RÁNA OSUDU ♥

Někdy nás postihne to, čemu se říká Boží dopouštění. Shořel, dům, odešla žena, kterou jste milovaly, přijdete o všechny členy rodiny při autonehodě...Ať už se stalo cokoliv, znamenalo to jen, že to bylo předurčeno. Nemohli jste tomu zabránit. Když se toto stane v mezilidských vztazích máte jedinečnou příležitost. Buď propadnete svému malému egouškovi a necháte si vyšeptat do hlavy žárlivé představy anebo jiné další ptákoviny nebo pochopíte oba, že jste dostali zvláštní šanci. V takových chvílích pohrom mají lidé tendenci propadnout panice. Prostě ztratit hlavu. To je nepřiměřená reakce a slouží k tomu, aby zavládl chaos, zmatek (ženská nevědomá část člověka dělá prostě bordel větší než obvykle). Dopadla-li tato situace na vás nedělejte si iluze. Změníte se. Je nutné se jen hluboce nedechnout a to několikrát. A pak si dovolit přijmout drtivý dopad této události do vašeho vědomí. Otázka není postavena zda je partner vhodný či nikoliv. Je. Jinak by se vám totiž toto nestalo. V těchto chvílích dostává totiž láska svůj vyšší rozměr. Ve světle toho, co vybublalo na povrch se totiž oba dva máte o lásce ještě hodně co učit. Povede to k většímu si sebeuvědomění si vás jako jedinců. Pokud podlehnete egu i k vašemu rozchodu jako jedinců. Ne však jako jedinečných. To, co bylo bylo, to už nikdo neřeší. Jste nyní nuceni daleko hlouběji zabývat se tím, čemu se říká skutečnost.

Tak co s realitou, když se nám podařilo sundat si růžové brýle?
1. Nepropadnout panice.
2. Nepokoušejte se situaci zlehčovat.
3. Nevzdávejte se, ale nechte ať vám oběma vládne pokora. Síly jež rozpoutaly tento kolotoč jsou mnohem mocnější než si dokážete vůbec představit. To, co nyní potřebujete je podrobný náhled do vlastního nitra. Nehledejte proto v tom druhém obětního beránka. Prostě vlezete i do zákoutí svého srdce, kterým jste se dříve vyhýbali.

Jde o naprostou transformaci a sebe-obrodu. Toto je vaše šance. Nepotřebujete kvůli tomu stát po pás v studené vodě řeky. Nebo meditovat na poušti. Jen se to hluboce dotkne a tento dotyk obohatí váš život, i když vám nikdo neslíbí, že jej budete i nadále prožívat společně. Pokud se tedy rozejdete, pak tato vzpomínka v budoucnu dokáže ovlivnit všechny vaše další vztahy konstruktivním způsobem. Dopad, jak jsem již předeslal je drtivý. Proniká až do nejhlubších vrstev vědomí. To proto, aby vyrovnal sílu nevědomí, s kterou se tento proces započal. Přinese vám spousty prozření a donutí vás k sebezpytování. Projdete si hlubokým vhledem do svého srdce. A mnoho věcí, které se vám zdali být jistým,i se nyní jeví jako značně nejisté. Začnete pochybovat o domněnkách, které jste si za svůj život utvořili. O sobě i o jiných lidech.

To vše totiž slibuje hlubší pochopení. A nakonec si uvědomíte, že to, co jste měli už nikdy mít nebudete. Jistě, máte nyní pocit, že to jediné, co si přejete, je získat nazpět to, co jste měli předtím, ale už víte, že se toto nikdy nemůže stát. Není cesty zpět. To protože jakmile přestanete lpět na minulosti, vaše mysl se začne uvolněně obracet k vyšším věcem. A tou nejvyšší je rozhodně naplnění toho, co vám oběma váš potenciál nabízí. Život. S láskou. MZZ

PS: A víte, že jako panika je stejně nakažlivý smích? Co třeba začít tím, že spolu půjdete do kina? To, co totiž společně vidíte a vnímáte vám může přinést nový základ. Hledejte to, co máte společné. Jinak vám jen zbude to, co vás nakonec rozděluje.

music: CIVIL WAR - http://youtu.be/WfzRlcnq_c0

MUŽ a ŽENA ♥

Člověk je v bibli tvor, který bude zván mužem a ženou. MUŽ - A - ŽENA. Snad jen doplnění. Člověk se člověkem stává. Tehdy, když si uvědomí, že nejprve je třeba dát si rámec (MUŽ) a stanovit si hranice a priority (a proto se píše jako první muž, ale to neznamená nic víc a nic méně než označení postupu, nikoliv významu) a teprve potom se do toho dostal i obsah (ŽENA). Kladem muže je, že umí sdělit své myšlenky a vymezit se a kladem ženy, že je umí naplnit. Většinou to děláme přesně obráceně, Nejprve rozpleskneme svou vnitřní ženu kam to jde a pak jdeme kolíkovat teritorium. Všichni se máme ještě hodně, co učit... Chcete-li vidět své skutečné já, nesmíte se nechat oklamat zkresleným obrazem a musíte se dívat hlouběji… Obraz vašeho skutečného já se nepodobá žádnému slovnímu popisu vašeho já. Můžete se mylně domnívat, že když poznáte své já, všechno ve vašem životě začne být jasné. Tak tomu ovšem není. Když se dostanete k jádru svého já, naleznete jen nekonečné a nepopsatelné tajemství. Teprve pak si uvědomíte, že být sám sebou předpokládá volbu a tvorbu, nikoli nalezení něčeho daného. Až dosáhnete této úrovně, musíte se rozhodnout, čím chcete v daném okamžiku být…a to je pak váš život. MZZ

DIVADLO ♥

Celý život hrajeme role, které nám přisoudil někdo jiný. Už od narození jsme vychováváni jak se stavět k životním situacím, jak jednat, na co si dávat pozor. Rodiče se nás snaží připravit na pouť životem a jsou rádi, když plníme jejich představy. Stále totiž plníme něčí představy, je v pořádku pokud se ožením, založím rodinu, budu mít děti, dodělám školu. Nad tím se nikdo nepozastaví, očekává se to, vždyť se tak přece chová každý. A když si najdeme životního partnera, nasazujeme si další masku, aby nás viděl přes růžové brýle, co kdyby nás za naše nedostatky přestal mít rád? A tak zase hrajeme další z rolí, kterou jsme si vytvořili, stále dokola, celý život. Na konci života pak máme pocit, že jsme to ani nebyli my. To jsme nebyli my, to byly jenom naše masky, a představy druhých lidí, které jsme se snažili hrát, aby nás měli "rádi". Scházíme se občas s přáteli u čaje, povídáme, mlčíme, smějeme se, prostě podle nálady. Minule jsem si uvědomil zvláštní věc, že před těmi, kteří jsou mí opravdoví přátelé, vlastně nemusím hrát žádné své role a ani to od nikoho z nich neočekávám. K tomu naši opravdoví přátelé jsou. K životu bez rolí. Sami za sebe a v sobě. Ale my si je občas (furt) hrajeme nejenom před nimi, hrajeme si je i před sebou. Co si popovídat třeba se stromem, a nebo zazpívat si jenom tak do větru při chůzi na ulici? Ani to nemůžeme, co když nás někdo potká a bude si myslet, že jsme se zbláznili? A zase si hlídáme masku spořádaného a rozumného člověka. Každý jsme něčím, každému vyhovuje jiná role. Někdo je mnichem, buddhistou, mágem, mudrcem, filozofem nebo elektrikářem, esoterikem. Já byl čarodějem. Ale proč pořád někým být ??? Proč prostě nezůstat člověkem, který vnímá tenhle krásný svět, dívá se, pozoruje, cítí, dýchá a raduje se. Pokud se cítím mnichem, říkám tím kdo jsem a tak trochu i to, čím nejsem. Být někým ("něčím se musíš stát") je jako omezení. Pokud jsem jenom tím, co je TEĎ, zůstává jenom mé vědomí, vědomí v nekonečném prostoru, ve spojení se světlem, vesmírem, bohem. Často máme v oblibě říkat čím jsme: "Narodil jsem se ve znamení vah, střelce, ryb nebo lva. Chtěl bych se stát dokonalým lvem". Ale k čemu se stávat lvem nebo já nevím čím, stejně tím jenom říkám čím nejsem a tak se stávám jenom dvanáctinou celku. Proč nebýt vším dohromady? Obsáhnou všechna znamení, všechny energie, celý zvěrokruh, celý život, celý vesmír... Další otázka, kterou si můžeme položit: Kdo chce být někým? To naše Já, ego se chce něčím stát, potřebuje něčím být. Potřebuje se zařadit, vymezit aby se neztratilo v nekonečném oceánu vědomí a energie, aby nezemřelo...Já někým být nemusím, už někým jsem. Stačí mi být, tím, kým jsem. Já jsem já. To je dost i pro ego. MZZ

JENOM LÁSKA je REÁLNÁ ♥

Je tu někdo, speciálně pro každého z nás. Často existují dva nebo tři nebo dokonce čtyři lidé. Pocházejí z různých generací. Cestují přes oceány času a hlubiny vesmírných dimenzí, aby se s námi znovu setkali a dotkly se nás. A ty dotyky pocházejí z druhé strany, až z nebe. Oni sami vypadají už dnes jinak, ale vaše srdce je zná. Vaše srdce je drželo v náručí. Možná jste kdysi jeli společně v armádách zapomenutých válečníků, a možná jste spolu žili v pískem pokrytých jeskyních Starých a Moudrých v džungli ráje. Tyhle dotyky jsou spojením toho čemu říkáváme dohromady věčnost, a tak už pak nikdy nebudete sami. Vaše hlava vás nyní ještě může rušit : "Já vás, ale neznám." Tvé srdce to však ví. Vezmete svou ruku poprvé tu jejich a vzpomínka na ten dotek přesahující čas vzplane v srdci a pošle vzkaz do každého atomu vašeho bytí. Ona se ti jen dívá do očí a vy vidíte svou duši v čase po celá staletí. Váš žaludek se obrací vzhůru nohama. Vaše ruce jsou pokryty husí kůží. A vše mimo tuto chvíli ztrácí svůj význam. Možná tě nepoznala, i když jste se konečně zase setkali, i když ty ji znáš. Třeba jen cítíš to pouto. Nemůžete vidět její potenciál, budoucnost. Ta nyní není. Ano, můžeš však vidět její obavy, její moudrost a intelekt, její problémy s tím, jak udržet svůj závoj přes oči své srdce. Nemůžete mu pomoci přesunout jeho závoj. Můžete jen v srdci truchlit a truchlit a on se sám přesune. Osud může být tak jemný...

Když se oba vzájemně poznáváte, je to jako když sopka vybuchne s ještě větší vášní. Uvolněná energie je obrovským vírem, který vás pohltí. Poznání duše je bytí okamžiku. Náhlý pocit známosti, poznání touto osobu v hloubce daleko nad rámec toho, co jste dosud znaly, co vaše vědomá mysl mohla vědět. V hloubce dotyků, která byla obvykle vyhrazena pro nejintimnějších dotyky jen rodinných příslušníků. Vlastně ještě hlouběji než to. Intuitivně jste věděli, co na to, co právě prožíváte, chcete říct a taky jak budete reagovat. Pocit bezpečí a důvěry, co jste znaly najednou úplně zmizí a najednou je tu zase nazpět, daleko větší než kdy předtím. Poznání své duše může být i jemné a pomalé. Svítání podvědomí je totiž jako závoj, který se jen mírně zvedl. Ne každý je připraven k tomu vidět svou duši hned. Tam je pak důležitá trpělivost, ta musí být nezbytná pro toho, kdo ji vidí jako první. Můžete být probuzen k přítomnosti vaší duše svým partnerem a jeho starostí o váš vzhled, o váš sen, vzpomínku či pocit. Můžete být probuzeni i dotykem dlaní a polibkem rtů, to aby se vaše duše otřásla zpět k životu. A tak se to může se stát i vám, že Vaše dítě, rodiče, sourozenci, nebo ti z opravdových přátel se vás jen dotknou. To je jedno, kdo to je. Můžete to být i vy sami. To jen láska boží milosti dosahující napříč staletími tě chce nyní políbit na rty, aby se vaše duše otřásla svým spojením nazpět k životu. Dovolíš jí to? MZZ

hudba: http://youtu.be/pSdAthUg2k0

POHYB ♥

Naše oči milují pohyb. Oko si všimne i sebemenšího zachvění. Třeba když je oceán v době přílivu. Viděli jste někdy ten velkolepý tanec vln? Jak v pravidelném rytmu narážejí na pobřeží? A co teprv hra světla. Jak kreslí sluneční paprsky zezadu na mraky skrze něž vyčuhují? Jak na podzim fouká ze stráně spousta lístků, která se v letu drolí na uschlý prach. Jak se v zimních vichrech ohýbají stromy až prasknou? Pohyb nás prostě přitahuje. Miminka chtějí lézt, batolata se snaží chodit a dospělí chtějí kráčet k vytoužené svobodě a nezávislosti.

Vše živé se pohybuje. A my tomu pohybu říkáváme růst. No, ale nejúžasnějším růstem není ten fyzický, ale ten, kterému se říkává vnitřní, rozvoj naší duše. A ji i celý náš život uvádí do pohybu naše srdce. A to si ze všeho nejvíc přeje, aby nebyl přerušován, ani vychován ze svého směru, nýbrž aby byl plynulý a sladěný s rytmem našeho života.

Změna a z ní plynoucí růst jsou skrytým srdcem času. Každá nová zkušenost nabývá s časem svůj význam. Protože pokud ji dokážeme ukotvit (uložit) ve svém těle, prohlubuje naši paměť a obohacuje naši duši. Každý zážitek obohacuje naši duši. Ale pravda je taková, že ne všechny ty věci si chceme pamatovat. Máme tendenci si pamatovat jen to dobré a to špatné zavrhovat.
A právě o tom je bolest. Je to naše láska, kterou si nechceme pamatovat. Abychom až zase narazíme na podobnou situaci a podobného blba, co už nám kazil život, mohli adekvátně reagovat. jenže, když si nic z předchozí bolesti nevtiskneme do těla, protože to nás samozřejmě bolí, nemáme tendenci si nic z toho, co bylo, ani pamatovat a tak znovu a znovu dáváme šanci těm, kteří si to nezaslouží.

Stačil jen pohyb srdce, který se přenese do našeho těla a rozvibruje ho. Pravda je však taková, že až do duše, do lidského srdce se nikomu z nás dívat nechce. Viděli bychom totiž tmavé komory. Viděly bychom to, co si většina z dokonalých bytostí povznesených nad běžné životy nás přízemňáků, nikdy nepřizná. Viděly bychom, že plamen světla, kterým hoří naše srdce a kterým hoříme posléze i my, vzniká díky tmě. Ano, naše srdce je uvnitř tmavé, Je tak tmavé, jak nejčernější peklo. Ono je tím peklem. Ale jen málokdo z nás si přizná že díky pohybu tmy našeho srdce vzniká světlo. A že všichni to, co dnes horují pro světlo k svému zděšení budou překvapeni, až na konci své cesty pochopí, že to co je čeká je pouze nic, neboli tma. Lidské oko reaguje na pohyb. Na kontrast a střídání vjemů světla a tmy. Trvá to dlouho, než vám dojde, že není nijak zvláště důležité ani světlo, ale ani tma. To nejdůležitější je totiž pohyb. Tím nejdůležitějším je vaše reakce. Vaše volba a vaše rozhodnutí. Protože láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska. Pak je tam však smrt. To proto že jen láska uvádí život do pohybu. Přetvářka, povrchnost a lež ještě nikdy lásku nerozpohybovaly.

🍗 VOLEBNÍ 🍩 PSYCHO, 💡 VOLE... 2. ♥

ČTYŘI PILÍŘE PROPAGANDY
Propaganda stojí na 4 pilířích: 
1. Jednoduchost
2. Oslovení emocí
3. Opakování představivosti
4. Opakování
►JEDNODUCHOST - Propagované poselství musí být, co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby jej, co nejsnáze, pochopil co největší počet lidí. Intelektuální náročnost je v podstatě určena nejnižším společným jmenovatelem dané sociální skupiny. Česky = pro debily. Propaganda v podstatě vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra a možných řešení problému, o kterém právě bývá ono propagandistické poselství, je značně malá, ne-li žádná. A u většiny oslovených ještě značně zkreslená. Další skutečností úspěšného působení propagandy je, že v skupinách s tímto potenciálem bývá dlouhodobá paměť jedinců špatná a snadno manipulovatelná. Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy poráží složitou pravdu. A tak co největší zjednodušení, až na úroveň lži, znamená pro zpracovávající mozek méně namáhavé, rychlejší a tedy i příjemnější rozhodnutí se, a přilnutí ke lži než nepříjemné zpracovávání pravdy.
OSLOVENÍ EMOCÍ - Propaganda musí oslovit emoce. Čím jednodušší (česky = lživější a blbější) totiž sdělované poselství je, čím méně podrobností pro zamyšlení se nad ním má; o to více musí obsahovat například sympatií, antipatií, chuti, nechuti, lásky, sexuality, nenávisti, agrese, závisti, strachu či úzkosti. Citově prostoupené informace stejně jako informace, které si lze snadno barvitě představit, se totiž pamatují a vybavují z paměti snáze, než informace citově neutrální. Např. český fenomen fcb "kočičky" a tím nemyslím ty dvounohé, +18.
OSLOVENÍ PŘEDSTAVIVOSTI - Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora (česky = nálepka = sorry jako...), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení. Tedy je snadno k zaplacení, když na to máte peníze.
OPAKOVÁNÍ - Antika věděla, že opakování je matkou moudrosti. Ale taky hlouposti. Chce-li propagandista, aby oslovená populace, žádoucím způsobem cítila a taky myslela, je nutné vychovávat ji v podobě, jako to dělal Pavlov se svými psy. Třeba = pryč s imigranty, jste vítači, za vlast a národ..... Dobrý propagandista (např. Pitomio) pak zazvoní článkem v mediích či Tv a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v pro něj žádoucím směru. Takže si o své svobodě, milí hafani, nechte zdát. Do dalšího zazvonění. A kontroluje-li skupina, která platí propagandistu klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to ani příliš těžké. Zejména říká-li nalomenému cíli, tedy skupině obyvatel to, co chce slyšet. Bude líp. ANO, bude líp? No jo, ale kdy? Nechyběl u tohoto sloganu termín? No nevadí, slibem nezarmoutíš, že?
MZZ dle Vzpoura deprivantů, František Koukolík, Jana Drtilová, Galen 2006

🍗 VOLEBNÍ 🍩 PSYCHO, 💡 VOLE... 1. ♥

►PROPAGANDA a vymezení pojmu

Propagovat cokoliv, třebas politickou stranu. není totéž, co reklama. Reklama patří mezi její atributy, ale není to totéž. Na jednom kraji sociálního ovlivňování je vzdělávání, na druhém pak kontrola veškerého myšlení. Propaganda je někde uprostřed. Vzdělávání je většinou dobrovolný vztah, do něho obě strany vstupují na základě oboustranného souhlasu. Škoda jen že sem tehdy při nástupu do první třídy věřil, že zůstane jen u omalovánek a počítání na prstech jedné ruky, omg... 

No užívané metody tu jsou instruování, přesvědčování s využitím kritického myšlení. Cílem vzdělávání je v ideálním případě tvořivý občan.Protikladem vzdělávání je klam. Reklama je v podstatě instruování a manipulace. Informace si reklama vždy pečlivě vybírá. A o něčem nelže, snad jen neřekne v plné míře. Reklama se vemlouvá a přemlouvá. Cílem je v ideálním případě prodat zboží. Vlastně ne, v jakémkoliv případě prodat zboží.

Propaganda je pokus nějaké autority, tedy např. osoby, státu, církve, politické strany o něčem přesvědči, co nejširší lidské skupiny. Těmto lidským skupinám se říká "target" = cíl. Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Její nátlak bývá různě velký. Užívá postupy jenž mají lidské skupiny přimět k povolnosti a souhlasu. Jejím cílem je dosažení a udržení politické moci. 

K použití propagandy se nasazují tzv. hromadné sdělovací prostředky. Otázkou potom je, kdo je vlastní. Protože se tyto často staví do role zastánce svobodného projevu a nejlepších zájmů společnosti. Nátlak vlastníka přijde vždy, když media zveřejní "nežádoucí" informace.

Někdy slýcháváme pojem indoktrinace. Ten označuje nadřazený vztah k ovlivňovaným lidem. Indoktrinace muže vědomě klamat. Cílem je vznik vnitřně sevřené skupiny, která je schopna vysoce efektivního chování. Česky vymazat mozek a nahradit informace v něm informacemi vhodnými pros mocenskou skupinu či stranu.

Kontrola myšlení. Pro ní je charakteristický a autoritativní postoj kontrolujícího, který stojí v příslušné skupině na vrcholu mocenské pyramidy. Kontrola myšlení vědomě klame neboli lže. jejím programem je neetická kontrola ovlivňovaných. Cílem kontroly myšlení je vytvoření sevřené, fanaticky poslušné skupiny, která slepě "věří" v cokoliv, co se jim předloží. 

V ČR je takovým to příkladem kontroly myšlení užité k propagandistickým účelům např. kobliha & kuře nebo čecho-japonec v jánošíkovském kroji. Případně někdo, kdo se dívá na to, jak se lidi zabíjejí na nefunkčních armádních padácích, které jsem sice ke koupení doporučil, ale objednávku na jejich zakoupení nikdy nepodepsal.

MZZ dle Vzpoura deprivantů, František Koukolík, Jana Drtilová, Galen 2006