IMAGEMAKER

👲 Oblek vám dá roli šéfa, charisma ale ne. To přináší kontrast vůči prostředí, ukazují čtyři studie včetně portrétů šéfů velkých amerických firem. Takže jednoduše řečeno, kdo zaujme, ještě nemusí vyhrát. 🪑 Představte si poradu v softwarové firmě. U stolu sedí osm lidí v mikinách a tričkách. Devátý přijde v tmavém saku a bílé košili. Nikdo nic neřekne, ale všichni se na něj podívají dvakrát. Za týden si z té porady pamatujete hlavně jeho. Teď stejnou scénu otočte. Banka, zasedačka, devět obleků a kravat. Desátý člověk přijde v jemném svetru a bez kravaty. Pohledy se stočí úplně stejně. O dojmu tedy nerozhoduje samotné oblečení. Rozhoduje, čím se liší od ostatních v místnosti. Sako dělá roli, ne kouzlo 👔 Tým kolem psychologa Thomase Marana z Univerzity v Innsbrucku a kolegů z Univerzity v Lichtenštejnsku to zkoumal ve čtyřech studiích pro odborný časopis Journal of Business Research. V první ukázali 78 zaměstnancům fotku stejného muže ve třech verzích. Jednou v tričku, džínách a teni...

👫  Fotografie týmu prozradí hierarchii dřív než organigram. Jak ji číst poctivě, tedy s vědomím, že každý znak může znamenat opak, a co s ní udělat před dalším focením. 📷 Vezměte fotografii týmu z posledního úspěšného projektu a podívejte se na ni jako na plán místnosti. Fotograf řekl „ještě kousek k sobě“, všichni se pohnuli a výsledek zůstal navždy. Každý z těch pohybů byl malé rozhodnutí o tom, kdo se posune a kdo ustoupí. Obraz pak žije déle než porada, na které se rozdělovaly zásluhy. Jak číst záběr 🔍 Začněte první řadou. Kdo v ní stojí, má obvykle formální pozici nebo odvedl práci, kterou je třeba ukázat, a obě možnosti stojí za ověření. Pak přejděte do středu, který přitahuje pohled, a zjistěte, zda se tam dotyčný postavil sám, nebo ho tam postrčila cizí ruka. Umístění z vlastní vůle a umístění od někoho vypovídají o odlišných věcech. Potom se podívejte na okraje. Člověk, který stojí napůl mimo záběr a „se tam jen vešel“, často odvedl práci, kterou nelze ukázat jedním poh...

🤫 Byla to porada jako každá jiná, dokud někdo nevytáhl číslo, které nikdo nechtěl slyšet. Sledoval jsem, jak se v místnosti během tří vteřin změnilo úplně všechno, aniž kdokoli řekl jediné slovo. Ramena se zvedla. Dech se zkrátil. A já jsem stál přesně uprostřed toho pole, s plnou mocí rozhodnout, kterým směrem se to pole teď naklopí. 🎻 Ladička funguje na principu, který se dá ověřit fyzikálně, ne jen metaforicky. Rozezníte jednu, a druhá ladička ve stejné místnosti, i když se jí nikdo nedotkl, se po chvíli rozezní na stejné frekvenci sama. Nervový systém funguje podobně. Tělo v místnosti nerezonuje s tím, co říkáte. Rezonuje s tím, na jaké frekvenci máte v tu chvíli sami sebe naladěné. Nejtěžší lekce, kterou jsem si z podobných situací odnesl, nebyla o komunikaci. Byla o časování. V těch třech vteřinách mezi tím, co se stalo, a tím, co řeknu, se rozhoduje, jestli budu tou první ladičkou, na kterou se celá místnost naladí, nebo jen další, co se rozechvěje spolu se všemi ostatní...

V dnešním světě čelíme mnoha problémům, jako je klimatická změna, sociální nerovnost nebo duševní zdraví. Co mohou dnes lídři udělat proto, aby zachránili svět? Možná, že stačí maličkost. Stačí změnit styl řízení svých týmů. Celosvětově se zvýšil podíl stresu, který lidi na pracovištích ohrožuje. Co je alarmující, je fakt, že se to týká především mladších pracovníků, v odlehlejších lokalitách a pracující tzv. hybridním způsobem , tj. kombinujícím práci doma s pevným pracovním místem. Jde o důsledek pracovního procesu, který díky tomu, že je částečně neukotven a nespecifikován, vytváří v kombinaci se špatným řízením druhotně další stres. A tady přichází na scénu práce jednoduché zjištění. Lidé, kteří se cítí ve své práci tzv. zapojeni, jsou daleko spokojenější. To, jak na ně jejich tým a vedení reaguje, má pro ně 3,8 x větší vliv na zpracování stresu než třeba to, kde je zrovna jejich pracoviště umístěno. Když se můžete zapojit do procesu jehož náplní je také sdílené nadšení z toho, co ...