IMAGEMAKER

Rozpoznejte a překonejte pět běžných chyb, kterých se dopouštíme při přetížení. Vyzkoušejte tato praktická řešení pro efektivní zvládání stresu a zvýšení své produktivity. Přetížení a stres jsou běžnou součástí moderního života. Svádějí nás často k tomu, že i když řešení známe sabotujeme díky nim sami sebe. Existují však způsoby, jak se s nimi vyrovnat. Podívejme se na ně: Přemýšlíte o tom, že nemáte čas na akce, které vám pomohou: Často máme nápady, které by nám mohly pomoci, ale odmítáme je kvůli pocitu, že na ně není čas. Místo čekání na „ideální okamžik“ začněte jednat hned. I malý krok, jako je výběr kouče či terapeuta nebo plánování relaxačního večera s přáteli , může mít okamžitý pozitivní dopad. Nečekejte na dokonalé podmínky; udělejte to, co můžete právě teď.  Často opakovaná mantra „měl/a bych“ je naprd.  Jen prodlužuje vaši cestu k tomu, co stejně přijde. K rozhodnutí. Nevyužíváte své podvědomí: Používání podvědomí může být účinným způsobem, jak řešit problémy bez...

Překlad slov dress code by asi skončil na nic neříkajícím forma oblečení, šatový vzor atp. Když jsem se z titulu své práce imagemakera zajímal o to, jak vlastně funguje dress code u našich českých firem, narazil jsem na tak obrovský způsob utajování, že je proti tomu CIA docela otevřenou a dobře čitelnou organizací.  Oděv je prodlouženou rukou duše. Aspoň se to dlouho traduje v mnoha kulturách. U nás např. v známém „ šaty dělají člověka “. Takže je celkem logické, když bychom mohli firemní oblečení ať formální či neformální považovat za vizuálního reprezentanta firmy. Bude jasně vyjadřovat vaše stanoviska pocity směrem ke klientovi. Je to vlastně to první i to poslední, co váš klient vnímá při návštěvě vaší firmy. Omlouvám se tímto všem, kteří v němém úžasu obdivují vinoucí se psí révu kolem značky : „ Neparkovat ředitel! “... A nejenom ke klientovi vnějšímu, avšak i k vnitřnímu, tedy ke svým spolupracovníkům, ať podřízeným či nadřízeným se nějak „ ukazujeme “. V našem oděvu se ...

Onehdy jsem se potkal se svým dlouholetým přítelem. Říkal mi, ještě než jsem stačil promluvit: " Tak dost. Nic neříkej! Nebo zase budeš mluvit o těch barvách. " Když jsem na něj nejdříve nechápavě vytřeštil oči, došlo mi ihned, jakou krizi právě prožívá. Jeho dlouholetá partnerka odešla za štěstím jinam a já předtím jenom sjel pohledem jeho naprosto rozhozený image. Vypadal jak papoušek. Ovšem ten má aspoň trochu smyslu pro barvy. Můj přítel měl kromě oškubaných perutěk na spodní části těla světle hnědé boty, modré ponožky, šedavé kalhoty s proužkem. Nahoře hustý černý rolák se žlutými pruhy (inu fanoušek Juventusu) a bundu měl v khaki zelené barvě s nápisem na zádech. Ptát se potom, jak na mě působil, bylo zbytečné, on to ihned poznal z mého pohledu. A proto reagoval. Barva je informace Naše fotografie a film, a i ten reklamní, mají sice dobrý zvuk, ovšem k dokonalosti jim mnohdy cosi chybí. Tím mám na mysli celosvětovou krizi v reklamním průmyslu, kdy zadavatelem sdělené ...