IMAGEMAKER

Velcí lídři vědí, že jejich osobní rozvoj je nutností – nikoli jen „příjemné bytí“. Jsou tak trochu posedlí osobním růstem a neúnavně se zaměřují na růst svých vůdčích schopností. Jenže. Až příliš často a příliš mnoho lidí se snaží vybudovat si svou vůdčí sílu na chybných předpokladech. A ten zní, že stát se lepším vůdcem začíná vždy nápravou slabých stránek. Chceš být lepším, znič svoje slabé stránky. No, díky tomu tu máme celkem velmi silně poznamenanou generaci lidí, kteří se skutečně snaží. Snaží se rozvíjet, ale výsledky neodpovídají jejich možnostem. Proč? Protože skutečným krokem k tomu něco v sobě opravdu rozvinout je vědomí rovnováhy . Tudíž své v uvozovkách „slabé“ stránky beru na vědomí, nepokouším se je vytěsňovat anebo i nedej Bůh nějak opravovat. Jen je dobré na to jít jinak. A tenhle špatný rozvoj lidí brzdí potenciál celé společnosti, od jedinců, přes firmy až po stát – a stává se rizikovým faktorem, když dojde k neočekávané změně. Lidé s takto naučeným výkonový, drile...

Lidi můžeme buď kontrolovat, anebo vést. Podívejme se na to, jak může být autenticita inspirativní pro politiku a nové vůdce, které potřebujeme proto, aby nejen z politiky zmizel strach a nahradila ho radost. Jsou různé typy vůdců. Jedni se inspirují marketingovou strategií velkých korporací a snaží se, pokud možno velmi automatizovaně, AI efektivně a PR-ově, oslovit co nejvíce lidí. To jsou často převlečení pozitivisté (ANO), kteří čekají na to, že jim druzí odevzdají svou svobodu v rozhodování, za pozitivní sliby. Nikoliv skutky. Další se od tohoto mainstreamu snaží rozhodně distancovat. Přehnanou a negativistickou rebelií všeho proti všem. Všechno je pro ně špatně (NE). Marketing je pro ně zlo, kterým si slušný člověk přece nebude špinit ruce. Podle mě existuje ještě třetí cesta. Jde o to být autentickým. Autenticita je podle mě v podstatě všechno, co dělám . Jak dokáži milovat svého partnera i děti, i to jakým způsobem dokáži oslovit lidi kolem sebe, jak komunikuji s lidmi v práci...

Víte, jak vypadá ledovec pod hladinou oceánu ? Záludně. Není totiž nikdy vidět, jak velký ve skutečnosti je. Zvláště, když nad hladinu vyčuhuje jen 10 % z jeho hmoty. Hustota sladkovodního ledu je asi 920 kg/m3, zatímco hustota mořské vody je asi 1025 kg/m3. Proto je obvykle kolem 90 % objemu ledové kry ponořeno pod mořskou hladinou. Je velmi obtížné určit skutečný tvar a rozsah ledové kry pouze podle toho, co je vidět nad hladinou. Proto se používá obratu „ špička ledovce “ pro označení problému, který může být podstatně větší, než se ve skutečnosti zdá. A přesně to je syndrom vyhoření. Definice o něm mluví jako o chronickém stresu vycházejícím z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí jedince. K tomu začít uvažovat o vyhoření jakožto o celosvětové hrozbě pomohl Covid-19 . V roce 2020 se celé lidstvo ocitlo pod jedním z největších stresorů za posledních 100 let. Během několika týdnů epidemie přišla krize globálního...

Věta je mnohem víc než jen sled slov. Jsou to symboly lidské komunikace a každá z nich má jako hudba svůj rytmus a melodii. To, co ji ničí, je lež. Pořád je se co učit. O psaní to platí stonásobně. Věta je úhelný kámen všech knih a bez jejího správného sestavení není správně nic. Někteří radí psát čistě, někteří zase hodně emotivně, každý dle své povahy. Na jedné věci se lze dohodnout. A sice, aby dobrá věta byla neviditelná. George Orwell kdysi napsal, že: „ Dobrá věta je jako okenní tabul e“. Možná, že byl jedním z mnoha či spíše z mála, kdo pochopil prvotní ideál tvorby vět. A tím bylo vytvářet pomocí vět obrazy. Dobrá věta vás nevtáhne do sebe, ale skrze sebe vám ukáže obrazy, vysloví zaklínadlo a spustí film, jenž ve vaší mysli odehraje čarokrásné divadlo. Nepostaví se mezi vás a příběh jako silně zašpiněné tabulky, které už léta nikdo neumyl. Naopak, přinutí vás jako malé děti v zimě přitisknout se až na sklo a pozorovat poletující vločky sněhu. Dýchat a kreslit si na okno prst...

Otázka vzhledu našeho těla jde naší civilizací napříč časem. Vždy hrála důležitou součást popisu role daného jedince a jeho zařazení se do společnosti. A taky nám nyní přináší nové problémy. Píše se o všech možných poruchách těla. Většinou v souvislosti s jeho vývojem a přechodem k dospělosti. Především se zmiňují bulimie nebo anorexie u žen. Ale co muži? Mají muži v tomto případě výjimku anebo jsme si až dosud podobných poruch u nich nevšímali? A znáte Adonisův komplex? Který dnes začíná postihovat i ženy? O co tedy jde? Všimli jste si, jak moc nám v posledních letech přibyla tzv. fitka neboli fitness centra? Jde o stále stoupající trend, který sebou nese další navazující průmysl. Spolu se samotným cvičením jde také o doplňky stravy působící na tělo, moderní látky sloužící jako hezký obal cvičenců, speciální kosmetiku a obuv. Kam jsme se to dostali od prvních posiloven v 60. letech v garážích, kde si cvičenci po vzoru Arnoldových svalů svařovali z železného odpadu činky a pak s nimi ...

Mít dar slyšení je cosi nádherného. V UCHU je NĚCO, co dokáže člověka vzrušit, „probudit“. Existují 2 základní druhy zvuků, ty které „vybíjejí“ (oslabují, unavují posluchače), a zvuky které „nabíjejí“ (dodávají energii, rovnováhu, přispívají zdraví). Jak funguje sluch? - Řeč, tóny a hluk jsou přenášeny vzduchem jako zvukové vlny. Vnější ucho má stejnou funkci jako trychtýř. Zachytává zvukové vlny z okolí, a vede je dále do zvukovodu. Na konci zvukovodu narazí zvukové vlny na bubínek a rozechvějí jej. Tyto pohyby jsou dále přenášeny třemi středoušními kůstkami (kladívkem, kovadlinkou a třmínkem). Slovo „kůstky“ je zde na místě, neboť vystihuje, jak malinké a křehké ve skutečnosti jsou. Mimochodem třmínek je nejmenší kůstka v našem těle. Měří pouhé 3 milimetry. Pohyby jsou zachycovány v hlemýždi, sloužícím současně jako orgán rovnováhy. Ačkoliv je velký jen jako hrášek, jeho vnitřní uspořádání je velmi složité. Je v něm umístěna lymfa a 20.000 nervových buněk, které se nazývají vláskové...

Image může být cestou duchovního rozvoje – skrze oblečení, doplňky a líčení odrážíme i proměny své osobnosti. Spiritualita je umění proměny. Jak vnitřní, tak i vnější. Neměli bychom svůj život přitesávat podle předem určené formy. Není třeba mít pevný plán či řád. Spiritualita je duchovnost. Je třeba se znovu naučit naslouchat sám sobě. Pevný řád máme - v sobě – jen ho neznáme, případně ho odmítáme (z nějakých mnohdy neznámých či převzatých důvodů)…ač mám kudrnaté vlasy, toužím po rovných. Jít svému vnitřnímu řádu naproti tak, aby se objevil i navenek. Spíše se potřebujeme naučit být pozorní k vnitřnímu rytmu svého života a ten můžeme objevit i ve svém oblékání, nalíčení či doplňcích. Lidé se příliš často snaží změnit svůj život používáním vůle jako jakéhosi kladiva, kterému jejich intelekt stanoví cíl programu a vůle pak život zdeformuje do žádané podoby. A naším kladivem je naše mysl a jsme často společností snadno manipulovatelní pod záminkou hodnocení toho, co je správně x špatně. ...