IMAGEMAKER

😲 Systém 3AXIS pracuje s tělem, emocí a myslí jako se třemi osami, na kterých stojí naše autenticita . Většina lidí si ale myslí, že image končí u střihu saka a barvy rtěnky. Neverbální komunikace dokazuje pravý opak. 👗 Tři roviny, kde se image a řeč těla protínají, aniž bychom si to obvykle uvědomovali. Horno-dolní osa. Skloněná hlava a svěšená ramena dokážou zneplatnit i ten nejlépe padnoucí oblek. Oblečení komunikuje status, ale postura komunikuje, jestli si ho člověk skutečně věří. Pravo-levá osa. Asymetrie v gestech, jedno rameno výš než druhé, ruka schovaná v kapse zatímco druhá gestikuluje, prozrazuje vnitřní nesoulad rychleji než jakákoli barva na klopě. Předo-zadní osa. Naklonění těla dopředu signalizuje zapojení, naklonění dozadu odstup. Tahle osa rozhoduje o tom, jestli váš vzhled působí přítomně, nebo jen jako kulisa. 🪞 Nehodnotíme, jen popisujeme, to je princip, který v 3AXIS opakuji nejčastěji. Totéž platí pro řeč těla. Sklopený pohled není slabost, je to informac...

🤩 Odjeli jste na dovolenou. Tělo leží na pláži. Ale uvnitř pořád stojíte v kanceláři. Záda napjatá, čelist pevná, hlava u zítřejší porady. Vzali jste si práci s sebou. Jen jste si nevšimli, kde se schovala. V systému 3AXIS se na člověka díváme ve třech vrstvách. Tělo, emoce, mysl. Odpočinek nepřijde, dokud se neuvolní všechny tři. A většina lidí pustí jen tu první. Tělo odpočívá. To je snadné. Lehnete si. Emoce ale ještě nesou napětí z posledních týdnů. A mysl pořád běží ve starých kolejích. Navenek vypadáte uvolněně. Uvnitř máte pořád oblek. Image není jen to, co máte na sobě. Je to i to, co máte v sobě a co prosvítá ven. Můžete mít plavky a přesto vysílat do okolí, že jste ve střehu. Lidé to poznají. Vaše rodina to pozná. A nakažlivé to je, nechtějte ani vědět jak. Skutečné odložení masky pracovní role totiž není o oblečení. Je o tom dovolit si i uvnitř být někdo jiný než pracovní já. Povolit ramena. Povolit tón hlasu. Povolit i tu myšlenku, že teď nemusíte nic řešit. Maximálně to, ...

👁️ Ve své praxi pracuji se systémem 3AXIS, který čte člověka ze tří os zároveň: těla, emocí a mysli. A pokaždé, když ke mně někdo přijde s tím, že „je přece typ XY, to už mám zjištěné", musím nejdřív odložit tu nálepku stranou, abych vůbec viděl člověka, který přede mnou stojí. Dovolte mi vysvětlit, proč jedna nálepka nikdy nemůže zachytit to, co vy. 🎞️ Osobnostní typ  je 2D snímek. Vy jste 3D bytost. Osobnostní test vás zachytí jako plochou fotografii. Tělo, emoce a mysl přitom nejsou tři odškrtnutá políčka, ale tři osy, které se neustále proplétají a mění svůj vzájemný poměr. Plochý obrázek z toho udělá jednu strnulou pózu. 3AXIS místo toho sleduje pohyb mezi osami, protože právě tam, v tom napětí a vyvažování, jste vy. 🌗 Ten snímek navíc vznikl za špatného světla. Udělejte si stejný test dnes a za pět týdnů znovu. Zhruba polovina lidí dostane jiný výsledek, aniž by se v jejich povaze cokoli změnilo. Nezestárla duše, jen se posunula nálada nebo byl horší spánek. Co to...

🙂 Existuje jeden experiment, který si můžete udělat sami a bez svědků. Postavte se před zrcadlo ve svém pracovním obleku a řekněte nahlas svou pozici. Pak si to sako sundejte, povolte límec, sundejte i ten neviditelný odznak funkce a řekněte jen své jméno. Pokud ucítíte mezi těmi dvěma větami propad, nejste sami. Zažil jsem ho taky. Dlouho mě fascinovalo, jak přesně šaty mluví dřív než my. Oblečení není dekorace, je to řeč. A jako každá řeč umí říkat pravdu i lhát.  Když se identita sroste s pracovní pozicí, kostým přestává být nástrojem a stává se protézou . Drží nás vzpřímené, ale my sami už pod ním nejsme, už tu nestojíme. Pojďme si tři takové momenty pojmenovat. 👔 Kostým jako berlička . Oblek dělaný na šéfa není ješitnost, je to vzkaz okolí, kam patříme, a vzkaz sami sobě, že na to místo máme nárok. Problém nastane ve chvíli, kdy berličku potřebujeme i doma u snídaně. Pak už nedržíme postoj my, ale látka. 🪞 Tělo ví dřív než hlava . Sundejte titul a často se změní i...

👘 Jsou v šatníku věci, které ti sedí přesně, ale cítíš se v nich divně. Stejná velikost jako před lety, stejný střih, stejná barva. Fyzicky nic nesedlo, ale psychologicky se něco posunulo. Oblečení nezmenšilo. Ty jsi přerostl jeho výpověď o sobě. 🥼 Tohle není módní téma. Je to psychologické. Systém 3AXIS pracuje s image přes tři osy: tělo, emoce, mysl . Dospělost vstupuje do všech tří — a každá osa se mění jinak. 🪞 Na ose těla jde méně o tvar a víc o záměr. Mladé tělo sahá po oblečení, které na sebe strhuje pozornost bez ohledu na to, co chce říct. Dospělé tělo začíná rozumět rozdílu mezi efektem a výpovědí. Přestává se oblékat pro dojem. Začíná se oblékat pro pravdivost. Na ose emocí se mění vnitřní klima. Nejistota mladého věku sahá po oblečení jako po štítu — výrazná barva, která zakryje, nebo nadměrná střídmost, která zneviditelní. Dospělý člověk má jiný vztah k vlastní emocionalitě. Neoblíká se proti emocím. Oblíká se s nimi. Ví, co nese, a dovolí si to nést viditeln...

Většina ráno u skříně řeší jedinou věc: „V čem dnes vypadám dobře?" Je to legitimní otázka. Jen je to ta nudnější ze dvou, které si můžete položit. Ta druhá zní: „Co tímhle chci dnešnímu dni říct?" A právě k ní vede systém 3AXIS , o kterém jsem psal v souvislosti se čtením partnerova šatníku. Teď ho otočím, od čtení druhých k tomu, co umíte přečíst sami na sobě. Princip je jednoduchý a stojí na třech otázkách. Žádná z nich nic nehodnotí. Všechny jen popisují, kam svým oblečením míříte. 🎨 První otázka: světlé, nebo tmavé? Tohle je osa barev a vypovídá o vašem vztahu k realitě. Sáhli jste po světlých, vzdušných tónech, nebo po tmavých a sytých? Nejde o to, co je hezčí. Jde o to, že světlé tóny tíhnou k tomu, co je teprve před námi, směrem k teoretickým plánům, vizím, možnostem. Tmavé a syté přitahují pozornost k tomu, co je tady a teď, hmatatelné a praktické. Reálně hmatatelné. Když ráno automaticky sáhnete po černé, možná si jen říkáte o pevnou půdu pod nohama. A to je užite...

Všichni kolem (známí, média, soc. sítě) nám vnucují, že být sám sebou je to nejlepší, co lze. Faktem je, že život je příliš krátký na to, abychom jej prožili jako někdo jiný. Nemyslíte? Sedím v kavárně a pozoruji lidi kolem sebe. Influencerka u vedlejšího stolu právě natáčí stories o tom, jak je důležité „ být autentický “. Upravuje si přitom make-up a kontroluje úhel záběru. Jako bývalý vizážista a stylista vidím něco, co běžnému pozorovateli možná uniká - její vzhled je dokonalou kopií současných trendů, bez jediného náznaku vlastní osobnosti. Je to maska. Krásná, profesionálně vytvořená, ale stále maska. O tři stoly dál mladý muž v obleku scrolluje LinkedIn . Jeho outfit přesně kopíruje dress code úspěšného start-upisty - od délky rukávů až po značku hodinek. Za víc než patnáct let v branži stylingu jsem viděl stovky takových uniforem „ úspěchu “. A paradoxně, více než 80 % lidí, se kterými jsem pracoval, se svým oblečením spíš maskovalo, hrálo role svých idolů, než aby vyjadřovalo...

Lidi můžeme buď kontrolovat, anebo vést. Podívejme se na to, jak může být autenticita inspirativní pro politiku a nové vůdce, které potřebujeme proto, aby nejen z politiky zmizel strach a nahradila ho radost. Jsou různé typy vůdců. Jedni se inspirují marketingovou strategií velkých korporací a snaží se, pokud možno velmi automatizovaně, AI efektivně a PR-ově, oslovit co nejvíce lidí. To jsou často převlečení pozitivisté (ANO), kteří čekají na to, že jim druzí odevzdají svou svobodu v rozhodování, za pozitivní sliby. Nikoliv skutky. Další se od tohoto mainstreamu snaží rozhodně distancovat. Přehnanou a negativistickou rebelií všeho proti všem. Všechno je pro ně špatně (NE). Marketing je pro ně zlo, kterým si slušný člověk přece nebude špinit ruce. Podle mě existuje ještě třetí cesta. Jde o to být autentickým. Autenticita je podle mě v podstatě všechno, co dělám . Jak dokáži milovat svého partnera i děti, i to jakým způsobem dokáži oslovit lidi kolem sebe, jak komunikuji s lidmi v práci...