk dnes už přirozený není. Ale pokud v životě spí, rád přemýšlí přirozením. A tak možná odtud pramení ona příchylnost starých kultur ke tmě. K onomu rozdělení, k popisu, co měl stanovit, k čemu je, která že ta síla vlastně vhodná. Popis indických gun nebyl popis vlastností, ale popisem k tomu, na co se může použít. K oné síle tamas. Indové říkávali, že člověk žije ve tmě proto, aby páchal buď zločiny, nebo prostopášnosti. A zatemnělá mysl člověka je zdrojem toho nejhoršího zla na Zemi. A takovézo činy mají vždy vztah s násilím a sexualitou. Indové takovým TMÁŘŮM říkají odnepaměti "tamasičtí lidé", to jest lidé temnoty, podle hindského slova tamas, česky tma. Co když však měla tato síla označovat jen pudovost. sexualitu a její obrovskou sílu?

Koneckonců je indická civilizace především pověstná svým tantrickým pokusem ovládnout sílu pramenící z této temnoty. Pokud však sami nejste temnotou nemůžete poznat a ani pochopit, jaká že to síla z ní přichází. Otevřít se plně temnotě znamená ji integrovat. A tuto schopnost nezískáte pojídáním mrtvol na hřbitově a rituálním milovaní na lidských ostatcích A za tento jejich omyl zaplatila celá jejich civilizace. Slované mají přísloví, že: "tma lidi nejí, ale povaluje". Jak příhodné, že by Slované byly ti, co ještě utekli z Indie včas? Než je ta mocichtivá temná stránka lidí - tedy zlo pocházející z nich samých zcela ovládla a povalila? Sexualita hrála v životech starých slovanů velkou roli, ale byla jedna za tří hlavních sil, které dávali jejich triglavu, nejvyššímu božstvu moc a sílu. Jejich spojením. Ne rozdělením.

Všichni staří Řekové zdůrazňují jako zvláštní zvyk panující v Indii mnohoženství a všímají si samozřejmě také satí, obřadu, při němž se manželka, které zemřel muž, nechává zaživa upálit spolu s jeho mrtvolou. Řečtí starověcí autoři uvádějí pro tuto zvláštnost indického života i kuriózní „vysvětlení“, jehož původ není znám – v minulosti prý byly tak časté případy, že manželka otrávila svého nemilovaného chotě, až bylo úředně nařízeno, aby vždy odešla ze světa společně s ním. A tak se zabránilo tomu, aby jej trávila, ale naopak, aby strávila po boku svého může celý život, starajíce se vždy o jeho život více nežli o svůj, z jednoduchého důvodu. Ze strachu o svůj život. Je snad toto nařízení, při němž měl mrtvý muž a živý žena vzplanout plamenem, něčím milujícím? Je činem lásky nebo nejhlubšího tmářství, ke kterému mohla Indy dovést právě jejich chuť si hrát se silami, které je ovládly více než si oni sami uvědomují?

Tmy se není třeba bát. Je třeba vědět, že ji určují 4 směry. A ty se v každé rovině bytí, viz obrázek tří os projevují jiným vzhledem, temperamentem, aktivitou, přirozeností. Všichni jsme se zrodily ze tmy. A z ní vystoupilo na počátku sedm tváří. Šest lidských a jedna boží. Sedm tváří temnoty. Všichni jsme se zrodily z nevědomosti. Tím, že ten, kdo nám vdechl život, to učinil dvěma vědomými slovy: "miluji tě". Dvěma nejtemnějšími slovy. Která nám dala život. Proto se těchto slov tolik bojíme. Mohou totiž dávat i brát. A to už není boží starost. To je zcela v našich rukou a srdcích. Ale to už je jiný článek.

MZZ

"Bojte se pročež člověka, jenž přichází ze světla a je světlem oděn, ne toho, který přichází v temnotě a tmavý je jeho háv; neboť on to jest, kdo v temnotě tápe a potřebuje světlo, aby mohl páchat své zločiny. Ty jej však pro to světlo v temnotách brzy uvidíš, schováš se neb mu snadno unikneš, ježto on je slepý tam, kde ty jsi vidoucí." - (Misantrop, Divoká svoboda 2.)