🏫 PSYCHOMAGIE

Žít svůj vlastní, skutečný život, spočívá v schopnosti přijímat jakoukoliv roli, protože jsem si uvnitř sebe sama jist, že se jí nezredukuji jen na to, co ve mě vidí ostatní. Sny, působí destruktivně na náš život tehdy odmítáme-li přijmout jejich výsledky. To, že sníme i v bdělém stavu si většina z nás nikdy ani neuvědomí. Jsem vzhůru, co blbneš vole? Zní často odpověď na otázku dotyčnému, zda nyní náhodou nespí? No pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by náš život dávno ráj. Veškerá komunikace by byla bezchybná, láska bezpodmínečná a snad jen ty jitrnice a jelítka, by nerostly na stromech. A proto nemáme sny jen analyzovat, ale máme je dožívat v bdělém stavu vědomí sebe sama. Jedině tak se totiž dozvíme, kam nás vedou. Tedy odmítáme-li roli vládce svých snů, nemůžeme se nikdy stát vládci svých činů. A tak se díky reálně prožitým snům (nemyslím reklamní tušé, jakože zájezd na Floridu za džegrem či snad esoterní výcvik na Bali) můžeme stále méně identifikovat s věcmi, emocemi či představami žijícími kolem nás, reagovat na ně podvědomě a tím víc si užívat samotnou existenci.

Pokud totiž nechávám svým snům i životu svobodu, to aby se volně rozvíjeli, ale nepropadám se do nich, žiji svůj život v skutečné realitě. Probouzím se do ní. A abychom byly vědomější, měli bychom se naučit rozlišovat mezi subjektivním vnímáním denních událostí a objektivní realitou. Chcete-li pravdou. Pokud se člověk odnaučí tyto dvě rozdílné věci míchat ve své skutečnosti dohromady, získá schopnost pozorovat denní události, aniž by upadl do pokušení soudit a hodnotit. A tak jakmile dosáhneme vědomí, můžeme s realitou volně zacházet. Pokud se však oddáváme pouze naplnění svých nevědomých (podsunutých, odmítaných, miláčkové moji = předem afirmacemi vmanipulovaných) tužeb, pohltí nás to, ztratíme nad realitou kontrolu a i možnost skutečně jednat. Prožít smysluplný život znamená získávat stále větší a větší distanci (odstup) a to s cílem naučit se nereagovat prvoplánovitě na podněty z okolí, ani ze sebe, protože to nás opět strhává do snů, iluzí, spánku... Naše realita je sen, který můžeme postupně zpracovat, abychom přešli od nevědomého snu na pomezí noční můry k moudrému snění znamenající probuzení. Což znamená konec snu. A proto se zmizení celého snového vesmíru a proměně sebe sami tolik úspěšně bráníme. My sami. Spáči. Proto dělám PSYCHOMAGII.





Jeden žák kdysi přišel za svým mistrem a hrdě hlásil. Složil jsem skvělou báseň popisující rozmanitost světa: "Jeden motýl, utrhnu mu křídla a stane se něj feferonka!". Mistr mlčel a pak mu povídá: "Jedna feferonka, dám jí křídla a stane se z ní motýl!". Žák se jen hluboce uklonil a odešel.

Celý svůj dosavadní život se zamýšlím nad tím, kde je hranice, mezi oním stínovým destruktivním zvířetem, které, když nevědomky z pýchy probudíme, pak nás jednoznačně sežere a mezi vědomým aktem, který nás osvobodí.

Není to ani v meditací, ani ve cvičeních, ani v bezpodmínečně lásce, ani ve splývání duší a ani v sexu těl. Vše může vést k určitému posunu. Ten však není trvalý. Nedojde k žádné ZMĚNĚ. Protože, aby tato mohla proběhnout NESMÍ být vedena ZVENČÍ. Což bohužel všechny popsané techniky jsou. Zkolabuje při tom vždy naše schopnost VYJÁDŘENÍ.

A hranice je to tuze tenká. A taky nebezpečná. Proč? Inu, protože pro 93% z nás je skoro nemožné myslet bez hodnocení. A když hodnotíme, vždy začínáme tím negativním.

Je těžkým úkolem nasměrovat člověka k tomu, aby si sám uvědomil, že skutečně pozitivní změny v životě nemůže nikdy přinést zmar, zloba, agrese a ničení. Rozbíjením se vytváří smrt. A ze smrti nemůže vzejít život.

Existují výjimky, ale těch se tato magie bran netýká. Ono, spojit se sám v sobě se silou, jenž je určena k ničení a zabíjení, znamená spojit se s temnotou a s potlačenými věcmi uvnitř nás. I přes svou pozitivní náplň, se nevyhnete kontaktu s těmito silami.

A tak nechceme-li, aby nás nevyjádřená destrukce rozežrala jako rakovina a pohltila zevnitř, musí ven. Avšak to znamená určit SMĚR. To proto, aby se neřízená negativní energie, dokázala změnit v pozitivní akt řízeného a proměňujícího vyjádření.

A jen akt, skutek, ČIN řízený samotným klientem k tomuto vede. Dokázat "pomilovat" svou temnotu tak, aby se proměnila ve světlo. Ukotvit svou energii v hmotě.

A pokud se někdo domníváte, že je to jako spolknout prášek a zaplatíte si další konzultaci, co to za vás, to co vás trápí, sama bez vás vyřeší, tak radši rovnou zůstaňte sedět u PC či TV. Kdo se nechce ani trochu ptát po fungování reality světa, ať si zůstane uvězněn ve svém malém světě svého monitoru či obrazovky.

Mám tedy MOŽNOST svést vás ke hříchu. Mám dost drzosti, tahat smrt vašich bludů za chloupky. A toto mám před očima, celý svůj život.

Kdo chce změnit život v jakékoliv oblasti má šanci. Nechci za tento postup, v kterém vám alchymie vašeho života sama ukáže, co máte udělat, vůbec NIC. Jediným platidlem, bude váš vlastnoručně psaný dopis, který bude určen pouze mě, nebude nikdy zveřejněn a bude v něm popis vašeho zážitku.

Napsat mi, můžete všichni. Já sám, si však vyberu toho, kdo si zaslouží mou pozornost i čas. Takže si pořádně rozmyslete, co spolu uvedeme do pohybu. A neptejte se. Nic víc, vám nesdělim. A věřte, že timto taky nebudu jen podporovat "spirituální" názory věčně ustrašených lidí, kteří hledají oporu v lacině brakovém splynutí s Bohem či Nirváně, jen aby nemuseli čelit zrůdnostem života, v jeho obyčejné každodennosti. Nepůjde o líbivé zážitkové představení. Ale o vystavení se životu se všemi pochybami, které přináší.

A vy do té hry rituálu vložíte svůj život i smrt, šílenství i moudrost. Obětujeme společně to nejcennější, co máte. Vás a vaše představy o sobě samém. Protože každý lotosový květ vyrůstá z bahna. A abych se stal člověkem uvědomil sem si, že je třeba nejprve prozkoumávat usazeniny u kořenů, rozviřovat bahno nečistot a smrti. A až teprve potom se zdravými kořeny, může duše vykvést a vydat se na cestu k jasnému nebi. MZZ