Náš image je výpovědí i o naší spiritualitě i archetypech

Image může být cestou duchovního rozvoje – skrze oblečení, doplňky a líčení odrážíme i proměny své osobnosti.

Spiritualita je umění proměny. Jak vnitřní, tak i vnější. Neměli bychom svůj život přitesávat podle předem určené formy. Není třeba mít pevný plán či řád. Spiritualita je duchovnost. Je třeba se znovu naučit naslouchat sám sobě.

Pevný řád máme - v sobě – jen ho neznáme, případně ho odmítáme (z nějakých mnohdy neznámých či převzatých důvodů)…ač mám kudrnaté vlasy, toužím po rovných. Jít svému vnitřnímu řádu naproti tak, aby se objevil i navenek. Spíše se potřebujeme naučit být pozorní k vnitřnímu rytmu svého života a ten můžeme objevit i ve svém oblékání, nalíčení či doplňcích.

Lidé se příliš často snaží změnit svůj život používáním vůle jako jakéhosi kladiva, kterému jejich intelekt stanoví cíl programu a vůle pak život zdeformuje do žádané podoby. A naším kladivem je naše mysl a jsme často společností snadno manipulovatelní pod záminkou hodnocení toho, co je správně x špatně.

Přistoupit takto k posvátnosti lidské existence je velmi hrubé a povrchní. Odcizuje nás to našemu nitru. A my pak mnoho let bloudíme po pouštích svých mechanických duchovních programů. Kde nakonec umíráme žízní i hladem, který si způsobujeme my sami. Zvenku vypadáme černě, šedě, nezajímavě.

Pro umění žít v souladu s vlastní duší neexistují žádná obecná pravidla – je jím náš vnitřní řád – „kupodivu“ navíc velmi dobře koreluje s přírodními zákony. My vám však umožníme pochopit a porozumět mu i navenek. Staneme se vašimi průvodci, kteří vás skrze váš "outfit" dovedou do vnitřního světa vašeho srdce.

V tomto čase se potkáváme s tím, že je v osobním a firemním prostředí kladen velký důraz na image jako na skoro nepostradatelnou až životodárnou sílu. A není to proto, že by ji firmy tak milovaly.

Oceňují ji především proto, že situace vztahů mezi lidmi a na trhu práce a jejich změny jsou v této době tak nevyzpytatelné a tempo změn je tak závratně rychlé, že staré modely již nefungují.

Dnes se proto opět otvíráme vzhledu, image a imaginacím, práce s barvami a tvary ve vnějším i vnitřním prostředí. Image je vnější, zobrazením vnitřní kreativní tvořivé síly člověka. Jeho citovosti, niternosti a ženskosti. Překonává různé prahy a objevuje. Nabízí svět poznávání a kreativity, a tím i skvělých příležitostí, o kterých se lineární mysl usilující o řízení a soustředěná na venkovní svět ani nedozví.

Mnoho z nás se snaží dokazovat svá tvrzení a nebo osobnostní rozvoj pomocí takových různých tezí, které nemůže nikdo úspěšně kritizovat ani vyvrátit. Vytváříme tak svět mrtvých zón úniku ze sebe a od sebe sama, nikoliv vlastního souznění. My spatřujeme řešení v tom, nacházet najít v každém z nás něco zajímavého a originálního a to pak ukázat navenek. Avšak to můžeme jen tehdy, pokud půjdeme stezkou, kterou ještě nikdy nešel.

My hledáme a pomáháme (po)odhalit každému z vás vaši vlastní image, vaši vlastní identitu a tím i utváříme možnost Vám utvářet i vaši vlastní osobnost. Možná poprvé ve vašem životě.

A proč zrovna image? Víte mnoho z nás se rádo spoléhá na "spolehlivá" řešení. Dokonce i způsob, jakým kde co kritizujeme je stále stejný. Často se stane, že nový přístup přinese také nový styl myšlení. Zdánlivě neřešitelné náhle získávají svěží a nekonvenční způsob řešení. Že je to vzrušující? Skutečné poznání přináší člověku schopnost vidět se takový jakým ve skutečnosti je. 

Nikoliv jen svůj odraz v zrcadle. Používáme-li příliš svůj intelekt a vůli, může se stát, že vaše práce ovládne i vaši identitu. Často se člověk, ta pestrá a bohatá komplexnost duše a ducha scvrkne na pouhou pracovní roli. A my se stáváme vězni své role. Existence se redukuje jen na práci. A postupně se rezignuje na vše niterné. Je to pohodlnější. Přitom se svému vnitřnímu životu více a více vzdalujeme.

Možnosti, které dlouho spaly pod nánosem jednotvárnosti, se nyní probouzejí.

A proč zrovna image - současný svět vytváří formy, škatulky, rámce – potřebuje je, kvůli pořádku, systému, logice zařazení (převažující maskulinní společnost). Chci-li v tomto světě fungovat, potřebuju se do něj zařadit a je pro mě dobré vědět, ve které škatulce, rámci (oblečení, bydlení, společenském a profesní zařazení) se budu cítit dobře, co je mi vlastní, co je pro mě ještě přijatelné a co už ne, případně jak mohu upravit onu škatulku, aby to pro mě bylo o spokojeném žití, vědět, do jakého kompromisu mohu ještě jít a čemu se už vyhnout.

A zároveň nás cosi táhne nazpět do tajemných hlubin duše. Často se při setkání s takovýmto člověkem setkáváme jen s jeho rolí. Hledáte osobu, ale nenajdete ji. Lidé i firmy si dnes začínají uvědomovat nesmírný význam živé a kreativní práce s image a imaginací, jež objevují stále nové šance, a smiřují se s nevyzpytatelnou anarchií, která k nim patří. Tvorba image je skok, který je pro plný a hluboký lidský život nezbytný.

A tak tvorbou našeho image vkládáme více energie tam, kam skutečně patří. Do sebe sama. Člověk, jehož práce je založena na tvorbě vaší image a imaginaci s ní, pracuje s jádrem sebe sama i vaším, v míře dosud nepoznané. Proto dnešní svět tolik potřebuje básníky vašeho vzhledu. Imagemaker může do vašeho světa vnést svěžest, kterou náš svět často postrádá a otevřít okna i dveře tam, kde dosud stály neproniknutelné zdi.

PS: všimli jste si na obou fotografiích nejprve modelky nebo kabelky? Čeho chcete, aby si vaši lidé, kolem vás na vás všímali jako toho prvotního impulsu ke komunikaci? To jsou věci, které řešíme každodenně, každý v jiné rovině a sociální skupině. Ale na všechny kolem z nás potom působí. Jak tedy chcete působit VY?

---

🔍 Zkuste si jednoduchý experiment

Vyberte si jeden kus oblečení nebo doplněk, který často nosíte. Nemusí to být nic zvláštního – klidně šátek, prsten, kabát.

Zkuste s ním chvíli jen být. Vzít ho do ruky. Podívat se na něj. Zeptat se tiše:

• Co o mně tenhle předmět říká?

• Vybral(a) jsem si ho opravdu já?

• V čem mi pomáhá? A kde mě možná zrazuje?

Můžete si k tomu sednout, psát, nebo se jen chvíli dívat na svůj odraz v zrcadle.

A pokud chcete jít ještě o kousek dál: Představte si, že ten předmět mluví. Co by řekl o tom, kdy ho nosíte? Proč? Před kým?

Nakonec si zkuste položit jednu z nejtišších, ale nejpřesnějších otázek: Jak by vypadal kousek oblečení, který by skutečně vyjadřoval to, co ve mně žije hluboko – a ještě nemá tvar?

Tahle malá zastávka nemusí nic „vyřešit“. Ale může otevřít cestu k sobě, která nezačíná myšlenkou, ale vjemem.