ŠATY ♥

Mnohdy nás partner opouští, pro špatný index ve škole, pro výčitky babičky, pro pocit vlastní nedostatečnosti, pro mnoho věcí, které jej prostě dotknou. Ne z naší strany. Ze strany jeho vlastního ega. Toho, které tváříce se, že je sním, nesjednoceně bojuje jen za své zájmy. A my se topíme v množství svých nepřiznaných si svých podvědomých rolí, které hraje stále dokola, ale vždy s větší silou. A ta další zatáčka je pro nás oba, ale srdce toho druhého vždy horší a horší. Proč? Inu, když mi moje ego osvětlí, proč dělám to, co dělám, nemám přece se svým srdcem problém. A partner? Ten to prostě musí přijmout! Miluje mě ne? Tak mi nemá, co kecat do mého života. Obzvláště ženy v tomto vydírajícím sportu posledních pár let excelují. Zapomínajíc na partnerství, na to co bylo mezi těmi dvěma, než na ně hupslo ego. A možná i proto se nám v té tzv. realitě tak špatně čím dál více žije. Bez partnerství. Ego nám dává mnoho návodů a lákavých příslibů toho, jak se dostat k sobě. Jak se objevit a spočinout. Splynout. Ale vždy bez vás, jako partnera. Ego chce splynout jen se sebou. Ne s tím druhým. A čím více to křičí, tím více se od vás potichu vzdaluje. Nikdy nám však neřekne, že tím pravým partnerem pro nás je náš reálný život. Se srdcem v dlani, které dáváme těm, kdo o ně mají opravdu zájem. Pro to, abychom je mohli vnímat a uvidět a vzít tak za srdce i svého partnera v tom druhém těle. Ale to by on sám musel na chvíli odstoupit ze svého ego a přijít k nám ze své vnitřní podstaty. Respektující ego, ale nedávající mu pravomoc k rozhodování. Protože to je pak stejné jako, když říkáte miluji tě a myslíte nikoliv na partnerovo srdce, ale na jeho nádherné šaty. A někdy jsou zase šaty darem beze slov a naším slovem lásky co říká miluji tě, protože právě tak jím oslovujeme beze slov jen předaným symbolem právě partnerovo srdce. A jak jste na tom vy? A váš partner? A vaše dary a nedary? Znáte je? Znáte se? MZZ

PS: egu však nic nevyčítám. Vím, že je takové. Vážím si ho.