ENNEAGRAM č. 6 - DEVIL'S ADVOCATE

Všechny lidské bytosti potřebují podporu a pocit bezpečí. Někdy si ani neuvědomujeme, kolik cizích a neznámých lidí se podílí na našem přežití. Ne nemyslím naši rodinu a známe. Myslím na ty lidi, kteří vypěstovali jídlo, které jste měli dneska k večeři; ti neznámí lidé, kteří vyrobili vaše oblečení; lidé, co pracují ve společnosti, kteří vám dodávají plyn a elektřinu. Nikdo z nás se nikdy neocitl zcela bez pomoci. Krom vlastní blbosti či lenosti. Naše osobnost, naše ego, které je často založeno, jen na obranných mechanismech, tohle nikdy nepochopí. Schopnost uvědomovat si podporu, kterou nám svět každodenně přináší, stejně jako schopnost na ni inteligentně reagovat, můžeme dosahovat jen skrze naši přítomnost. V setrvání ve své přirozenosti. 

Šestky mylně spoléhají na ustrašenou a stále pochybující mysl svého ega, aby neustále zjišťovaly, kde tedy najdou tu spolehlivou oporu a radu. Ironií je, že čím více všechno zpochybňují a plánují, tím méně jsi jsou jisté výsledkem. Namísto toho, aby získali jistotu, kterou tolik hledají, se natolik identifikují se svými myšlenkami, že se cítí malé a bezmocné. 


Jenom, když se podívají skrze své myšlenkové pochody plné strachu, mohou na druhé straně zahlédnout sami sebe. A to bývá jejich největší náraz v životě. Uvědomí si, že tu největší jistotu měli vždy na dosah ruky. Postavit se svému strachu z toho, že zůstaneme bez opory a nebudeme vědět kudy kam, není snadné. Je to jako když zakopnete a otevře se před vámi široký otevřený prostor a vy padáte, a stále nemůžete dopadnout. Jedině když se odevzdáte letu, najednou dopadnete. Prostor se najednou změní. Stejně jako pocity, co to doprovází. Uvědomíte si, že právě tento vnitřní prostor, je ta podpora, kterou jsme tolik hledali. Je volný, nekonečný, trpělivý, moudrý a otevřený. A najednou najdeme pocit sebejistoty v míře, o jaké se nám ani nezdálo. A najednou se u nás samých projeví všechny ty vlastnosti, které jsme hledali jinde a v jiných. 

Někde uvnitř sebe sama víme, že svět i vesmír kolem je laskavý a že je nám oporou. Víme, že jsme ukotveni právě v tom neviditelném bytí, které se však může objevit, když objevíme svůj vnitřní prostor. Když vnímáme, že náš makrokosmos je stejně intenzivní a nekonečný jako mikrokosmos. Lidé si tento stav spojují s meditací, kontemplací, stavem klidu, kdy je jim nablízku Bůh, jak se říkává. Vnitřní klid v přítomnosti naší pozornosti spočívající v nás, projevující se v každém okamžiku, to je Bůh. To je ta neotřesitelná víra, kterou vládnou jen nemnozí. 

To je i skutečný význam víry. Není to přesvědčení, ale skutečné vědomí sebe sama, vycházející ze zkušenosti. Víra bez zkušeností ze života, to je přesvědčení. Víra v sebe vycházející ze zkušeností, nám dává směr. Spolehlivý směr. Velkou část života jdeme za vírou, jakožto za snahou, najít ty jistoty, o nichž se mylně domníváme, že jsme je ztratily. A proto se tak často stáváme ďáblovými advokáty. Ukotvit se v životě způsobem, který je neměnný a nezvratitelný. To nám trvá někdy mnoho let. Než nám dojde, že naše vlastní existence je tím správným životem, protože pokud už životem jednou je, už nemůže životem nebýt.

Patříme mezi ostatní. I přes to, jak rozdílní jsme. Odvaha žít život je vnitřní ukotvenost a spojení se všemi živými bytostmi. A tvořit v životě životem klid, to chce tu největší odvahu. To chce kuráž. Odvahu srdce.

------------------------------------------------- ENNEA TYP č. 6 - LOAJÁLNÍ SKEPTIK 

PRIMÁRNÍ STRACH: Že nebudu mít žádnou podporu nebo vedení, z neschopnosti sám přežít.
PRIMÁRNÍ TOUHA: Získat jistotu a podporu.
SDĚLENÍ SUPEREGA: “Jsi dobrý nebo v pořádku, když děláš to, co se od tebe očekává”.
více zde:

ENNEAGRAM - TYP 6 - https://www.facebook.com/pg/imagemaker.cz/photos/?tab=album&album_id=816149401832628
a zde ENNEAGRAM - BODY STRESU & MOŽNOSTI ROZVOJE: ENNEAGRAM - https://www.facebook.com/pg/imagemaker.cz/photos/?tab=album&album_id=815273035253598

ENNEAGRAM č. 4 - SPAROWW IN HAND

Když dospíváme, můžeme se vzdát představy, že jsme z podstaty horší nežli ostatní a že nám schází něco (to něco!!!), co všichni ostatní určitě mají. česky se tomu říká závist. Také si uvědomíme, že nic není špatně ani dobře, a že jsme stejně dobří i zlí, jako všichni ostatní. A když s ostatními není nic špatně, pak je ani nikdo jiný (my), nemusíme zachraňovat.¨

Staráme se o svůj život a vybudujeme si jej úplně sami. A v tu chvíli zjistíme, že naše pravé já je nejlépe vidět, když neděláme nic proto, abychom si jej bůhví jakou “kašpařinou” udržely. Jinak řečeno, nemusíme se nijak snažit, abychom “byly sami sebou”.

Není třeba pocitu odlišností. nebo toho, jak tajemný a zvláštní jsme, protože pochopíme, že nás vesmír vytvořil právě teď. Napoprvé a jednou. Jsme součástí světa kolem, nejsme izolovaní či osamocení. Možná že ve chvílích tohoto sebeuvědomění ucítíte a to možná vůbec poprvé v životě vděčnost za všechnu bolest a utrpení, které jste si v minulosti prožily. To protože právě tyto události z vás vytvořily to, čím nyní jste. To, “kým jste”, to možná bude ještě chvíli záhada. A možná ještě větší nežli dříve. 

Jakmile se jednou zbavíme primárního strachu, stanou se z každého z nás umělecká díla sama o sobě. A už nebudete potřebovat umění k tomu, aby vám nahradilo tu krásu, kterou jste před tím nevnímali v sobě. Přestáváme se bát té cizí reality a svých emotivních reakcí na ní a dokážeme se do ní čím dál tím více zapojovat a tak nás realita inspiruje a dělá nám radost.

Naše já není něco, co je přesně dané. je to něco, co se s každým nádechem rodí a obnovuje. Skutečná přirozenost se ustavičně nově projevuje a mění se v něco úžasného a nečekaného. Jako kaleidoskop. Váš kaleidoskop pak není jen jeden snímek, zarámovaný a přibitý na zeď. A tak se zkušenost a proud života stávají tím nejkrásnějšíma nejbohatším proudem, do kterého se vrhnete s chutí si pořádně zaplavat. 

A ta důvěrná zkušenost s tímto proudem je to, co nám otevírá hlubší kontakt s druhými a my přestáváme být povrchními konzumenty mentorující vzhled toho či onoho předmětu či subjektu podle toho, co je dobře nebo špatně. To “věčné v nás” prožívá svět díky tomuto spojení s námi. Jen si z něj nesmíme udělat Boha. Protože základním znakem duše je naše ovlivnitelnost. Schopnost nechat se dojmout. Otevřít se, být přítomen. V jádru přítomnosti světa se odehrává prvek tvoření. Večné teď. A pokaždé když necháváme život, aby nás opravdu zasáhl, hluboce nás to změní. A když jsme otevření a přítomni, naše srdce ovlivňují a mění zážitky. A není snad clem toho všeho sebevyjádření zasáhnout a změnit lidské srdce?

------------------------------------------------- ENNEA TYP č. 4 - ROMANTIK 

PRIMÁRNÍ STRACH: Že nebudu mít žádnou identitu, žádný osobní význam. 
PRIMÁRNÍ TOUHA: Najít sebe sama a svůj význam, vytvořit si identitu prostřednictvím své vnitřní zkušenosti. 
SDĚLENÍ SUPEREGA: “Jste dobří nebo v pořádku, když jste sami sebou.”

a zde ENNEAGRAM - BODY STRESU & MOŽNOSTI ROZVOJE: ENNEAGRAM - https://www.facebook.com/pg/imagemaker.cz/photos/?tab=album&album_id=815273035253598

ENNEAGRAM č. 3 - ALWAYS FOR VICTORY

Přestat věřit tomu, že si nás ostatní lidé cení, je jedna z nejtěžších věcí na světě. Ono totiž cení, ale jen do té míry, do které si bez povýšenosti a pýchy ceníme mi sami sebe. Jen potom se dá zaměřit se na vlastní nitro a stát se tím, co je dnes tak žádané. Autentickým člověkem. Pro mnoho lidí je to skoro nemožná cesta. Proč? Inu, je jednoduchá a přímá. Jde o to dojít přes svoje vlastní prázdno ke křivdě a hanbě, která se pod tímto tichem skrývá. Až tehdy, když tohle utrpení v sobě uvidí, a přistoupí k němu trpělivě a soucitně, vyléčí ho aniž by si v podstatě všimli, kdy a nebo jak přesně se tahle událost vlastně stala.

A v této chvíli si začnete sami u sebe i u jiných uvědomovat to, jak skutečně odlišní každý jeden z nás jsme. A toto poznání, které nás osvobozuje od toho chovat se podle toho, jak to očekávají ti ostatní je tím, co nám přináší lehkost a svobodu. Ovšem jen tehdy, budeme-li následovat to po čem touží v hloubce naší hrudi naše srdce.

Sundat si masky, a objevit pocit prázdnoty, v kterém se sice houpu na člunu na vlnách obrovského oceánu, ale nedotýkám se ho, jen si to představuji; to je velká odvaha našeho života. Díky této iluzi, přežije většinu života, většina z nás v naprosté iluzi. Touto iluzí držíme naše vnitřní já dlouho pryč, od dotyku vnějšího světa. A pak najednou maska padá a vše, co se zdálo nemožné, je prostě tady. A jakmile jednou zmizí vaše maska, už si ji vaše skutečné já nikdy nedokáže nasadit stejně přesvědčivě zpátky. Nehledejte viníka, jako mnozí, dívejte se chvíli do zrcadla prázdnoty na sebe sama. 

Jistě po chvíli dýmu, kdy začnete rozeznávat své vlastní obrysy se vám pravda mnohé z nich nemusí líbit. Ale jsou skutečné a jsou tam. Váš strach z prázdnoty a vlastní bezvýznamnosti je ten tam. A když zariskujete ztrátu potvrzení vlastní důležitostí od druhých (“... hele, kolik mi dneska u obrázku na zdi, přibylo na fcb lajků ...”) a půjdete za vlastním srdcem, mohou z vás být i velmi vyjímeční lidé. Ne ve vlastní představě. Ve skutečnosti. Ono je rozdíl, pokud láska a radost druhých naráží na hluché vzduchoprázdno a nebo zda se dostane až k srdci. V tu chvíli, kdy se vaše těžiště posune zvenčí dovnitř, pak pocit, že vás vede vaše skutečné srdce, je pro vás tím novým a tím, co jste ještě nezažili. A když jednou zkusíte tohle ovoce z rajské zahrady vlastní důležitosti, už ho nikdy za nic jiného nevyměníte.

Jsme-li schopni spojení se svým srdcem, staneme se autentickými. Začneme se chovat přirozeně. Netoužíme už být někým nebo něčím víc. Jsme tím, čím jsme. Ehje ašer ehje (אהיה אשר אהיה ): „Jsem, který jsem“. Najednou jste pro všechny ostatní srozumitelní, upřímní a skromní lidé.

Autentičnost však neznamená upřímnost za každou cenu. Autentičnost znamená, že se ostatním ukazujte takoví, jací v dané chvíli jste. Jedině pak, jste schopní říct pravdu, která vychází rovnou od srdce. V tom spočívá výjimečnost. Ne v tom, urvat svým výkonem vítězství za každou cenu. Ale za každou cenu, umět zůstat svůj, to je největší výkon ze všech.

A pak nastupuje fáze toho, kdy svou autentičnost musíte sami nejen zachytit, ale naučit se jí také akceptovat. Svou skutečnou lidskou hodnotu máme proto, že existujeme. Nemusíme nikomu dokazovat, jak cennými součástkami vesmíru jsme a jemu samotnému už vůbec ne. On už to dávno ví. Jinak by nás sem nepřivedl.

A právě tahle myšlenka se vzpírá populárnímu pohledu na člověka jako na věc, která má svou cenu, pokud má určitý plat nebo fyzické vlastnosti nebo, když má žena dítě. Všechna tahle povrchní pojetí významu člověka jsou jen náhražkami, které si vytváří naše osobnost za to, čeho se nám v dětství nedostávalo. Nedostávalo se nám rodičovského objetí, v němž bychom pochopili svůj skutečný význam. 

A tak, když se dnes na chvíli zastavíme, abychom zvážili, zda jsme to skutečně my sami, kdo přikládáme takovou důležitost věcem, kterých si vážíme, nebo to byly naši vychovatelé, kteří nám je dali do podprogramu “buď dobrý” a “vyhrávej”; tak můžeme pochopit, že sice můžeme být stále dobrým hercem, ale že i dobré divadlo má své meze. Možná, že nám to být na stupních vítězů nebo potlesk zvyšuje sebevědomí? Někomu jinému se ta samá kariéra může zdát triviální či dokonce zbytečná. Jejich sebevědomí bude třeba zaviset na množství peněz, které mají v bance. Nejenom, že se vnímání vlastní sebehodnoty liší člověk od člověka, ale mění se především v průběhu času. Ale pojítkem toho všeho, bez rozdílu všech tzv. hodnot, jsme MY.

Většina z nás si celý život svou hodnotu promítá do zaměstnání, do člověka, kterého milujeme, věci, nebo činnosti. A proto se snažíme ty posty, partnery, věci vlastnit. Ale to víme, že nikdy úplně nefunguje. Nejsme bezcenní. A ani všechna ponížení, bolesti či utrpení, kterých jsme byly svědky či přímou součástí nemohou snížit hodnotu, kterou již máme. Mohou člověka jen změnit. Dát mu možnost dalšího rozvoje, přijetí a pochopení. A tak, když vnímám svou hodnotu přímo, stejně jako když si položíme ruku na srdce a uvědomíme si v jeho tlukotu -”já jsem tady”, osvobodíme se od neúnavné honby ega za sebevědomím získaným skrze úspěch. A až potom, nás ani prostor a ani čas nebudou děsit, protože nás neobklopí, ale my vyplníme je. S láskou a obdivem. 

------------------------------------------------- ENNEA TYP č. 3 - VÍTĚZ 

PRIMÁRNÍ STRACH: Z bezvýznamnosti, že bez úspěchu za nic nestojí. 
PRIMÁRNÍ TOUHA: Připadat si důležitě, uznávaně a atraktivně. 
SDĚLENÍ SUPEREGA: “Jsi výborný nebo uznávaný, pokud jsi úspěšný a lidé si tě váží.”
a zde ENNEAGRAM - BODY STRESU & MOŽNOSTI ROZVOJE: ENNEAGRAM - https://www.facebook.com/pg/imagemaker.cz/photos/?tab=album&album_id=815273035253598

Domácí práce

Domácí práce jsou vlastně partnerským úkolem. Zadání je vytvořit společné vědomí férového dělení prací a týmové spolupráce. Ovšem praxe ...

Martina měla všeho akorát tak dost. Prosila Honzu více než půl roku, aby nenechával špinavé prádlo na podlaze v ložnici, ale, aby jej “uklidil” do koše. No po celou dobu od sňatku na to tento romanticky zamilovaný muž zapomíná. Stejně jako zapomíná, že o víkendu vysaje koberce a večer pomůže umývat nádobí. Oba pracují na plný úvazek, ale Martina je doma dříve. A tak i nezbývá než uklízet a uklízet. Po Honzovi. Takže přes půl hodiny se zbytečně moří s vysavačem, pak odškrabává ze zaschlého nádobí zbytky. A nejenom to. Vysledkem začala být tz. “tichá” domácnost. Nejprve ironické poznámky, pak ticho, a pak i bez večeře. On se brání tím, že tvrdí, že je problém v ní a že ho Martina nesnesitelně sekýruje. “Když, mě jednou necháš na pokoji, třeba bych i něco udělal...”, a tak to jelo až do toho osudného dne.

Honzu totiž ani náhodou nenapadlo, jaké škody si na své pověsti muže, toho co drží slovo působí a jaký to může mít dopad na jejich “vztah”. Až jednou přijde domů a slyší z ložnice silné rány. Když tam vběhne, uvidí svou ženu, jak klečí na podlaze a ještě v kostýmku z práce a vztekle k ní hřebíky přitlouká jeho špinavé trenýrky. “Ležely tady 3 dny”, zařvala vzteky tak, že se hnula omítka. “Tak sem ti z nich udělala dekoraci.”

Asi chápete, že po tom následoval už jen rozvod. Takže nikomu nedoporučuji řešit domácí práce a komunikaci o nich, s pomocí kladiva. Prostě muži si často vůbec neuvědomují, nakolik je důležité pro ženy udržovat domácnost v pořádku. Jistě existují i výjimky z genderu, no věc se má obecně tak, že ženy mají sklon k tomu být pečlivé až uzkostlivé a muži jsou povětšinou lajdáci. A pokud manžel (partner) nevykonává svůj dohodnutý díl domácích prací, vyvolá u své ženy (partnerky) často pocit, že si ji neváží a nepodporuje ji. To vyvolává v konečném důsledku již zmíněnou tichou domácnost, pak zášť a celkovým výsledkem je nespokojený vztah. 
Dejme teď i trochu stranou to, že ženy jsou naivní, pokud si myslí, že ten galantní romantik, co z nich strhnul blůzičku v lese, ale vyhnul se přitom mravenečkovi, aby jej nezašlápnul, když ji skládal do mechu, bude to samé dělat i s ponožkami v obýváku. Vlastně on to udělá. Vyhne se jim.

Muži, s kterými jsem měl možnost si o tom popovídat, vlastně nerozumí tomu, proč ženám na úklidu tolik záleží. Nejsou ani nijak cíleně špindírové a ani hrubci. Většinou vyrůstali v rodině, kde otec nedělal doma nic, přestože jejich matka také pracovala. Většina z nich odsouhlasí, že ta tzv. “druhá směna” pro ženy je nefér, ale tím to taky končí. Staré zvyky nepředěláš. V jistém slova smyslu jsou pro muže totiž domácí práce především úkoly pro ženu. A když ji ON pomůže, čeká tudíž velkou pochvalu, načež si toho, co udělal, žena v záchvatu vlastního pracovního výkonu povětšinou ani nevšimne a namísto pochvaly mu nadělí další úkol. Takže se skoro vždy po prvotním nadšení stáhne do defenzivy a je stále méně a méně ochotný cokoliv dělat. 

Je to pořád to samé. My muži ať uděláme cokoliv, máme pocit, že jsme dobili Mars. Tedy svůj podíl na tom, co se doma děje, dost značně přeceňujeme. Co s tím? No je asi naivní chtít po ženách, aby si šli prohlédnout partnerova otce, jak pomáhá doma, protože to bychom mohli skutečně vymřít hned v následující generaci. Nebo aby trvali na svém a s muži o tom, co se děje komunikovali slovy a ne hozeným hadrem.

Řešení máme všichni před sebou. Muž na sebe musí vzít větší podíl domácích povinností. Muži se odpovědnosti za domácí práce vyhýbají i proto, že se tam, kde jsou prostě necítí doma. Nemají žádnou motivaci. Když se na to podíváme realisticky, je možné trochu prohrábnout popel domácího krbu následující větou: “... pánové, pro ženy je ochota muže k domácím pracem, mimořádně erotická.” Páry, kde na sebe manžel vezme svůj podíl domácích prací, totiž vykazují nadprůměrnou spokojenost v sexuálním životě nežli páry, kde se žena domnívá, že její muž nedělá dost. Výhody spravedlivého dělení se neprojevují jen v ložnicích. Ženy zde mívají při hádce výrazně nižší tep, což znamená, že většina konfliktů proběhne rychle a vklidu a nenastupuje ani ironie, ani zaplavení emocemi a následný rozvod.

POZOR!!! Netvrdím zde, že muž jemuž není lhostejný osud jeho domácího stolu a lože musí vykonávat přesně 50% domácích prací!!! Podstatné není subjektivně vnímané číslo, ale spokojenost vaší partnerky s tím, co uděláte pánové. Takže někdy to je jedna ku jedné. V jiném páru si muž třeba vezme na starost jen část prací, např. úklid koupelny, který ona bytostně nesnáší a nebo se oba dva domluví a na úklid si najmou úklidovou službu.

Proto, aby to fungovalo je dobré si udělat přehled. Na papíře. A promluvit si nad ním spolu. Protože pokud si sepíšeme, co je třeba a kdo co dělá, ukáže to na případné posuny či přeloýky, ale hlavně si z něj oba dva uvědomíme, co je třeba. Tím si taky uvědomíme, jak kdo z nás dvou vnímá aktuální stav a taky, jak by si to představoval. Přežitek? Aha, a zkusili jste to? Do zajištění chodu domácnosti nepatří jen domácí práce. Patří sem přeci i takové drobnosti jako je správa rodinných financí a péče o děti.


Možná, že zjistíte, že v seznamu domácích prací vznikají určité zákonitosti. Muži se často domnívají, že jim patří to, co se týká hrubé síly (posekat trávník, umýt auto) - a jsou to tz. nárazovky a k ženám se hodí lépe takové ty abstraktnosti, jako je plánování financí, žehlení prádla atp. Takové ty nezaživné, ale každodenní práce, vinou čehož je ona otrávená a unavená. A zkuste sex s muchomůrkou zelenou.


Takže máte představu o tom, jaké úkoly se musí dělat pravidelně i nepravidelně a do čí sféry spadají. Pokud chcete cokoliv posunout, pomáhá diskuze, ovšem nikoliv ta s kladivem. Kladivo není argument. Není totiž důležité, kolik práce zajišťuje muž objektivně, avšak nakolik tento podíl považuje za spravedlivý jeho žena. Naprosto zásadní je ovšem, aby muž prováděl domácí práce “sám od sebe” a nemusel být nijak popichován a poštuchován k jejich provedení

Ruku na srdce. Když dorazí váš partner či partnerka domů k smrti unavená, nebylo by hezké převzít iniciativu a umýt dneska nádobí, i když podle plánu se nádobím má dneska zabývat ten druhý? Lásku ukazujeme druhému i tím, že si umíme všímat. Že umíme dát najevo svou úctu a respekt. Jestliže zrovna muž pomůže ženě po celodenním maratonu např. tímhle, pak už nemusí nikdy chystat na zlepšení nálady video “pro dospělé”. Jsou to malé drobnosti, co tvoří naši lásku. Tvoříme-li ji srdcem, pak si toho, co druhý potřebuje všímáme sami ze sebe. Protože o něj máme skutečný zájem. A to je základ jakékoliv spolupráce.

ENNEAGRAM č. 1 - HATE YOUR WAR

Bože dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu; odvahu, abych měnil věci, které změnit mohu a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit

Umět ztišit svou vnitřní válku. To se lehko řekne, že? Jenomže přijmout všechny své části takové jaké jsou? Všechno, co máme, je tu z nějakého důvodů. A většinou se nám to nelíbí. Sexualita, co s ní máme pořád nějaké problémy; touhy, co nás vedou k iracionálním činům, instinkty a schopnosti vnímat netušené věci. No takže máme dvě možnosti. Buď si můžeme stěžovat u výrobce a počkat na nový model a nebo se naučit vycházet sami se sebou. 

Když pozorujeme věci, co se liší, vidíme, že jsou rozdílné. Ale svědek a soudce nejsou u vrchního soudu to samé. Chce a vede nás k tomu, abychom byly svědky, jenže my se raději raději stáváme jeho soudci. A v životě není nic stálé. I když o to tolik stojíme. Jenže to nás potom odvádí od skutečnosti. od toho, jak to vše je. My raději vidíme věci tak, jak by měli být. 

Jistě existuje lepší a horší, existuje správně a špatně a vždycky si můžeme líp vybrat. To děláme normálně. Moudrost života nás učí dívat se na život jako na možnosti, které jsme si vybrali, na situace v kterých se nacházíme právě teď a zvažuje, co je nyní to nejlepší udělat.

Moudrost vždy vidí to, co je potřeba, co je nejlepší. Protože když vnímáme tady a teď nemáme mysl zanesenou množstvím hodnot, názorů a předsudků. A i když jsme si poctivě vyrobili sami cestu do svého vlastního pekla, kde nyní jsme, moudrost nám často může ukázat cestu ven. Když totiž nejsem umanutě posednut tím “správným jednáním”, pak si mohu vytvořit i skutečně lidský charakter. A to je vlastně moudrost uplatněná v životě. Vytvoření vlastního klidu a rovnováhy. 

K tomu potřebujeme smíření. A pokud chceme jakkoliv sloužit dobru, pak musíme pracovat s tím, co máme. Znamená to přijmout jiné lidi takové jací jsou. Dovolit jim jejich nedokonalost. Jakmile to dovolíme lidem kolem sebe, dovolíme to i sobě. Dovolit všem, aby si na pravdu přišli sami, svým tempem a svým způsobem. Smíření se se stavem tak, jak je nijak nesnižuje schopnost rozlišovat nebo se rozhodovat srdcem pro rozumné činy. Umíme najednou chápat. 

Hluboko v sobě máme vypálený cejch dokonalosti. Touhy po dokonalosti. Po integritě. Když se ve stavu integrity všechny vlastnosti spojí a vytvoří něco víc než jen celek spojený z částí. V okamžiku hlubokého klidu a pochopení, který vychází z nás najednou vnímáme, že víme, přesně víme co je v každé situaci a v každé chvíli života třeba. Víme kolik energie potřebujeme na mytí nádobí, cestu do práce nebo když někomu chceme předat svou myšlenku. A životem se najednou pohybujeme s určitou lehkostí. A přitom toho zvládneme daleko více než kdybychom byly v napětí. To je to, co dalece přesahuje hranice našeho ega. A tímto způsobem k sobě vpustíme víc než jen rozum. Ten se totiž najednou stává skutečnou lidskou inteligencí. A my nástroji, které jsou připraveny k použití.

------------------------------------------------- ENNEA TYP č. 1 - PERFEKCIONISTA

PRIMÁRNÍ STRACH: Z toho, že bude “špatný”, nedokonalý, zlý, nemorální.
PRIMÁRNÍ TOUHA: Být dobrý, slušný, vyrovnaný, čestný.
SDĚLENÍ SUPEREGA: “Jsi dobrý nebo v pohodě, když děláš to, co je správné.”

více zde: ENNEAGRAM - TYP 1 - https://www.facebook.com/media/set/?set=a.815712691876299.1073741857.107038089410433&type=1&l=e36641798a

a zde ENNEAGRAM - BODY STRESU & MOŽNOSTI ROZVOJE: ENNEAGRAM - https://www.facebook.com/pg/imagemaker.cz/photos/?tab=album&album_id=815273035253598

Když tají ledy


chodíme po světě oblečení nazí
a dáváme mezi sebe slovy trní
hledáme lásku až z toho mrazí
pohladit, dotknout se až vrní

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

chci mít všechno hned i lásku
zaklínám svět dorty i televizí
ale obětovat jedinou vrásku?
hlad po všem, ten nevymizí

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

modlit se tvá vůle se pane staň
pomáhá jenom na chvilenku
natáhnout musíš srdce i dlaň
a dostaneš život za milenku

po tvářích táhnou beránky snů
chcem milovat se tady a teď
srdce řekne jen jednou, stůj
a víno a chléb je odpověď

ENNEAGRAM č. 8 - LISTEN TO YOUR HEART

Pokud chcete sami akceptovat, jak velké máte srdce, musíte nejprve sebrat sílu, ho odhalit. To však vyžaduje věřit i něčemu jinému za hranicemi svého vlastního rozumu a síly. Ale to se musíte vzdát svých základních obranných mechanismů a zůstat zcela odhaleni. A jak se naučíme pečovat a přijímat svou zranitelnost, tak se nám bude zlepšovat nejen zdraví, ale i kvalita života. 

Když ukážete namísto klacku holé ruce, otevřené a beze zbraně, vrátí vás to ihned do přítomnosti bez toho, že byste musely mít věci pořád pod kontrolou. A když takhle půjdete den za dnem, dojdete až ke svému primárnímu strachu, kterým je obava, že nás bude někdo řídit nebo kontrolovat. A jak se budeme brodit hlouběji a hlouběji svým strachem, budeme paradoxně odpouštět staré křivdy a obavy. 

A v tu chvíli se z člověka, kterého se někteří bojí, stává opravdu silák. Rozpadem bojových struktur se mu otevře přístup k síle, které se dá nazvat snad jen “esenciální”. Stát se hrdinou je potom snadné. Stačí se vzdát obavy ze svého přežití, když víte, že je z vás prostředek k dosažení vyššího cíle. Život může skončit, ale vize žijí dál. Žijí díky inspiraci těchto srdcí, které se stala šlechetnými navzdory sama sobě.

Je to vlastně to nejzákladnější bytí. Jen pouhá radost z toho, že jsme naživu. Nic víc. Výjimečný pocit naplnění ničím. Nejzákladnější instinkt. A bez kontaktu s tímto pramenem našich přirozených instinktů, jsme odříznuti od základní pohonné látky k tomu stát se člověkem. 

Prodrat se falešnými lichotkami osobnosti a odhalit ryzí zosobnění pravdy, se tomu taky někdy říká. Uvědomit si, že ztrátou nevinnosti jsme kdysi maskovali to, že jsme si myslely, že budeme silní. Nikdy jsme nebyli více vzdáleni od pravdy. Ztratit nevinnost přirozeného řádu znamená ztratit zcela svou přirozenost. Když kočka honí myš je pořád kočka, nedělá ze sebe psa. To jenom my, lidé, jsme se ze všech tvorů na planetě Zemi, nejvíce odtrhli od přirozenosti.

A tak když přestáváme být “umíněnými” lidmi, což někteří dokonce považují za přednost, objevujeme najednou i jiný princip vedení. Namísto toho, prosadit se díky moci svého ega brutální silou, jde najednou vstříc svému osudu s prázdnýma rukama a čistým srdcem. Jde inspirovat. Protože pochopili, že jsou součástí skutečnosti. Nevymaňují se prázdným image, které nic neříká. Nebojují se světem, ani svým vzhledem, ani svými poznámkami, ale objevují, že ta stálost, oddanost a nezávislost, po kterých po staletí toužili, už jsou tady. 

Protože jsou součástí pravé přirozenosti každé lidské bytosti. A když tohle prožijete srdcem, uvolníte se bez námahy k tomu pochopit, i ta největší tajemství života. 

------------------------------------------------- ENNEA TYP č. 8 - BOJOVNÍK

PRIMÁRNÍ STRACH: Že ho ostatní zraní nebo že s ním budou manipulovat, z útoku.

PRIMÁRNÍ TOUHA:
Ochránit se, dát svému životu vlastní směr.

SDĚLENÍ SUPEREGA: “Jsi v pohodě nebo v pořádku, když jsi silný a máš situaci pod kontrolou.” 

a zde ENNEAGRAM - BODY STRESU & MOŽNOSTI ROZVOJE: ENNEAGRAM - https://www.facebook.com/pg/imagemaker.cz/photos/?tab=album&album_id=815273035253598