IMAGEMAKER

Time-management je metoda, jak zorganizovat svůj čas a splnit všechny úkoly. Ale pokud ho nebudete používat správně, může vám spíše uškodit než pomoci. Dozvíte se tu, jaké pasti jsou v time-managementu nastraženy a jak se dají překonat. Na nic není dost času. Jakákoliv mezera v kalendáři se stává prostorem pro to okamžitě vymýtit ze života neproduktivitu. Paradoxem toho je, že si tak vytváříme daleko větší množství pracovních úkolů, tím pádem cítíme ještě větší tlak na jejich splnění a tím pádem i daleko větší stres. Když v době pandemie Covidu-19 mohla většina lidí pracovat z domova, byly statistiky spokojenosti s tímto rozhodnutím plné nadšených ohlasů. Dlouhé dojíždění do práce nás okrádalo o spousty času. Přibližně polovina dotazovaných uváděla, že jsou díky práci doma i podstatně produktivnější. Což vyvrátila data softwarové firmy Atlassian, která ukázala, že se mnohým lidem pracovní den protáhl o celých 30 minut. Což by se „produktivnějším“ stávat nemělo, že? V létě se to dá...

Každý den se nám dostává stále více informací svědčících o rozpadu etických norem společnosti, o brutálních napadeních z šílených, často nepřátelských pohnutek. Tyto zprávy jsou však jen odrazem narůstajícího pocitu, že my, ale i ostatní lidé ztrácíme kontrolu nad vlastními city. Nikdo není té proměnlivé záplavy citů a následné lítosti ze svého jednání nijak ušetřen. Tato znepokojivá skutečnost se určitým způsobem dotýká životů nás všech. V posledních dvaceti letech jsme zažili neutuchající příliv informací, které hovoří o šířící se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a v životě společnosti. Přihlížíme vzdouvajícím se vlnám hněvu a zoufalství, ať už v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných s televizí namísto přítomnosti jiné lidské bytosti, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených či zneužívaných, anebo v podobě rychle se šířícího násilí ve školách, ale i rodinách. Za abstraktními čísly vypovídajícími o nárůstu depresí po celém svě...