ZAHRADA plná OVOCE ♥

V pouštní zemi bylo stromů jen pomálu a ovoce nedostatek. Bůh se prý chtěl ujistit, že pro každého bude dost. Zjevil se prorokovi a pravil mu: " Toto je mé přikázání pro všechny lidi dnes i pro budoucí. Nikdo nesmí vzít do úst více než jeden kus ovoce denně. Zaznamenej toto do svaté knihy. Každý kdo se protiví tomuto zákonu, prohřeší se vůči Bohu i lidstvu." Přikázání bylo po staletí ctěno, až do okamžiku, kdy vědci našli způsob, jak proměnit poušť v úrodnou půdu. V zemi bylo najednou dostatek obilí i dobytka a větve stromů se nakláněly až k zemi pod tíhou nečesaného ovoce. Na dodržování přikázání o ovoci však nadále církevní, tak světské úřady přísně dbaly. Každý, kdo poukázal na to, že nechat ovoce shnít na zemi je také hřích proti lidstvu, byl rouhač a nepřítel morálky. Tyto lidi, kteří si dovolili zpochybnit moudrost Božího slova vedla údajně pýcha rozumu a zcela prý postrádali pravou víru a pokoru, které jedině mohou člověku zjevit Pravdu. Kázání v kostelích často poukazovala na ty, kdo tento zákon překročili a skončili špatně. A však o spoustě těch, kteří skončili špatně, přestože se přikázáním věrně řídili, nebo těch, kterým se dařilo výborně, třebaže ho překračovali, se nikdy nikdo nezmínil. Ovšem tento zákon nebylo možno měnit, protože onen prorok, který jej zprostředkoval, už byl dávno mrtvý. Ten by snad mohl mít dost rozumu i odvahy, aby toto přikázání změnil, tak jako se změnily podmínky. Vždyť převzal Boží slovo ne proto, aby bylo ctěno, ale aby sloužilo blahu obyvatel. A tak se někteří lidé onomu přikázání otevřeně vysmívali a tím i Bohu a náboženství. Jiní jej zase porušovali tajně, avšak vždy s pocitem viny. Drtivá většina se jím však přísně řídila a ještě se div nepovažovali za svaté. A to jenom proto, že dodržovali nesmyslný a zastaralý zvyk, kterého se báli zbavit. ...

Mezi lidmi oddanými sobě (PARTNERY) se SLOVO (ZÁKON - domluvená pravidla) dodržuje. Vždy je však potřeba obou stran, aby si dokázali uvědomit, kdy už jim jejich hranice nestačí a kdy je chtějí překročit a měli by o tom komunikovat SPOLU. Výsledkem tohoto přístupu je LÁSKA (ZAHRADA) s obrovskou MOCÍ (OVOCEM), která díky tomu tvoří ŽIVOT. Výsledkem čehokoliv jiného je BOJ o moc nad tím, co se bude v zahradě pěstovat. A to byl i důvod našeho vyhnání z ráje. A dodnes se ze svých vztahů vyháníme díky tomu, čemu se dá říkat pýcha a nezralost. MZZ