MODLITBA ZNOVU a ZNOVU ♥

Modlitba. Někdy se i kouzelník modlí. Ano. Nestačí vám na všechno jen vaše slovo a směr energie. Je i třeba požádat. Jednotu. Jednu TU. Někdy se modlím za to, aby se nám lidem otevřela hlava a oči a my se konečně zbavili té iluze, že nám ostatní mohou něco dát nebo vzít. Bolí mě ta iluze o to více, že jsme v ní vychováni natolik, že nakonec díky ní ztratíme to nejdůležitější. Svou schopnost milovat. Někteří mi píšou, že si mnohdy po našich kurzech a seminářích připadají, jako by oni sami teď nebyly z tohoto světa. Prostě se jen vzdáváme. Vzdáváme se sami sobě. A je jedno jestli se při tom učíte líčení, styl, image nebo střih vlasů. Nic víc v tom není. Není to náboženství, není to sekta, nejsou k tomu modlitební knížky. Je to o svobodě. O tom vymotat se z chapadel společenskosti (formálnosti) a společnosti. Navenek půjde všechno dál jako dosud. Budete dál žít v tomhle světě, ale nebudete už z tohoto světa. Budete sami v sobě. Ve svém nitru. Svobodní. Vaše závislosti vás začnou opouštět. Tedy to, po čem touží především vaše ego. To neznamená, že byste pak už nikdy neměli žádné touhy. A neměli ego. Ale nemusíte kvůli tomu chodit tančit po uhlí, jezdit do mexické či bůhví jaké pouště a nebo mastit si pysky v orgasmu na tantrických seminářích. Můžete být s lidmi, přímo uprostřed nich. To je být sám sebou. Nikdo z nich, těch lidí kolem nebude už mít tu možnost vás učinit šťastnými či nešťastnými. Protože to, čemu často s pýchou říkáváme osobní rozvoj je jen naše obyčejná touha po pozornosti těch druhých. Díky této vnitřní samotě odejdou od vás vaše závislosti. A vy získáte znovu schopnost milovat. Obyčejně. Protože přestanete ty ostatní brát jen jako prostředek k uspokojování své závislosti. Vaše závislosti se pak mohou i třebas vrátit. Ale pokud přijdou, budou už jiné. A skutečně jiné budou vaše prožitky na seminářích, v poušti i na uhlí.

Připustit si to, že jsem závislý je první krok. Ale dostat se úplně z iluzivního světa představ do území úplné lásky, to znamená projít si bolestmi a utrpením smrti. Nechte ZEMŘÍT svou potřebu lidí kolem sebe a buďte tak úplně sami. Je třeba se brát jako závislák. Prostě být k sobě jemný, trpělivý a soucitný. Dělat to, co děláte rádi. Smát se. Být opravdu důvěrným přítelem všech, s kterými jste rádi. Ale na nichž nelpíte a na nichž nejste emocionálně závislí. Modlím se za to, aby jsme nenechávali své pocity záviset na ostatních. Modlím se za to abysme všichni pochopili, že vyhledávat hlučné dění naší neonové "popkultury" je jen míra otupění našich vlastních smyslů, našeho těla, s kterými jsme se my sami nikdy ve svém nitru nesmířili a nepřijali je ani svoje tělo za své. Modlím se za to, aby nás uctívání vedlo alespoň k úctě k druhým. Modlím se za to, aby nás zbožňování přivádělo opravdu k lásce. K Bohu.

Modlím se za to, aby nás naše církve a sekty a kruhy a já nevím co organizovaně neorganizované vyznáváme ve víře, přivedlo vždy jen k jasnému vnímání a vidění skutečnosti a tím i Boha. Protože, když by nás tímto Bůh nechtěl přivést k životu, proč by to dělal? K životu v lásce k sobě samému. Stvořil by nás k obrazu svému? A my měli milovat bližního svého jako sebe samého? K čemu by nám to všechno vlastně bylo? Láska není něco, co můžete mít. Láska je něco, co má vás. Stačí se jí vzdát. Znovu a Znovu. V dobré víře. Michal Zdeněk Zachar

hudba: AGAIN - ZNOVU - http://youtu.be/iofT_kc7FH8