IMAGEMAKER

🔍 Nedávno jsem pozoroval jednoho velmi vlivného muže během tiskové konference. Měl na sobě oblek, který stál pravděpodobně víc než průměrné auto, a jeho slova o „ otevřenosti a transparentnosti “ byla vybroušena k dokonalosti armádou poradců.  Přesto se lidé v místnosti ošívali. Cítili ten neviditelný průvan, který vzniká, když se realita snaží uniknout z příliš těsného kostýmu lži. Jeho image byla neprůstřelná, ale jeho tělo křičelo pravdu, kterou se snažil pohřbít pod vrstvy hedvábí. V systému 3AXIS® tomu říkáme „ trhlina v integritě “. Pokud vaše hlava (to, co říkáte) neběží ve stejném rytmu jako vaše tělo (to, co vyzařujete), stáváte se pro své okolí vizuálním hlukem. Je to jako poslouchat symfonii, kde jeden nástroj hraje úplně jinou skladbu – možná nepoznáte, který to je, ale víte, že vás z toho bolí hlava. Pravda v komunikaci totiž není morální kategorie, je to technický parametr vaší autenticity . Tělo lháře je fascinující laboratoř odporu. Zkuste si všimnout těchto t...

Ten okamžik, kdy v ateliéru zhasnou světla a vy si konečně můžete vydechnout, bývá často tím nejskutečnějším momentem celého dne.  Jako někdo, kdo se roky pohybuje v oblasti tvorby obrazu a komunikace, jsem si všiml, že největší bariérou mezi vámi a vaším publikem je právě tato křečovitá snaha o bezchybnost při focení.  V dnešním světě přesyceném filtry a umělou inteligencí totiž lidé zoufale hledají něco, čemu mohou věřit. Uvědomil jsem si, že nejdůležitějším prvkem vaší image není dokonalý účes, ale odvaha přiznat, že jste v procesu učení. Pokud si dovolíte říct, že něco nevíte, paradoxně tím svou autoritu nesrážíte, ale naopak potvrzujete svou vnitřní integritu. Je to signál, že si vážíte pravdy víc než své vlastní pózy. ✨ Tato radikální upřímnost vytváří kolem vaší image specifické pole bezpečí . Když jsem tvořil vizuální koncepty pro úspěšné podnikatelky, vždy jsme nejlepších výsledků dosáhli tam, kde jsme se nebáli ukázat i ty nepovedené kousky cesty. Připravil jsem pr...

Abychom se mohli nadechnout, potřebujeme prostor. Nejen ten kolem těla, ale i ten uvnitř. Jenže svět, který jsme si zaplnili až po okraj, dýchat neumí. A tak pomalu dusí i nás. Dýchá ještě prostor? Když se kolem sebe rozhlédneme, máloco zůstává nedotčeno lidskou činností. Země je čím dál plnější množstvím staveb, a vnitřní prostory našich domovů jsou zaplněné až po poslední centimetr. Všechno sice něco říká, ale všechno zároveň něco chce. Prostor. A přitom právě ten, co zůstává tichým, nenápadným, volným místem, bývá tím nejdůležitějším. To je totiž to jediné místo, v němž se může odehrát skutečný pohyb. Prostor, který nevyplňuje shluk věcí. V našich domovech, pracovních směnách i digitálních světech jsme si zvykli maximalizovat, efektivizovat, využívat každé volné místo. Jenže tím nám zároveň mizí ona nepostřehnutelná trocha prostoru, která dává našemu životu rytmus. Když je všechno zaplněné, nezůstává už kam vejít, ani odkud vyjít. A to platí nejen pro věci, ale i pro myšlenky. Zvyk...

Rozpoznejte a překonejte pět běžných chyb, kterých se dopouštíme při přetížení. Vyzkoušejte tato praktická řešení pro efektivní zvládání stresu a zvýšení své produktivity. Přetížení a stres jsou běžnou součástí moderního života. Svádějí nás často k tomu, že i když řešení známe sabotujeme díky nim sami sebe. Existují však způsoby, jak se s nimi vyrovnat. Podívejme se na ně: Přemýšlíte o tom, že nemáte čas na akce, které vám pomohou: Často máme nápady, které by nám mohly pomoci, ale odmítáme je kvůli pocitu, že na ně není čas. Místo čekání na „ideální okamžik“ začněte jednat hned. I malý krok, jako je výběr kouče či terapeuta nebo plánování relaxačního večera s přáteli , může mít okamžitý pozitivní dopad. Nečekejte na dokonalé podmínky; udělejte to, co můžete právě teď.  Často opakovaná mantra „měl/a bych“ je naprd.  Jen prodlužuje vaši cestu k tomu, co stejně přijde. K rozhodnutí. Nevyužíváte své podvědomí: Používání podvědomí může být účinným způsobem, jak řešit problémy bez...

Zajímavá věta, že? Napadne nás, že přece máme o svých hodnotách jasné povědomí. A z nich je většina těch dobrých. Jenže umíme je stejně tak dobře, jako se nám honí hlavou, je i vyslovit? Když mluvíme o tom, na čem nám opravdu záleží, zní to všelijak, všimli jste si? Anebo to, co říkáme, nezní zrovna uvěřitelně. Proto je dobré si nejprve poskládat to, co je pro nás skutečně důležité. Hodnotový žebříček není jednou provždy hotová věc. Když jej však máme, život jde snáz. Když nás totiž život přivede k nějakým situacím, kde se musíme rozhodnout, jde všechno líp, když víme, že děláme správnou věc. Nemáme si potom co vyčítat. Jenže pozor. Není to cvičení mozku, který si trochu zapřemýšlí. Říkáme jim přece životní hodnoty. Jejich hodnota proto spočívá ne v tom, jak o nich přemýšlíme, ale v tom, jak je prožíváme a jak se podle nich chováme. Kdysi to skvěle popsal Johann Wolfgang Goethe . Řekl: „ Nestačí vědět, musí se použít. “ A tak je jen třeba uvědomit si, co to pro nás konkrétně je – napří...

Každý den se nám dostává stále více informací svědčících o rozpadu etických norem společnosti, o brutálních napadeních z šílených, často nepřátelských pohnutek. Tyto zprávy jsou však jen odrazem narůstajícího pocitu, že my, ale i ostatní lidé ztrácíme kontrolu nad vlastními city. Nikdo není té proměnlivé záplavy citů a následné lítosti ze svého jednání nijak ušetřen. Tato znepokojivá skutečnost se určitým způsobem dotýká životů nás všech. V posledních dvaceti letech jsme zažili neutuchající příliv informací, které hovoří o šířící se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a v životě společnosti. Přihlížíme vzdouvajícím se vlnám hněvu a zoufalství, ať už v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných s televizí namísto přítomnosti jiné lidské bytosti, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených či zneužívaných, anebo v podobě rychle se šířícího násilí ve školách, ale i rodinách. Za abstraktními čísly vypovídajícími o nárůstu depresí po celém svě...

Image může být cestou duchovního rozvoje – skrze oblečení, doplňky a líčení odrážíme i proměny své osobnosti. Spiritualita je umění proměny. Jak vnitřní, tak i vnější. Neměli bychom svůj život přitesávat podle předem určené formy. Není třeba mít pevný plán či řád. Spiritualita je duchovnost. Je třeba se znovu naučit naslouchat sám sobě. Pevný řád máme - v sobě – jen ho neznáme, případně ho odmítáme (z nějakých mnohdy neznámých či převzatých důvodů)…ač mám kudrnaté vlasy, toužím po rovných. Jít svému vnitřnímu řádu naproti tak, aby se objevil i navenek. Spíše se potřebujeme naučit být pozorní k vnitřnímu rytmu svého života a ten můžeme objevit i ve svém oblékání, nalíčení či doplňcích. Lidé se příliš často snaží změnit svůj život používáním vůle jako jakéhosi kladiva, kterému jejich intelekt stanoví cíl programu a vůle pak život zdeformuje do žádané podoby. A naším kladivem je naše mysl a jsme často společností snadno manipulovatelní pod záminkou hodnocení toho, co je správně x špatně. ...