DIVADLO ♥

Celý život hrajeme role, které nám přisoudil někdo jiný. Už od narození jsme vychováváni jak se stavět k životním situacím, jak jednat, na co si dávat pozor. Rodiče se nás snaží připravit na pouť životem a jsou rádi, když plníme jejich představy. Stále totiž plníme něčí představy, je v pořádku pokud se ožením, založím rodinu, budu mít děti, dodělám školu. Nad tím se nikdo nepozastaví, očekává se to, vždyť se tak přece chová každý. A když si najdeme životního partnera, nasazujeme si další masku, aby nás viděl přes růžové brýle, co kdyby nás za naše nedostatky přestal mít rád? A tak zase hrajeme další z rolí, kterou jsme si vytvořili, stále dokola, celý život. Na konci života pak máme pocit, že jsme to ani nebyli my. To jsme nebyli my, to byly jenom naše masky, a představy druhých lidí, které jsme se snažili hrát, aby nás měli "rádi". Scházíme se občas s přáteli u čaje, povídáme, mlčíme, smějeme se, prostě podle nálady. Minule jsem si uvědomil zvláštní věc, že před těmi, kteří jsou mí opravdoví přátelé, vlastně nemusím hrát žádné své role a ani to od nikoho z nich neočekávám. K tomu naši opravdoví přátelé jsou. K životu bez rolí. Sami za sebe a v sobě. Ale my si je občas (furt) hrajeme nejenom před nimi, hrajeme si je i před sebou. Co si popovídat třeba se stromem, a nebo zazpívat si jenom tak do větru při chůzi na ulici? Ani to nemůžeme, co když nás někdo potká a bude si myslet, že jsme se zbláznili? A zase si hlídáme masku spořádaného a rozumného člověka. Každý jsme něčím, každému vyhovuje jiná role. Někdo je mnichem, buddhistou, mágem, mudrcem, filozofem nebo elektrikářem, esoterikem. Já byl čarodějem. Ale proč pořád někým být ??? Proč prostě nezůstat člověkem, který vnímá tenhle krásný svět, dívá se, pozoruje, cítí, dýchá a raduje se. Pokud se cítím mnichem, říkám tím kdo jsem a tak trochu i to, čím nejsem. Být někým ("něčím se musíš stát") je jako omezení. Pokud jsem jenom tím, co je TEĎ, zůstává jenom mé vědomí, vědomí v nekonečném prostoru, ve spojení se světlem, vesmírem, bohem. Často máme v oblibě říkat čím jsme: "Narodil jsem se ve znamení vah, střelce, ryb nebo lva. Chtěl bych se stát dokonalým lvem". Ale k čemu se stávat lvem nebo já nevím čím, stejně tím jenom říkám čím nejsem a tak se stávám jenom dvanáctinou celku. Proč nebýt vším dohromady? Obsáhnou všechna znamení, všechny energie, celý zvěrokruh, celý život, celý vesmír... Další otázka, kterou si můžeme položit: Kdo chce být někým? To naše Já, ego se chce něčím stát, potřebuje něčím být. Potřebuje se zařadit, vymezit aby se neztratilo v nekonečném oceánu vědomí a energie, aby nezemřelo...Já někým být nemusím, už někým jsem. Stačí mi být, tím, kým jsem. Já jsem já. To je dost i pro ego. MZZ