LIDSKÉ ŠÍLENSTVÍ ZAČÍNÁ VLASTNÍ BLBOSTÍ

Největším neštěstím člověka v životě, je jeho honba za štěstím…

Největší hloupostí člověka v honbě za štěstím, je že si ho chce nechat jen pro sebe.
Největším štěstím člověka je, když může štěstí sdílet.
Nevnucovat, neradit, pouze šťastný být.
A na to nepotřebuje nic víc, jenom ochotu být šťastný…

Štěstí je totiž náš přirozený stav.

MEDITACE

Představte si, že stojíte na louce. Přímo před vámi je stezka, a tou k vám proudí všechny vaše hmotné, emocionální a duchovní potřeby. Stezka prochází ohradou,která má dvě brány: jedna vede ven, druhá vede k vám. Pokud jsou obě brány otevřené, mohou k vám snadno proudit dodávky a to, co dáváte světu, může proudit ven.

Kdykoli k někomu chováme zášť, uvězníme dotyčného ve své mysli, kde ho bičujeme svými soudy o jeho vině a zodpovědnosti. Obraz člověka, na kterého se zlobíme, je v našem vědomí "zamřížován" a ohradní brány se za ním zabouchnou jako dveře od vězeňské cely. S odsouzeným člověkem však nutně jdete do ohrady i vy, abyste jej mohli sledovat. Obě brány jsou tedy zavřené a zamčená ohrada stojí v cestě vašemu proudu a přísunu toho, co potřebujete.

Podívejte se teď, kdo je zavřený ve vaší ohradě. Podívejte se, jak vysokou cenu jste zaplatili za uvěznění těchto lidí. Pokud jste připraveni odpustit, představte si, jak se vrata vaší ohrady automaticky otevírají. Představte si ty, kteří jsou uvnitř, jak vycházejí ven; jsou volní, šťastní a je jim odpuštěno. Přejte jim štěstí. Zdá-li se vám to těžké, zkuste odpustit danému člověku, ne jeho skutkům. Při odpouštění vnímejte uvolnění, úlevu a obnovenou energii, která vás zaplaví v okamžiku, kdy se rozptýlí vaše zlost. Ujistěte se, že jste sami nezůstali v ohradě kvůli odsudkům, které na vás uvalilo vlastní ego.

Kontrolujte svou ohradu co nejčastěji, hlavně když se cítíte unavení, nemocní nebo vystrašení. Zjistíte, že právě v těchto chvílích vězníte ve své ohradě nejvíce lidí (včetně vás samotných). Jen co otevřete dveře a ohradu vyprázdníte, zlepší se vaše emoce i hladina energie.

- z knihy Léčení s anděly, Doreen Virtue

Trendy barev 2016


CITÁT

Jogín musí sám vyvinout úsilí, být pečlivý, trpělivý a neočekávat okamžité výsledky, mít odvahu, vážit si sama sebe, nepochybovat o sobě. 

PREMA SHAKTI YOGA

♥ Podle svého vnitřního světla.

"Kdo dobře zavírá, nepotřebuje závoru ani klíč a co zavře, nikdo neotevře." - verš 27 z Tao-Te-Ting

Kdo zná pravdu, žije podle ní. Žije podle svého vnitřního světla. A dává druhým to, co může. To je podstata toho, čemu říkáme tao. Dám a nechci nic na oplátku. Ale stejně tak mne tao učí přijímat. Věříte-li svému vnitřnímu světlu, pak víte. Je dědictvím z hlubin věku. Je to stezka vašich předků, která žije ve vás. Když dojdete až sem, na cestu, která nemá pevný scénář a ani trasu budete svému vnitřnímu světlu věřit více než jakémukoliv průvodci. A člověk najednou zírá, když vidí to, co předtím neviděl. Že nepotřebujete pravidla vštěpovaná jinými, abyste jim mohli dát kus svého srdce.

Prakticky všechny ty moudré knihy se shodují na jedné věci. Na jednom společném bytí. Na tom, že existujeme jeden pro druhého. Ne všichni tomu věří. Ověřit si to můžete právě v partnerství. Můžete v něm jen existovat. Nebo můžete být partnerem. Nepromarněte žádnou příležitost. Zapomeňte na zámky, řetězy a ploty. Mapy, cesty a plány. Neproklínejte temnotu ani ty, kdo v ní žijí, ale osvětlujte ji svým vnitřním plamenem. A nechte jej zářit i pro ty, kteří jinak své vlastní dědictví v tao nespatřují. A to můžete udělat tím, že budete věřit sami sobě. Protože jen ten, kdo si věří, tak dokáže radit, ale nesoudit. A my odsuzujeme až příliš. právě proto, že si něvěříme. Zkuste to dneska na svém partnerovi. Uvědomte si, co vás na něm nejvíce štve. A učte se z toho pocitu o sobě. Protože to je váš vztek. A ten, jak známo, partnerství neprohlubuje, ale ničí. A světlo zhasíná, ne rozžehuje. Tak ať vám to dneska pěkně svítí. MZZ

EXISTENCE

Každý z nás spěje v jakémkoli okamžiku své pomíjivé existence na tomto světě ke konečnému cíli, jemuž se konvenčně říká „smrt“. Ájurvéda nevidí ve smrti konec všeho. Je to přeměna, která se podstatně liší od všech ostatních forem přeměny energie. Voda ve varu se stává parou, pára při ochlazení kapalinou a kapalina ledem nebo zase párou. Nic se doopravdy neztratí. A podobně je tomu se smrtí. Smrt je procesem oddělení univerzální duše, puruši od materiálního těla, prakrti. Materiální tělo se vrací tam, odkud vzešlo – k pěti elementům. To je důvod, proč hinduisté své mrtvé spalují. Spalování naznačuje, že se nyní materiální tělo vrací k pěti elementům, aby zůstala rovnováha v přírodě zachována. Mrtvému tělu se žádný význam nepřikládá – skutečná podstata jedince je duše, která je nezničitelná, čistá energie bez jakékoli materie. 

Hinduisté věří, že duše se znovu zrodí v jiné podobě a v jiné vnější schránce, podle minulé karmy. Tento cyklus nikdy nekončí. Jedním z mnoha sanskrtských výrazů pro smrt je kala, znamená však také čas. Čas jako změnu. Smrt není nic jiného než přeměna. Ájurvéda nenahlíží na smrt jako na náhlý konec života. Spíše jako na poznenáhlý proces, který začíná již jistými příznaky upozorňujícími na blížící se smrt. Znamená to, že neexistuje smrt, která by se předem neohlašovala. Proto realizovaní jogíni znali datum a čas svého „odchodu“. Smrt se nevyhne nikomu. Každý má svou karmu, co ho na tomto světě přitahuje. Někdo se cítí být silně přitahován ke svému majetku, jiní mají starost o své blízké.

Nezapomínejme, že každý má svou karmu a že není na vás, abyste určovali los jiných lidí. Svůj osud si utváříme sami. Když tedy pomůžeme jiným, je to buď následek předešlého dávaní a braní, nebo je to výživa pro náš strom karmy a ta se projeví v budoucích plodech…

SADNÚŤ SI

Väčšinu dňa dnes presedíme. To je v poriadku. Je úplne prirodzené sedieť, oddychovať a tráviť čas so svojimi blízkymi. Nič vás však nenúti sedieť celý deň na stoličke. Sedenie na podlahe nezaberie viacej času ako sedenie na gauči.
Čo získate sedením na podlahe? Existuje obrovské množstvo spôsobov, ako môžete polohovať kĺby – a každý z nich vytvára jedinečnú záťaž.
Antropológ Gordon Hewers je jedným z prvých (žiaľ, aj jedným z mála vedcov, ktorí sa zaujímajú o polohy ľudského tela, komunikáciu a kultúru. V rámci svojho výskumu zozbieral rôzne polohy, v ktorých ľudia po celom svete trávia voľný aj pracovný čas. prišiel na to, že sedenie na podlahe nie je také jednoduché, ako by sa mohlo zdať. Nielenže sme stratili pohyblivosť získanú prirodzeným sedením, ale aj štruktúra našich kostí sa prispôsobila sedeniu na stoličke. Pokiaľ výrazným spôsobom nezmeníme svoje návyky, niektoré polohy budú pre nás nemožné. dokonca aj niečo také jednoduché ako sedenie na podlahe si môže vyžadovať pomoc. Aby ste svojmu telu dopomohli k návratu k jeho prirodzeným schopnostiam, použite pri pokuse v sedení na podlahe pomôcky – vankúšiky, deky, aby ste mu umožnili postupne v rámci jeho súčasných možností poladiť rozsah pohybov, ktorých ste zatiaľ ako-tak schopní.