IMAGEMAKER

👫  Fotografie týmu prozradí hierarchii dřív než organigram. Jak ji číst poctivě, tedy s vědomím, že každý znak může znamenat opak, a co s ní udělat před dalším focením. 📷 Vezměte fotografii týmu z posledního úspěšného projektu a podívejte se na ni jako na plán místnosti. Fotograf řekl „ještě kousek k sobě“, všichni se pohnuli a výsledek zůstal navždy. Každý z těch pohybů byl malé rozhodnutí o tom, kdo se posune a kdo ustoupí. Obraz pak žije déle než porada, na které se rozdělovaly zásluhy. Jak číst záběr 🔍 Začněte první řadou. Kdo v ní stojí, má obvykle formální pozici nebo odvedl práci, kterou je třeba ukázat, a obě možnosti stojí za ověření. Pak přejděte do středu, který přitahuje pohled, a zjistěte, zda se tam dotyčný postavil sám, nebo ho tam postrčila cizí ruka. Umístění z vlastní vůle a umístění od někoho vypovídají o odlišných věcech. Potom se podívejte na okraje. Člověk, který stojí napůl mimo záběr a „se tam jen vešel“, často odvedl práci, kterou nelze ukázat jedním poh...

Oblek nemění jen to, jak vás vidí ostatní. Podle výzkumů shrnutých v Scientific American ovlivňuje testosteron, výsledky vyjednávání i míru nepoctivosti. Co se ve vás odehraje, než řeknete první slovo? 👓 Sedím u stolu a přede mnou leží sluneční brýle. Nic zvláštního, dokud se nedozvíte detail ze studie, kterou cituje Scientific American: ženám, které dostaly stejné brýle, ale bylo jim řečeno, že jde o napodobeninu, se v laboratorním experimentu zvedla míra podvádění. Nezáleželo na tom, jestli brýle padělek skutečně byly. Stačilo tomu věřit. Neverbální komunikaci se věnuji přes třicet let, a přesto mě pořád překvapuje, jak málo si uvědomujeme, že tělo mluví o hodně hlasitěji než ústa. Tvar a barva, tedy i to, co si obléknete, řeknou druhé straně víc, než by řekla nejlépe zvolená věta, a řeknou to dřív, než tu větu stihnete vyslovit. Slova posloucháme možná trochu vědomě, ale vzhled už často čteme na automat. To je ten moment, kdy si člověk uvědomí, že oblečení není j...

Fialová v sobě spojuje teplo červené s chladem modré. Proč barvivo vyhrazené kdysi králům dnes funguje jako rychlý signál sounáležitosti mezi cizími lidmi? Další díl série Barvy trochu jinak. Barva rezervovaná pro trůn 👑 Kdysi stačilo obléct fialovou a bylo jasno, kdo je v místnosti nejdůležitější. Barvivo se získávalo z mořských plžů v tak absurdním malém množství, že jediný kus látky stál majetek, a tak si ho mohli dovolit jen ti, kdo měli přístup k národní pokladnici. Dnes koupíte fialové triko za pár korun v jakémkoli obchodě, a přesto se s ní řada lidí nikdy pořádně nesžije. Ve svém okolí jsem si všiml zajímavého paradoxu. Fialová často patří mezi barvy, které lidé buď milují na první pohled, nebo je s rozpaky odkládají zpátky na věšák. Nikdo u ní nekrčí rameny lhostejně. A právě tuhle polarizaci stojí za to prozkoumat blíž, protože skrývá víc, než by se na první pohled zdálo. Fialová na ose tepla a chladu 🎭 V systému 3AXIS popisuje jeho autor jednu z os lidského vzhledu jako os...

📸 Když si vyberu z profilových fotografií jednu, na které vypadám nejlíp, dělám přesně to, co dělá každý. Když si vyberu padesát fotografií, na kterých vypadám stejně dobře, ve stejném světle, se stejným výrazem a bez jediného špatného úhlu, přestávám prezentovat sebe a začínám provozovat malé grafické studio.  🎭 S obrazem pracuji profesně dost dlouho na to, abych věděl, kolik stojí bezchybnost. A taky vím, že se nikdy nepovede celá. Vždycky zůstane jeden detail, na který se nikdo nepřipravoval, protože ho nikdo nepovažoval za součást představení. Nabídnu sedm věcí, které se mi při čtení lidského obrazu opakovaně potvrzují. Bezchybnost je nákladná Konzistentní vizuální fasáda vyžaduje čas, výběr, opakování a hlavně neustálou kontrolu. Pokud u někoho vidím výsledek bez jediné trhliny, první informace, kterou dostávám, není o jeho kvalitách. Je o množství energie, které do toho vložil, a o tom, že mu na výsledku záleželo víc než na pohodlí. Život je nekonzistentní ze své ...

🤫 Byla to porada jako každá jiná, dokud někdo nevytáhl číslo, které nikdo nechtěl slyšet. Sledoval jsem, jak se v místnosti během tří vteřin změnilo úplně všechno, aniž kdokoli řekl jediné slovo. Ramena se zvedla. Dech se zkrátil. A já jsem stál přesně uprostřed toho pole, s plnou mocí rozhodnout, kterým směrem se to pole teď naklopí. 🎻 Ladička funguje na principu, který se dá ověřit fyzikálně, ne jen metaforicky. Rozezníte jednu, a druhá ladička ve stejné místnosti, i když se jí nikdo nedotkl, se po chvíli rozezní na stejné frekvenci sama. Nervový systém funguje podobně. Tělo v místnosti nerezonuje s tím, co říkáte. Rezonuje s tím, na jaké frekvenci máte v tu chvíli sami sebe naladěné. Nejtěžší lekce, kterou jsem si z podobných situací odnesl, nebyla o komunikaci. Byla o časování. V těch třech vteřinách mezi tím, co se stalo, a tím, co řeknu, se rozhoduje, jestli budu tou první ladičkou, na kterou se celá místnost naladí, nebo jen další, co se rozechvěje spolu se všemi ostatní...

🎨 Sledoval jsem jednou v čekárně dva lidi, kteří na sebe čekali na stejnou schůzku a evidentně mezi nimi panovalo napětí. Jeden byl oblečený v nenápadné, téměř neutrální kombinaci, druhý měl na sobě výrazný vzor s jasnou geometrií. Když přišlo na slovní výměnu názorů, ten druhý nepotřeboval zvyšovat hlas. Jeho postoj byl čitelný ještě dřív, než promluvil. To není náhoda. V systému 3AXIS pracujeme s myšlenkou, že vzor a tvar, které si člověk vybírá, prozrazují jeho aktuální styl uvažování a způsob, jakým prožívá a řeší situace, ještě dřív, než otevře ústa. 👔 Přímé, rovné vzory, pruhy, kostky, ostré geometrické linie, sdělují okolí, že jejich nositel přemýšlí spíše logicky a přímočaře, směrem k jednoznačným výsledkům. Člověk v takovém vzoru často působí jako ten, kdo už má jasno, kudy se má diskuze ubírat, a nepotřebuje ji zbytečně natahovat. Oblé tvary, křivky, vlnovky, organické motivy naopak vytvářejí prostor pro dvojznačnost. Nesignalizují nejistotu, signalizují ochotu nechat ve...