RADOST ♥


Odsoudit pocit znamená odsoudit život. Často nám rodiče ukládali na srdce, aby jsme se v případě určitého pocitu nechovali špatně. Platí to nejen o pocitech sexuálních, které jsou nejvíce tabu, ale v podstatě o všech. Zvíře žijící v přírodě netrpí nikdy pocitem viny nebo hanby. Neví, co je a co není správné. Žádné zvíře totiž neposuzuje své jednání, krom nás.

Pocit je vlastně jen vnímání vnitřního pohybu těla. Není li pohyb, který má dvě charakteristiky a to sílu (žena) a její směr (muž), není to ani život. Zlost například aktivuje naše svaly natolik, že se napnou až k prasknutí a to vše, co následně děláte, vychází ze zlosti. Nicméně, to je celkem málo, všimnout si takovéhoto pohybu. Inu, až když ve vás zlost stáhne sval do krajní polohy, tak teprve potom si všímáte sami sebe? Takže, když se tedy impulz dostane ke svalu, připraví jej k akci. Jenomže to už zlost vládne tělu. Tenhle pohyb se dá omezit pomocí vědomí, Vědomé mysli. A ta může pohybu i zabránit. Tomu tzv. "nepatřičnému", tomu, co se "nehodí k situaci". Výsledek je ten, že všichni v této společnosti žijeme v obrovském napětí těla. A to i u tzv. přírodních národů. V dnešním světě už není prostor, který by toho byl ušetřen. 

Všímáte si např., co lidí má ohnutá záda v horní části z toho, jak jsou neustále ve střehu? Takový člověk to většinou ani neví, že se v něm právě skrývá zloba. Ani si toho nevšimne. Nebo když zatneme spodní ret. Jsme v situaci, kdyby čelist chtěla křičet a řvát vzteky, ale my se radši ukoušeme než bychom dali ten skutečný pocit najevo. Kdo to odnese nejvíce? Naše tělo. Mysl se snaží mít pod kontrolou spodní čelist, nechce se rozplakat nebo snad dovolit tělu utéct. Má totiž strach. Jak si však podobné stavy uvědomit a dokázat se z nich vymanit = uvolnit? Než se totiž stanou chronickými. Než totiž zcela zničí naší schopnost se pohybovat a vyjadřovat se svobodně a naplno.

Chronické napětí svalů je fyzickým projevem potlačování pocitů viny. Těmi se naše ego brání proti určitým pocitům a činům. Pocit viny je vyvolaný představou, že člověk nemá právo jednat svobodně a že ani nemůže dělat věci, které by dělat chtěl. Necítí se dobře ve svém těle. Prožívá nepříjemné pocity. Podvědomě se obviňuje z toho, že udělal něco špatného či nesprávného. Například, když někomu zbytečně podezíráte a ještě s použitím nevhodných slov mu nadáváte. Pak se můžete cítit provinile, jelikož zrazujete své skutečné já. Zrazujete své srdce, které vysílá opravdové pocity. Mysl, ta dokáže lidi přesvědčit o tom, že jim můžete lhát a nadávat naprosto bez pocitu viny, ale to právě jen proto, že tento pocit mysl potlačuje natolik, že o tom tito lidí vlastně ani nevědí. Tohle neradi slýchávají lidé esoterně zaměření, kteří mají pocit, že mají své tělo a vnímání, dokonale pod kontrolou. O to snadněji z nich kdykoliv vyběhne agresivita nevídaného kalibru. Což je pouze potvrzením toho, jak je ovládá jejich nevědomá mysl, která jejich potlačovanou zlost musí někam ukládat. Ukládá ji tedy do jejich těla. To má však taky jen určitou skladovací kapacitu. A když nádržka přeteče, dostanete na držku. Nádržka, na držka, zajímavé slovní spojení, co? Tyto lidi pak dokáže rozzuřit cokoliv, když mají pocit, že se jich to osobně dotýká a ani o tento dotek jít vůbec nemusí. Stačí i jen myšlenka.

Tito lidé nemohou prožívat radost, i když si myslí pravý opak. Totiž, aby se v jejich těle dal prožívat pocit radosti a současně pocit viny, když se oba dva tyto principy jaksi vylučují, je v podstatě nemožné. Ale, když ono to zakázané ovoce chutná tak dobře, že? Vyvolává v nás nejprve ty 
smíšené pocity. Říkáme si aha, chutná to asi dobře, ten sex a proto je asi těmi rodiči proto tak zakázaný. Jenomže, ta část naší mysli, která přijala varování rodičů, nezačínat např, se sexem moc brzy, vycházejíc z jejich zkušeností, které vy ve věku mladém jaksi nemůžete plně chápat; tak tato část vaší mysli, onen pověstný policajt vám v hlavě zakáže prožívat radost ze sexuálního spojení, i kdyby bylo nyní to nejúžasnější, co nyní máte. 

A tohle se vám pak může odehrávat po zbytek života. Sexualita je v naší společnosti zapovězená emoce a všichni se za své sexuální představy a sny stydíme. A trpíme za ně pocity viny. Někteří lidé tyto pocity odmítají, nepodřizují se tzv. diktátu rodiny, společnosti či doby a naprosto se s nimi nechtějí ztotožnit. Takže se na jednu stranu necítí vůbec provinile, z nestandardního počtu sexuálních kontaktů, na druhou stranu neumí a nejsou schopni cítit lásku. Navenek tito lidé vypadají a jednají tak, že jim většina (masa) jen závistivě kouká na paty a závidí, jejich prezentovaný život divokých a silných (ať mužů či žen), bez zbytečných zábran, a to ani v oblasti sexu, přesto je tato jejich svoboda jen hrané divadlo. Jejich nezávislost je jen vnější skořápka. je to spíše touha nežli skutečnost.A první vlk, který se jim podívá pozorně do očí pozná, že tenhle jedinec sice možná prožívá svůj život mnoha sexy činy, ale v životě nám nejde jen o činy, ale také o pocity. Je pro ně sice důležitý intimní kontakt, tedy i sex, ale neumí se vnitřně oddat lásce. Sex je pohlavní akt prožívaný bez radosti. Pokud v sobě člověk necítí hlubokou vnitřní svobodu a není schopen plně projevovat své vnitřní pocity, pak se nemůže ani radovat.

Vnitřní svoboda se projevuje tím, čemu se říká "vznešenost těla". Jeho jemností, pohyblivostí, živostí. Když si před vás takový člověk stoupne, automaticky se postavíte taktéž do jiného postoje, jeho radost je hmatatelná až zvířecího - pudového charakteru. A my se pudů bojíme. Nevíme co s nimi máme dělat, neumíme je prožívat s radostí aniž bychom totiž ubližovali jiným lidem. Jenže zvíře, to správné zvíře nikdy neubližuje jen pro potěšení, nikdy svou radost nevyjadřuje jen pro něčí chuťe jako v cirkuse, zvíře musí samo chtít tou radostí být. Pak se chová vždy dle onoho na počátku zmíněného zvířecího zákona. A to je energie, která i vás kolem uchvátí a zavede nazpět k radosti ze sebe. Jak říkávala jedna má kamarádka "klokanice", jsi první chlap, s kterým mám orgasmus jen tak a to spolu ani nespíme :D... Jo, někdy se chováme jako zvířata a druzí nás za naše z jejich pohledu nespolečenské či nelidské zacházení odsuzují. Říkají o nás, že my jsme zvířata. Jenomže zvířata, tak fyzicky vyjadřují svou nevinnost, spontánnost v jednání bez pocitu viny a takové, které je upřímné především vůči sobě aniž chce ublížit někomu dalšímu.

Je mi líto těch, kteří svůj život berou jako ztracenou nevinnost, truchlí pro ni a oplakávají ji. Načež jen doplní nádobu těla pocity zlosti ze zrcadlení chování se okolních zvířat a vybuchnou v prvním návalu agresivní zlosti. Z níž propadnou do sebedestruktivního kolečka sebeobviňování a ničení se z pocity viny. To, že víme, co je dobře a co je špatně, tedy pro nás samotné a že víme, co je sexualita prožívána s radostí, z nás nedělá hříšníky. Byť uznávám, by se nás do tohoto chomoutku snažila nejedna osubka nacpat. Chcete však raději žít život v napětí těla z neustálých pocitů viny, nechávat sebou pak míněním jiných manipulovat a klamat tak vlastně nejen společnost, ale hlavně sami sebe? Všechna náboženství mluví o spáse. To jest odevzdáním se Bohu, oproštěním se od přílišného mocenského egoismu a s přijetím určitého morálního života odpovídajícího naší vnitřní etice. 
To se snadno říká, v meditačních kurzech, na kazatelně či na srazech podobně smýšlejících osob. V praktickém životě se to nesnadno praktikuje. 

Ztratili jsme kontakt s Bohem, který když dal do pohybu náš život, tak tehdy ještě sídlil uvnitř nás. V okamžiku, kdy se nás dotkl svým dechem a dle starých bájí nám dal svůj život, tak že nás postrčil k našemu bytí, vdechl život i našemu srdci, místu, které je plné pocitů. Ztratily jsme kontakt s tím, co dává našemu životu smysl. Víra je jedna věc, ale aby byla dobrá, živoucí, musí být vyjádřena životem. V reálném světě barev a forem, které tvoří zdroje radosti i zlosti. Hluboko v nás pod vrstvami napětí těla sídlí síla, kterou nám dal ten, kdo nás stvořil k svému obrazu. Cesta k němu je zlá cesta, která je plná bolesti a utrpení. Mnoho z lidí se jí pokouší jít vnější formou, formou ohně. Kdy ničí to špatné, co jim v životě něco zkazilo a potlačilo, sebralo či nedovolilo vykonat, dle jejich představ. Z napětí všeho kolem tito lidi šílí. Ale objevit sám sebe v svém těle je zároveň i ta největší radost a to je cesta vody. Cesta přijetí se takový, jaký jsem. Ne cesta moci, a ničení těch zlých ohněm a mečem, vyrábějíc tak zlo navždy. Cesta vody, jde cestou rozpouštění a uvolnění své zlosti. Nikoliv vyvanutí, ale rozvinutí se. Jako se rozvíjí vodní tok.

A legrace nastává tehdy, když zjistíte, že na této cestě nemusíte jít sám. Osamělý poutník je často zmatený a následně i ztracený či roztrhaný divokou zvěří - svým zlým a neradostným vnitřním zvířetem. Záleží, čím toho vlka krmíte. Podobně, jako to popsal Dante Alighieri ve své Božské komedii. V ní má Dante nebeskou ochránkyni Beatrice, kterou volá, když už nemůže dále. A ona mu sešle průvodce. Žádného anděla, ale básníka. Který mu slovy osvětluje jeho cestu peklem. Tak i každý z nás, kdo chce někdy někomu pomoci, ať už z jakéhokoliv důvodu, si musí být vědom toho, odkud pramení jeho radost i zlost. Někteří z lidí soustavným tréninkem dosahují tak úžasných kvalit vědomí, že dokáží vnímat své tělo i své orgány. Jenomže ani oni nejsou schopni cítit to, co se odehrává pod hladinou jejich nevědomí. Jinak by to ani nemohlo být nevědomí, že? 

A přitom v něm žijí pocity té na počátku článku zmíněné napnuté brady, bojovně vystrčené vpřed aniž tuto polohu těla člověk sám vůbec vnímá. Můžete být jakkoliv skvělí, ale nikdy nebudete, milí bratři a setry tak dokonalí, abyste tohle zvládli. Čili se soustřeďujeme na něco, co namísto, aby podporovalo uvolnění, dělá pravý opak - staví další a další bariéry z napětí. Mysli a posléze i emocí. Nakonec i těla. Jako s tou bradou. Člověk by chtěl jako při svém prvotním zážitku negativity křičet a kousat a řvát. No, neudělá to, zůstane slušným, jak ho to naučila etiketa. Společnost je v klidu. napětí neprožívá, díky tomu, že jste potlačili sami sebe. A tak v nás to nevyjádřené zlo a vše další odmítané, plave pod povrchem těla v chronickém napětí vedoucí postupně až do strnulosti těla, pak i života a často až k smrti. 

Jsme rozdvojeni. Musíme umět žít na povrchu těla, v svých šatech, kde ještě můžeme společensky kontrolovat své pocity a chování. Což však vyžaduje obětovat své hluboké city. Svou lásku k sobě. A tak se nám žití na povrchu pomalu stalo narcistickým způsobem života, který je prázdný a celkově končí jen nekončící depresí ze své nedokonalosti a převažující podvědomě odmítané zlosti. Protože jsme si na povrchu tak zvykli, že jsme byli líní každý den dojít zase domů. Do sebe, do svého těla. Život v hlubinách sebe sama, kde jsme vystaveni všem bolestem a všem pocitům radosti a děsu zároveň, je jak tolik trýznivé, když si ho v těle uvědomujete, že? A žít v hloubce svého těla znamená najít v sobě dost odvahy projít peklem. Protože pokud je někde ráj a představme si, že je v našem srdci, které je nyní natolik uvolněné, že mi nebude zakazovat sežrat ještě jednu misku smažených brambůrků navíc, a to i když držím dietu, pak sice možná žeru jako zvíře, ale jsem v svém těle plný vědomé radosti ze života a jsem tím, kdo svou radostí, oslavit dopsání článku miskou brambůrku, nikoho neohrožuje. Leda snad vaše představy o "správném" životě těch druhých. Pokud vám tohle stačí k tomu, abyste mne vyloučili ze seznamu svých přátel či známých, prosím, poslužte si. Pak je mi však velmi líto, že žijete v pekle. 

Žít v hloubce vlastního bytí (těla, srdce i mysli) je vždy zpočátku děsivé a bolestivé, ale taky dokáže naplnit radostí, máme-li dost odvahy k tomu projít peklem sebe sama a dostat se do ráje - tamtéž. A pro to vztah dvou lidí je (dvou společných průvodců v té božské komedii), když se dva lidé zajímají o to, jak láska opravdu funguje. Kam ji mohou zavést ve svém životě a nebo jak daleko může zavést ona je.

MZZ

TONGLEN TAO: KARMA je víc než jen ŽIVOT i SMRT

TONGLEN TAO: KARMA je víc než jen ŽIVOT i SMRT: Možná, že jste to slovo už slyšeli. Karma. Někdo při tom pomyslí na plynové topení a průtokový ohřívač, někdo si uvědomí, že je to něco s...

PSYCHOPAT - test

Staří Hebrejci dávají lidem do oblasti ramen sídlo dvou energetických sfér, tzv. sefirot. Jedna z nich je umístěna oblasti pravého ramene a představuje pojmy spravedlnost, váhy, soud jedním slovem MOC (Gevurah). Asi i proto se odjakživa jako symbol moci používal meč. A jeho protikladem, levým ramenem byla boží milost neboli LÁSKA (Chesed). Ta byla vždy štítem proti všemu. Proti moci psychopatů je láska bezmocná. Každým štítem může jednou proniknout meč. A tohle je právě tato situace. To by se měl uvědomit každý, kdo se buď do psychopata zamiluje a nebo s psychopatem pracuje.

Abyste nebyly bezmocní i vy je tu test PCL-R, který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie. Autorem testu PCL-R je Dr.Robert D. Hare, renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Pozn. Toto je verze testu z Hare Psychopathy Checklist - From Wikipedia, the free encyclopedia - This page was last modified on 18 March 2011 at 10:23


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 UPOZORNĚNÍ: Pokud se pokusíte tento test sami vyhodnotit a vyjde vám u někoho 25 bodů a více, neznamená to ještě, že je dotyčný deprivant/psychopat. Je to však pravděpodobné. Diagnozu může stanovit jen psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Není trestné být psychopat. Psychopati jsou plně příčetní, za své činy nesou vinu v plném rozsahu - pokud však něco provedou. Oni si to dovolí pokaždé, když ucítí příležitost a slabou (neinformovanou) kořist. Psychopat vždy bezpečně pozná, kdo je jeho kořist a kde jsou její slabiny. To, že vám u někoho vyjde tak vysoké skóre, že to s největší pravděpodobností psychopatie bude, ještě neznamená, že daný jedinec bude a má být nějak potrestán, zavřen do blázince nebo do vězení. Test vám pouze napoví, zda a NAKOLIK JE NEBEZPEČNÉ s takovým člověkem mít jakékoliv dohody, spolupráci, partnerství, pořizování dětí etc. etc. Pokud se totiž zapletete se skutečným psychopatem/deprivantem, nikdy se nezbavíte tendence psychopata zasahovat vám do života. I když utečete, můžete se dočkat nekonečných nepříjemností včetně různých anonymních udání, obvinění, trestních oznámení, dokonce jsou běžnou praxí new age dneška i temná magie a prokletí. Dá se očekávat, že čím více bodů v testu někdo nasbírá, tím těžší to s ním budete mít. Sám jsem několik let udržoval vztah s někým, kdo nasbíral 30 bodů. Vím, o čem se tu píše.

1. Diagnozu stanoví pouze psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu.

2. Není trestné být psychopatem.

3. Lze říct, že psychopatem je ten, KDO SE JAKO PSYCHOPAT CHOVÁ - psychopatie je chování. Je to parazitní životní strategie. Podle jejich činů je poznáte. Jen podle jejich činů jim také náleží trest. Ne proto, co jsou, ale VÝHRADNĚ za to, JAK SE CHOVAJÍ.

4. Za své činy nesou 100% odpovědnost. Jsou plně příčetní. Netrpí bludy. Nejsou schizofrenní. Jsou-li souzeni, soudy jim přiznávají vinu v plném rozsahu.

5. Nemění se.


Psychopatie je, bohužel, parazitní životní strategie: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. Buďte schopni psychopatii rozeznat, když se s ní setkáte. Nikdy toto chování netolerujte. Nikdy u nikoho toto chování nekryjte ani neomlouvejte. Nikdy nedávejte druhou šanci. Odejděte !!!

Nejnebezpečnější psychopati (nekriminální psychopati, ti kteří jsou nejlépe mezi lidmi schováni) mohou být někdy hmotně i sexuálně zcela asketičtí. Jsou vzory všech ctností. Tedy právě tady mohou být schováni i oni sami před sebou. Viz. další text o tom, čemu takový člověk vlastně věří.

Selhaly dosud veškeré snahy naučit je cítit s ostatními. Zato se přišlo na to, že psychopati s oblibou odkoukávají psychoterapeutické postupy a metody, aby je později mohli aplikovat ke zkáze svých obětí. Pravda je taková, že věda neumí zařídit, aby by se v psychopatovi probudilo SVĚDOMÍ. Aby začal zodpovědně spolupracovat s ostatními a respektoval a ctil jejich práva a city. Psychopat svědomí nemá, nebude mít. Bude litovat pouze sám sebe - pokud mu triky neprochází. Tedy není to jen o sobecké sebelítosti, je to o sebelítosti pro zlý důvod. Psychopat říká: "Lituji, že mi zločin nevyšel." Chcete ho snad utěšovat? Ideální materiál pro pomoc psychopatovi? MODLETE se za něj. Jinak nic. Více zde: http://elyna.wz.cz/jak_pomoci.htm


T E S T

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 1: Agresivní narcismus


1. Nápadné kouzlo, výmluvnost a povrchní šarm - Psychopati si často takzvaně "nasazují masku", která je příjemná a oblíbená. Psychopat například ochotně dělá dobré skutky, aby si získal náklonnost své oběti. Odhalíte je snadno. Práce jim smrdí. Nesmí to zase být moc namáhavá práce, to se zase pokoušejí šidít, což jim v mnoha případech lhaní a výmluv prochází a vy se pokoušíte jejich práci udělat sami, kvůli velkému soucitu s nimi. Oni sami jej nikdy neměli a nemají. Většinou proto, že jako děti či mladiství zažili přísné rodičovské tresty či sexuální zneužití, kdy jim nikdo nepřišel na pomoc, kdy s nimi soucit nikdo neměl. A proto jej zavrhnou ze svého života, nicméně jej všude vehementně propagují. A jako jediný formát přežití, přijmou usilovat o co největší moc.

2. Grandiózní sebehodnocení - Vědomé prožívání vlastní sociální pozice i postup měření toho, jak jedinec chápe sama sebe. Sebepřeceňování je velmi často nepřímo úměrné inteligenci. Psychopat je často člověk s vysokoškolským vzděláním. A přesto nebo právě proto se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“. Na tomto sebeobrazu mu velmi záleží. Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích. 

3. Patologické lhaní - Mluvíme-li o patologickém lháři neboli mýtomanovi, jde o člověka, který lže, aniž by z toho měl nějaký hmatatelný užitek. Dokonce lže i ve chvílích, kdy by pro něj jednoznačně bylo jednodušší a výhodnější říct pravdu. Je závislý na smyšleném světě a nepravdivých informacích. Prožívá naprostou frustraci, když je nucen mluvit pravdu a popisovat skutečnou realitu. Jen si představte, jak musí vypadat mozek patologického lháře po několika letech jeho dobrodružného života. Kolik detailních informací navíc musí zachytit. V jakém neustálém stresu musí být, když si s někým povídá, aby se nedostal do slepé uličky. Možná řeknete: Tak ať začne mluvit pravdu. Ale patologickému lháři stojí tyhle stresové situace za to. Zvykne si a užívá si, že má svůj svět a dokáže postavit a rozbít světy ostatním. Díky neustálému stresu a tlaku na mozek musí buď používat alkohol, drogy a nebo meditační cvičení, aby účinky svých lží dokázal aspoň přijatelně otupit, tedy mohl se vymlouvat na to, že si je nepamatuje. Základní příznak většiny mýtomanů je totiž schopnost odhadnout, co ten druhý chce slyšet, a říct to nejen v pravý čas, ale také to říct se správnou mimikou a tónem hlasu. Takže jak chcete vlastně patologickému lháři pomoci? Patologický lhář, který trpí touto diagnózou více než dva roky, následně nedokáže rozeznat příběhy a historky, které se skutečně staly, od těch, které si vymyslel. 

4. Manipulativní a podvádějící - Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný. A chce se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého.

Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.


Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.

V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.

Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).

Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete. 

5. Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny - Když opravdu zapátráte, zjistíte, že za většinou našich neúspěchů, nespokojeností, nezdarů, finančních omezení, vztahových i zdravotních problémů, stojí pocit viny. Takový jedinec si pak uvědomí, že je ve svém životě stále něčím a někým omezován a je obklopen z valné části negativními lidmi. Psychopaty. Lidmi, kteří ho obviňují, ať udělá cokoliv, vylívají si na něm zlost, limitují ho svým strachem anebo v něm strach spouští. Přesto je naše touha zavděčit se i tomu největšímu škodiči velice silná. My s nimi totiž máme to, co oni s námi ani mít nemohou. Slitování. Psychopat může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje minulost dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch. 

6. Povrchnost, mělkost (oploštěný afekt) - Povrchní lidé se zabývají sami sebou, ostatní je nezajímají (jsou sobci), nemají hlubší zájmy, uspokojují je např. peníze místo toho co by za ně mohli zažít. Povrchní lidé nejdou do hloubky problému, rádi mluví a neradi poslouchají druhé (naslouchají druhým). neustále sice vytvářejí dojem, že jim jde o podstatu věci, ale to dělají právě proto, aby si nikdo nevšiml jejich povrchnosti. Když mají vést cokoliv jsou ve stresu jelikož mají potřebu před ostatními utajit, že vlastně vůbec netuší jak a proč dále. Jejich chování, vztah k lidem jako k věcem (pozor, takto to oni nikdy nenazvou) a dělením lidí na silné a slabochy vede k tomu, že jejich vztahy nemají dlouhého trvání nebo naopak si vydržují vedle sebe řadu “kamarádů”, kteří plní jejich přání. Rytíři bílých koní. Lidi jsou pro ně užiteční, pokud něco potřebují, pokud ne, pak jsou bezcenní. 

7. Necitlivý/nedostatek empatie - Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kteroukoliv věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. To tady zcela určitě nehrozí. 

8. Neschopen přijímat odpovědnost za vlastní činy - Psychopati se nedokážou vcítit do pocitů normálních lidí. Psychopat nikdy nepřizná, že udělal chybu, nikdy neuzná, že neměl pravdu nebo že se zmýlil. Vždy své chování maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 2: Společensky deviovaný (devastující) životní styl


9. Potřeba vzrušení a/nebo sklon k nudě - Jeho život probíhá jako válka a pohyb ode zdi ke zdi. Buď deprese nebo maniakální a extrémně výkonná fáze.Buď se šílené nudí a nutí druhé k akci nebo naopak k tomu, aby ostatní fanaticky následovali jeho “cestu”. 

10. Parazitický životní styl - Narcismus - pro narcistickou osobnost (psychopat je narcistní) je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to pravda je. Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují. Psychopati často na ostatních parazitují a žijí na úkor jiných lidí. A to těch, kterým vnutí svůj obraz světa. 

11. Špatná sebekontrola - Ne, nejsou šílení, jde o to, že vždy jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti. A dokonalost či aspoň pokusy o ní je nutí k maximálnímu pracovnímu tempu, mají na sebe, ale jelikož neumí prožít sami v sobě svou vinu, projektují do druhých a obviňují všechny za to, že dělají svět nedokonalým místem. Každý, kdo narušuje tento jejich obraz dokonalého bytí v jakékoliv oblasti (např. odkrýváním jejich motivů) je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi. 

12. Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů - Psychopati mívají nerealistické dlouhodobé cíle. Buď nemají vůbec žádné, nebo jsou nedosažitelné a vycházejí z toho, že psychopat sám sebe vidí jako mnohem schopnějšího, chytřejšího a mocnějšího, než ve skutečnosti je. A jelikož je sám rád v roli oběti, které se díky tomu může vymlouvat na všechny možné i nemožné excesy, jenž mu přišli do cesty a on je překonal, je zde vidět i další detail, často jsou psychopaté pyšní i na to, že nic nedokončili. To proto, že při tom mají možnost pomluvit a agresivně verbálně napadnout všechny kolem. 

13. Impulsivita - V okamžiku agrese ztrácejí jakákoliv pravidla etiky a etikety. jsou schopni pro silné pocity vzrušení, jenž v nich agrese vyvolává, ji vyvolávat a to neustále i ve svém okolí, aby se tzv. “něco dělo”. nemusí být vždy sami aktivní agresoři, i když i to je časté, ale jsou spouštěčem sociálních rozepří. baví se klidně nad rodinnou rvačkou, kterou vyvolali. Nenápadně a tak, aby nemohli být odpovědni za její rozpoutání. Okamžitě po jejím skončení se zpravidla přihlásí za její odpovědnost, což přítomní zavrhnou a tím z nich sejmou případný pocit viny. Já nic, já muzikant. Vede je to často k tomu, že jsou z nich výborní energetičtí upíři. Impulzivita je u nich neustálá potřeba podnětů zvenku. Ponecháte-li je o samotě, doslova "lezou po zdi". To pak mají časté migrény. Nudí se. Jako by žili v neustálém nedostatku zajímavých podnětů a měli snížený práh bolesti. Například podněty, které u ostatních lidí vyvolávají poplachovou, obrannou a únikovou reakci, u psychopatů vyvolávají spíše orientačně-pátrací reakci a zájem. Jako by jim bylo jedno, co cítí, ale hlavně, aby to bylo hodně silné. Důležité je pro ně slovo intenzita.

14. Nezodpovědnost - Je zajímavé, jak často u nich vedou tzv. nicknemaes neboli přezdívky. za ně se toho totiž dá mnoho schovat. Používají je jako svou značku. Jelikož nejsou schopni přijmout odpovědnost nejsou schopni ani vystupovat pod svým vlastním jménem. Naprostá neschopnost zříci se okamžitého potěšení ve prospěch vzdálenějších cílů. Psychopat neplní závazky, sliby, dané slovo opakovaně. Psychopat domů dorazí třeba až následující den. jde se v opilosti vyspat s několika cizími lidmi namísto toho,a by se pokusil jít s partnerem domů. Není na něj spoleh. Je vždy nad věcí. Neomluví se. Nemá potřebu své selhání nějak odčinit. Obviní kohokoliv. Přenese odpovědnost za to, co se stalo, na někoho jiného. Řekne komukoliv, že je to jeho chyba. Jelikož neumí přijmout a prožívat pocit viny.

15. Kriminalita v dětství či v průběhu dospívání - Velmi špatně se prokazuje. Občas v záchvatu sebestřednosti prozradí své předchozí excesy, ale jen když mají pocit, že jim naslouchá spřízněná duše, před kterou se mohou blýsknout. 

16. Problémové chování v dětství či v průběhu dospívání - Často začínají sexuální život kolem 13 roku života, tedy kdy ještě nemají jakékoliv představy o jejím úspěšném zařazení do své osobnosti. jejich prožívání i této oblasti je mělké a nejsou schopni jít do hloubky. Proto často podléhají nebo tvoří násilí - nebezpečné praktiky včetně bondáže až se objevuje i krev, sadomasochismus. 

17. Zrušení podmínečného propuštění - Těžko ověřitelné. Ale hledejte máte-li podezření.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Zvláštnosti, jenž nekorelují ani s jedním faktorem


18. Promiskuitní sexuální chování - Sexualita je pro něj pouze nástrojem moci. Vždy se nejprve pokouší udělat vše podle vašich představa, aby zjistil vaše preference. Pak se je i proti svému přesvědčení, pokouší několikrát po sobě hojně aplikovat, aby si vás citově zavázal a následně se začne zabývat tím, že do sexuality přináší to svoje a jakmile není sexualita řízena jím a jeho potřebami, pak není ochoten k sexuálnímu kontaktu vůbec. Je schopen bez výčitek partnera podvést a to i opakovaně, jelikož nemá výčitky a jde mu o jeho uspokojení. To si většinou nepřizná a maskuje svůj zájem o sexualitu často jinými praktikami, které odkazují na tzv. pozitivní a duchovní rozměr: např. tantra. Psychopat vykazuje i v sexuálním chování nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Jeho sexuální bezcitnost vede ke krutostem - velmi se vyžívá, když může svého partnera opustit tím, že jej podvede s někým, koho jednoduše svede a opustí. Následně se pak nechá hýčkat dalším úplně jiným objektem, který mu poskytne pozornost. Počet sexuálních partnerů je celkem vysoký. Všímejte si, když mluví o svých vztazích, co byly. Dívejte se na to, jak potkává bývalé známe a k čemu se u nich hlásí (spali jsme spolu jen dvakrát, to ani nebyl vztah, atp.). Pochopíte, že lže a vymýšlí si, protože byste ze skutečných počtů jeho partnerů brzy pochopili, že mu vlastně ani na jednom z nich příliš nezáleželo. Stářím mu sexualita dojde jako manipulující efekt a tak se vůči stáří a stárnutí často staví velmi nepříznivě. 

19. Mnoho krátkodobých manželských vztahů - Pokud má v historii několik velmi krátkých manželství, pravděpodobnost, že jde o psychopatickou osobnost vzrůstá. 

20. Kriminální všestrannost (Univerzální kriminální chování) - Hledejte historii kriminální minulosti v mládí. Mnoho psychopatů vykazuje patologické chování v časném mládí. Pokud tam kriminální minulost je, prozkoumejte, jak moc je různorodá. Psychopatům mnoho věcí projde, ale občas je přece jen někdo přistihne. Schopnost flexibility při páchání zločinu je dobrým indikátorem. 

21. Druhotně získané dovednosti sociopatického/sociologického podmiňování* - Nově přibyl bod č.21 "Acquired behavioural sociopathy/sociological conditioning". Tento bod znamená, že daná osoba se spoléhá na sociologické dovednosti a triky, aby klamala. Jinými slovy: Zneužívá vědu i terapii k dosažení svého cíle.

V Y H O D N O C E N Í

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Tyto položky zjišťují citové, interpersonální a behaviorální rysy. Každá z položek je hodnocena od nuly do dvou. Celková suma bodů pak stanoví rozsah psychopatie dané osoby: 
Otázek je tedy celkem 21. 
Pokud je znak nepřítomen, skóre za položku je 0. 
Pokud je znak pravděpodobně přítomen, skóre 1. 
Pokud je znak zcela jistě přítomen, skóre 2 
Výsledek celkem 30 bodů (v USA) nebo celkem 25 bodů (ve Velké Británii) znamená s vysokou pravděpodobností odhaleného psychopata.

Malé shrnutí na závěr:

1. Psychopat necítí vinu. 
2. Psychopat neslyší na morální apely. 
3. Psychopat se nemění. 

Z toho plyne: 

1. S psychopatem nevyjednávejte o jeho vině. 
2. Odkažte psychopata do mezí zákona. 
3. Nesnažte se ho změnit. Nemůžete-li odolat touze změnit psychopata, modlete se za něj. 

Neočekávejte spolupráci ze strany psychopata - toto jsou doslova pakty s ďáblem, které se vymstí vám (nikoliv jemu). Pokud sám psychopat spolupráci nabízí, dělá to pragmaticky proto, aby vás dříve či později využil. Očekávejte tyranii, neočekávejte slitování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 “Přibližně čtvrtina lidí s antisociální poruchou osobnosti jsou psychopati v úzkém anglosaském slova smyslu. Existuji dva druhy psychopatů Úspěšní a neúspěšní. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní sedí v čele správních rad.” - MUDr. František Koukolík, DrSc.

Z D R O J E

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 

POZNÁNÍ

Teoreticky, toho všeho co je kolem nás a co má nějaké vědomosti, bychom měli být nějakým způsobem schopni dosáhnout. To se týká i esoterických vědomostí, které mají jiní lidé, nebo které se prostě nacházejí volně uprostřed přírody, čekající až na ně někdo dosáhne. Pomyšlení na to, že vědomosti by mohly být nějak schovávány, učiněné nepřístupnými většině lidí, jak se to v jistých kruzích traduje, mě zpočátku odpuzovalo. Bouřil se takto ve mně vrozený smysl pro demokracii, připadalo by mi to nespravedlivé pokud by tomu skutečně tak bylo a někteří lidé tyto vědomosti měli a jiným je odepírali. Postupně jsem ale přišel na to, že ve skutečnosti se tomu má poněkud jinak. Z části mě toto poznání inspirovalo k napsání rozhlasové hry The Struggle of the Magicians (Zápas kouzelníků), z níž vyjímám následující dialog. O tom, zda jsou vědomosti přístupné či nikoliv debatují zde G. I. Gurdžijev s P. D. Uspenským. Že k nějakému podobnému rozhovoru skutečně došlo (a nejspíš vícekrát), musí být celkem jasné tomu, kdo četl aspoň některou z Uspenského knih.

Gurdžijev: Za prvé: nikdo žádné vědomosti neskrývá. Za druhé: ne všechny vědomosti se hodí k tomu, aby se dostaly do volného oběhu; některé ukryté být musí. Přesto všechno jsou vědomosti snadněji dosažitelné než byste si myslel, ovšem jen pro ty, kteří je s vážností hledají a kteří jsou schopni je ABSORBOVAT (proto se staré esoterní systémy soustřeďují na kapacitu přenosu energie v těle a jeho rozšiřování). 

Uspenskij: Vy si tedy nemyslíte, že cesta k nabytí vědomostí by měla být otevřena všem a bez výjimek, že každý člověk by měl mít právo na to aby se mu dostalo vzdělání? 

Gurdžijev: Pokud se týče základního vzdělání, s tím naprosto souhlasím. Musíte ale pochopit, že opravdové poznání nemůže patřit všem, dokonce ani ne mnohým lidem. Pouze některým, jichž nikdy nemůže být mnoho. Tohle je jedním z fundamentálních zákonů, zákonů hmoty, jimž podléhá všechno na tomto světě, včetně poznání.

Uspenskij: Poznání přece ale nemůže mít nic společného s materiálností!

Gurdžijev: V tom se právě velice mýlíte. Ve světě hmoty je všechno omezené. V kterémkoliv okamžiku se na poušti nachází sice obrovské, určitě naprosto nespočítatelné, přesto ale docela určité množství zrníček písku. V jezeře je také určité množství vody, potenciálně by se ta voda dala měřit na vědra, i když to nikdo dělat nebude. Tak se to má se vším. Tak se to má také s poznáním. I to má svoje limity.

Uspenskij: Chcete tím snad říci, že lidstvo má, dejme tomu v průběhu jednoho století, k dispozici pouze určité množství vědomostí, kterých může během toho času dosáhnout?

Gurdžijev: Přesně tak. Poznání se nám dostává podobně jako se nám dostává jídla. Nebo ještě lépe, tak jak užíváme nějaký drahý lék. To jak ten lék zapůsobí, závisí na dóze. Pokud je ta dóza dostatečně veliká nebo když můžeme těch dávek mít víc, může to prospět jednomu člověku nebo i menší skupině lidí. Kdyby ovšem ten lék chtěla spousta lidí a množství léku který máme k dispozici zůstávalo stejné, na každého člověka by se dostalo tak málo, že by to bylo zanedbatelné. Nic by to na jejich životech nezměnilo. Poznání by se rozprchlo všude, prostě by se vytratilo.

Uspenskij: Jsou v tom ale nějaké výhody, když se jen menší skupině lidí dostane větší části toho poznání, které je k dispozici?

Gurdžijev: Jistěže je. Představte si, že máte určité množství zlata a že chcete pozlatit nějaký předmět. Nejprve si musíte spočítat jak veliký povrch to vaše zlato pokryje, jinak by to mohlo vyjít takové všelijaké strakaté, dobře by to nevypadalo, mohlo by se vám klidně stát, že byste to zlato zbytečně vyplýtval. Když se rozdělují vědomosti, také je nemůžete dát všem, protože by to dopadlo stejně jako byste jim nedal nic.

Uspenskij: Komu ale potom ty vědomosti dáte?

Gurdžijev: No přece těm, kteří si o ně řeknou. Většina lidí stejně o vědomosti nijak nestojí a o ten svůj příděl by se stejně nehlásili. Tak tomu prostě je a proto také je tu kolem nás spousta vědomostí, které si může najít a přivlastnit ten, kdo o ně opravdu stojí a bude si jich vážit.

Uspenskij: Patří jim ale potom skutečně? Nemá potom takový člověk povinnost nabídnout je opět těm, kteří je třeba z nedbalosti, pominuli?

Gurdžijev: To si myslíte, že tohle se neděje? Nikdo nic neskrývá, dokonce naopak. Ti, kteří ty vědomosti nějak posbírali se obvykle snaží seč mohou, aby je předali dál. Jenže, ono to není tak snadné. Předávat vědomosti, stejně tak jako je přebírat, za tím vším stojí spousta námahy, ať už na straně těch, kteří vědomosti předávají , tak i těch, kteří je chtějí od nich získávat.

Uspenskij: To chápu. Vědomosti se nedají lidem vnucovat, to by bylo stejné jako kdybychom je odsuzovali k nuceným pracím a ještě k tomu na doživotí. Lze je předávat jen těm, kteří si jich přejí nabýt, kteří je aktivně vyhledávají.

Gurdžijev: A hlavně těm, kteří jsou PŘIPRAVENI k tomu je získat.

Uspenskij: Jak byste potom definoval takovou „připravenost“?

Gurdžijev: Už staří filozofové klasických škol moudrosti vždy vyzdvihovali jedno hlavní pravidlo: „Poznej sebe sama!“

DOSPĚLÉ VÁNOCE

Vzpomínám si na jednu pasáž ze starého anglického humoristického románu: “Babička Shelbyová byla během vánočních svátků předmětem neuvěřitelné rodinné pohody. Jelikož to, že neustále prdí, smrká s hlasitostí nádražního zvonce oznamujícího příjezd a odjezd vlaků, do všeho strká nos a ironicky komentuje neustále jakoukoliv vaši činnost, štvalo celou rodinu; dokázala se však tato obzvláště v období vánočních svátků propracovat k neuvěřitelně vynalézavé strategii, s kterou babičku Shelbyovou pacifikovala.

Někdy si říkám, když vidím lidi, kteří jsou příbuzní, ale za celý rok si ruku nepodají, že by takovou babičku asi potřebovali. A někdy si zase uvědomuji, že méně společenského formalismu obzvláště kolem vánočních svátků by taky neuškodilo. Je zajímavé, že jsme schopni o svých nemilovaných příbuzných denně pronášet soudy, které hraničí s nactiutrháním a přesto si s nimi o vánočních setkáních padáme do náruče a pochvalně si vykřikujeme nad salátem s kaprem. Jak tohle asi vnímají naše děti, které se na nás při tom dívají? Říkají si asi, proč strávíme vánoce se strýčkem, když o něm maminka včera říkala tatínkovi: “doufám, že se ten blbec zase moc nevožere...”. Stojí nám to pěstování rádoby vánoční pohody za to?

Proč může žena muže považovat za trotla?

Nevím, jak to přijde, ale někdy v životě se muž zastaví a řekne NEVÍM. V tu chvíli většina žen zpozorní a začne si ho podezíravě prohlížet. Něco není v pořádku. Protože muž, který neví, není v pořádku. Z hlediska většiny žen.

Muži jsou jednodušší než ženy. Věří v to, že se má držet dané slovo, milovat a nezrazovat jeden druhého i v normálním životě a ne jen v romantických seriálech. Nemohou se prostě přátelit s lidmi, kteří jim říkají svině, a to ani na facebooku. A jsou jednodušší nežli ženy v tom, jak směřují ke svému cíli. Jdou totiž přímo. Vychází to z jejich mozkové funkce hledat nejrychlejší cestu mezi dvěma body. Ženy prehistoricky vzato zase více vnímají vlnovky a mezi dvěma body jsou na rozdíl od mužů schopni najít i dvě cesty, kruh :). Vzato čistě matematicky je ideální soužití mezi muži a ženami v tom, když ženy řeknou své plány a nechají muže jeden z nich vybrat. Ono totiž většinou najdou intuitivně ten správný. Žena se většinou zahltí množstvím možností a selže. V rozhodování o směru.

V současné společnosti je mnoho žen většinou vychováváno jako muži. Žijí v mužském světě, mají právo si myslet, že je muži vykořisťují a že decimují jejich ženskost jen na rozdílnost pohlaví v posteli a v oblečení na ples. I když ani to už dnes není to, co to bývalo. :) Obojí. :) Většina žen odkojená školskou docházkou a mužským přehlížením, které začíná tupením otcem, pak ostřením prvním sexuálním stykem, většinou silně násilně vynuceným, to dotupí jako matky, když svým potomkům předávají namísto lásky, soucitu a jemnosti, spíše pravdu, individualitu a svobodu. což ty poslední tři jmenované jsou silně závislé právě na tom, jak se ony dotyčné samostatně rozhodují.

Neznám ženu, která by na rovinu řekla, že se neumí rozhodnout. Většina jich chytře číhá zpoza rohu, když by se totiž ukázalo, že partnerovo rozhodnutí bylo špatné, pak mohou vzít dráhu a ještě mu vesele z bezpečné vzdálenosti vynadají za "jeho" špatné rozhodnutí. Ale ten hlavní šprýgl přijde tehdy, když postavíte ženu v oblasti rozhodnutí vedle sebe do rovnocenné pozice. Většina žen je sice vychovávána, v tom, aby byla samostatná, byla svým způsobem něco jako chlapi, byla tedy stejně rozhodná a silná, ale v okamžiku největšího rozhodnutí se o tom, jaký zvolit další směr, zvolí vždy špatně. Nerozhodnou se sami a nechají za sebe rozhodnout partnera Proč?

Inu, všichni hodnotíme. A ženy mají hlubší paměť nežli muži. Dokáží si pamatovat ne snad více věcí, ale jejich paměť je konstrukčně řešena jakožto systémová, chcete-li kontextová, česky všeobsahující. Příklad, když řeknete okno, muž se zeptá max kde je a jak je velké, nadprůměr zda-li není dvojité. Žena si k tomu dodá ještě zvuky, vůně, emoce, které zažívá, když ho otvírá, prostě všechno. To je celkem velký balík informací. No a protože chlap je dle vyjádření žen často balík, mají pravdu, protože on si vzpomene, leda na jedno okno a to v něm ani neví, kde se to tenkrát tak moc ztřískal. Paradox, protože je chlap blbější, umí se rychleji a efektivnější rozhodovat, protože se nezatěžuje takovým množstvím informací jako má k dispozici mozek ženy. A to jsem ještě vynechal odstavec na tři strany normopisu A4, kde by se popisovalo, jaké emoční stavy jsou s oknem procítěny ve všech útrobách ženiny mysli a někdy, světe div se i těla.

Nesmějte se, když jsem se onehdy při kurzu, který děláme o sexualitě, zeptal jedné účastnice, kde konkretně prožila svou poslední sexuální zkušenost, kterou se tam tak veřejně chlubila, zahrnula mne množstvím historek od vše vybuchujícího vesmíru až po šimrání Boha na uzdičce jeho předkožky; ale kde konkretně se to odehrálo v jejím těle - aspoň na decimetr čtverčný to určit, to mi jaksi ani neukázala. Když jsem se zeptal, jak je to možné v 36 letech, kdy si jako tantrička doslova dle svého vyjádření "prošukala" celý svět, nic nepamatuje ve svém těle, byla tak paralyzovaná, že jsme museli nasadit krizové kapky a pak ještě vodku. Neunesla totiž to, že se nikdy nerozhodla skutečně tělesně přijmout svou sexuální zkušenost a to přímo ve svém těle. Jo, jak říkal starý Lao´c, a to je nějaká doba: "jestliže svou znalost a zkušenost neumíš ukotvit v svém těle, k čemu ti potom je? K pýše tvého rozumu?"

Takže pánové, prostě jde o toto. Přijdete jednou na křižovatku. Máte spolu nějakou cestu za sebou nebo před sebou a to je vlastně jedno, pamatujte si, že vždycky musíte vypadat, že vy víte, kam máte jít. Jakmile se zeptáte na cestu ženy, okamžitě vás opustí v domnění, že jste troska a vyvrhel lidstva, který neumí najít ani v noci cestu na záchod. Mimochodem a víte, co je ten paradox? Jo jistě milé dámy,  část těch mužů je tam omylem, protože oni skutečně nevědí. Pak nemá cenu s nimi stát na křižovatce dva roky a čekat, kam se pohnou. Ideální je, když to neví ani žena, ale chce, abyste ji vy někam posunuli :). Ideální sranda pro trojskou válku. Z vás udělá debila a ještě najde plno obdivovatelů, kteří se do vás pustí v rámci jejího svatého tažení za čistotu krve :(. Chraň nás Panna Mária.

No jde o toto, přijdete do místa, kde žena potřebuje poradit. Ona tedy poradit nechce, ona už dávno ví, kam chce jít, to by jinak dvě hodiny po tom, co se s vámi rozejde, nebyla tak spokojená a v klidu s někým jiným a jinde. Odmysleme si i tyto semetriky, které chtějí jen využít dopravy na další křižovatku a další směr si samozřejmě vybírají sami již za účasti někoho dalšího, stejně hloupého, jako jste byly před půl rokem vy. To nechme taky stranou. To je celkem vzato jejich volba a vypovídá o nich. Nikdy nechtěli skutečně být s někým. Vždy chtěli být jen sami se sebou. Jo myslím, že se tomu říká být sám sebou. Právě proto, že je to stupidita, jelikož to už od doby svého zrodu jste. Vy všichni.

Prostě se soustřeďme :). Jsme na křižovatce. Otázka je kam. Jít. No a muž jako jeden z dvojce zvážní, a protože mu záleží na tom, co jeho partner/rka chce, tak se zeptá. Zeptá se konkrétně, co si představuje, jaké má úmysly a je ochoten svou cestu třebas i podřídit partnerovým návrhům. Tak tam chvíli čekají. Nic se neděje. Stále čekají. A stále se nic neděje. Po chvíli mlčení, řekne žena neuvěřitelně ironickým tónem: "nóooo?". Muž mlčí, jelikož se jí zeptal na její názor a chce jí dát prostor. No a v tuto chvíli jste se pánové stali trotlem, který neví, jak dál. Gratuluji. Tedy trotlem pro ni.

Ve většině ženských mozků v té chvíli proběhne již zmiňovaný střet mnoha informací a pak se objeví jen vztek s jasnou větou: "co to po mně kurva vlastně chce"? Většina žen sáhne do mozku, do svého nejmilejšího orgánu, protože kdyby se rozhodovali tyto dámy srdcem, tak už by byly dávno za křižovatkou, a v něm si uvaří neuvěřitelný smyšlenkový guláš ze všech předchozích zkušeností z chlapy. Mimochodem, opravdu legrační je, že jsou v úplné jiné situaci než kdykoliv před tím, kdy byly, ale stejně se rozhodují na základě získaných životních zkušeností, které jim před tím byly jaksi k prdu, když to dopadlo z jejich pohledu, vždycky blbě. Jinak by totiž zůstali s tím posledním trotlem a nebyly by tady a teď v této situaci znovu. Výsledek? Ani jeden muž jejich života, otcem počínaje jim nikdy nedal možnost postavit se mu na roveň, tak proč by s tím zrovna tenhle teď asi začínal? Jakoby slyšeli zpívat svou matku, většinou také zarputilou obhájkyni ženských práv proti mužskému despotismu. No a hymna zkušeností valících se z mozku udělá to, co udělá. Spustí nedůvěřivost, zlost, vztek na ztracený čas biologických hodin a jedno s druhým vám to nahází na hlavu. A jde si.

Vy jste nyní sami, protože po tomto se milá rychle adaptuje na další cestu a najde si rychle dalšího budulínka, dej mi hrášku, povozím tě na ocasku a jede se dál. Vy si jen uvědomujete, že jste dal oné bytosti zvláštní dar. Prostou možnost sdílet v tu chvíli vše spolu. Komunikovat, tvořit, i hádat se, ale jemně a pro něco. Jedna z mála možností vašeho života, která by mu dala směr, po kterém jste vy všichni vždy toužili. Skutečně toužili?

No a vy pánové. Máte možnost dělat ze sebe blbce a vždy určit směr, který však bude jen náhodným tápáním v realitě. Uděláte-li to však s dostatečnou mužností a přesvědčivostí (tzv. machismus), pak za vámi, i když ji vlastně budete celý život lhát, půjde jako ovečka a bude chroupat trávu a dělat beéé. Ono ji sice časem dojde, že jste blbec a že vůbec nevíte, kam a za čím směřujete, ale to už bývá pozdě. A nebo ze sebe nebudete dělat blbce. Pak, ale na křižovatkách budete většinou sami. Většina žen - dívek si totiž romanticky najde rytíře, co je zachrání = určí jim směr a ony se raději budou celý život potlačovat, aby pak mohli dcerám nenápadně po straně vyprávět, jak to je ve skutečnosti s těmi muži tsts...

Žen ♥ žen, takových, které by si v tu chvíli uvědomili, že stojí na křižovatce proto, že jim jejich partner dal svou důvěru a veškerý svůj respekt vůči jejich osobě, těch mnoho není. Velikost muže spočívá v tom, říct nevím, když nevím a zbytečně si nevymýšlet. Mluvit a žít pravdu, což je nakonec ten správný směr chůze k Bohu. A velikost ženy spočívá v tom, to pochopit, přijmout a říct v té nejtěžší chvíli mužova života: "víš, vlastně není důležité, kam jdeme; důležitější je, že tam jdeme spolu". Protože i smrt je jen další křižovatka, kterou musíme projít. Ale jít k ní spolu, tomu už se dá říkat láska.A žijete-li jí někdo, pak vám Bůh oběma žehnej.

MZZ